Recenze: Zelená jako smaragd (Drahokamy 3)

Autor: Kerstin Gierová
Vyšlo: 09/2012
Nakladatel: CooBoo
Žánr: sci-fi

Anotace:

Gwendolyn má zlom
ené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)
                                             

Zlomené srdce bolí. Své o tom ví Gwendolyn,
která už tak nemá jednoduchý život. Kromě toho, že zdědila časocestovací gen, musí se vypořádat i s Gideonovým odmítnutím. Jeho polibky a vyznání lásky bylo, jak se zdá, jen součástí dobře promyšleného plánu...

Po dlouhém a úmorném čekání si konečně můžeme přečíst poslední díl série Drahokamy od Kerstin Gierové. První díl je okouzlující od první stránky, Modrá jako safír je neuvěřitelně harmonická a Zelená vše skvěle uzavírá tak, aby nikdo nebyl naštvaný. Přesto patří čtení posledních stránek k nejsmutnějším událostem, které lze v knižním světě zažít. Proč? Proč musí tato série končit? Ale o no je to jen dobře, protože natahování na pět a více dílů by nemělo smysl. Takhle je ta dokonalost koncentrovaná ve třech skvělých dílech a čtení každého z nich je zážitkem.

Obecně nemám ráda třetí díly série. Nelíbil se mi Vězeň z Azkabanu, Prokletí titánů ani Návrat krále. Nevím proč, ale pravděpodobně je to jen souhra náhod, protože Zelená jako smaragd se mi líbila stejně jako předchozí díly. Sice jsem ji četla mnohem pomaleji, ale to bylo kvůli vlivu vnějších událostí. Díky tomu jsem si ale knihu pořádně užila a vychutnala.

Všechny otázky a záhady byly rozluštěny, časové kontinuum bylo dodrženo a nechyběla ani romantika. O vtipnost se postaral duch Xamerius, který svými poznámkami celý příběh příjemně podkresloval. Gideon nezklamal a hrabě Saint Germain zahrál svou úlohu dokonale. Knize není co vyčíst, všechny aspekty spolu neuvěřitelně lad
í a vytvářejí obdivuhodný celek.

Pro vyjádření kvality této série bych si musela otevřít Slovník synonym a vyhledat slovo úžasný. Je těžké rozepsat jednu emoci na celou recenzi, ale tak snad chápete, že jsem se zamilovala. Do Gideona a Gwendolyn, do stylu autorky a jejím vtipům. Recenze je útvar kritický a hodnotící. Já bohužel kritizovat tuto knihu nemůžu a hodnotím ji plným počtem bodů!
Hodnocení:
+ kvalitní zakončení       -bohužel konec výborné série :/
+ odpovědi na otázky       
+ muck knížka
Dávám 10 bodů z 10!!!

Nečekaná soutěž - vyhrajte knihu Dokonalý pár

Dlouho se na blogu neobjevila žádná soutěž a mě to už bylo líto, jenže se mi nepodařilo najít žádnou událost, ke které bych soutěž přiřadila. Takže je tu soutěž bez důvodu, prostě jen pro radost. Stačí jen když se přihlásíte jako Pravidelní čtenáři mého blogu (GFC follower) a do komentáře napíšete svůj email a cokoli k tomu, je jedno co :)

Soutěžit se bude o knihu, která sice není novinkou, ale nedávno k ní vyšel druhý díl, takže ji jistě všichni znáte.
Je to kniha Dokonalý pár od Ally Condieové.

Zúčasnit se může kdokoli, i ze Slovenska, losovat vítěze budu pomocí random.org. Soutěžní komentáře můžete přidávat až do 9.3.2013 kdy soutěž končí. Výsledky zveřejním co nejdříve. Hodně štěstí všem :)

Měsíční chvástačka - LEDEN

Meme od Judit z My Alternative World of Books

1. Koupila jsem si:

Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky
Železná dcera - Julie Kagawa

Ten, kdo stojí v koutě je neskutečná kniha, kterou si bude pamatovat ještě hodně dlouho, recenzi najdete zde. Železnou dceru jsem ještě nečetla, ale obálka vypadá skvěle :)

2. Vyhrála jsem nebo dostala:
Padesát odstínů šedi - E. L. James
Hot Boys - M. T. Majar
Obě knihy jsem dostala od jednoho internetového knihkupectví. Tématicky jsou si knihy podobné, a to můžu říct i když jsem Hot Boys nečetla :D Odstíny se mi líbily, bylo to zase něco jiného a i když je hodně lidí kritizovalo, nemyslím si, že jsou až tak špatné.

2. Dostala jsem na recenzi:
Hlad jako žádný jiný - Kresley Cole
Ami, chlapec z hvězd - Enrique Barrios
Mlhovina - Amy Kathleen Ryan
Démoni apokalypsy - Darren Shan

Kromě Amiho má všechny přečtené, jako nejlepší bych hodnotila asi Démony, nejslabší asi Hlad jako žádný jiný. Jsem zvědavá jak na ni napíšu recenzi, protože i když je kniha vtipná a zábavná, v podstatě je jen o tom, že se hlavní hrdina snaží svést hlavní ženskou postavu :D


Celkově byl leden na knížky velmi povedený, 8 knížek je podle mě dobré číslo. V poslední době si je už moc nekupuji, protože mi na ně nezbývají peníze. Únor asi nebude na knihy moc bohatý, takže jsem ráda, že jsem si udělala zásobu už teď :)

Recenze: Ten, kdo stojí v koutě

 Autor: Stephen Chbosky
Vyšlo: 10/2012
Nakladatel: Brio
Žánr: beletrie

Anotace:

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý.
Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.
V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. 
                                              
Přechod ze základky na střední školu je velký a důležitý krok v životě teenagera. Zjišťuje, že dospívá, že se mění a že se mění i jeho okolí. Charlie byl vždycky trochu zvláštní, žil si ve svém světě, ale díky novým přátelům objevuje svět, ale také i sám sebe.

Charlie píše dopisy neznámému klukovi, který údajně umí dobře naslouchat, proto mu popisuje vše, co se mu stalo. Každý dopis je něčím zvláštním a díky Charlieho bezprostřednímu stylu vypravování můžeme sledovat jak se jeho mysl vyvíjí. Zpočátku působí velmi naivně, ale časem se dostane na povrch jeho genialita a intelekt.
Dvě důležité postavy, které hrají v Charlieho příběhu klíčovou roli jsou jeho přátelé Sam a Patrick. Oba jsou maturanti a na první pohled nemají s Charliem nic společného, ale přesto se ho ujmou a vytvoří nerozlučnou trojku. Oba mají na jeho vývoj značný vliv. Sam je jeho první láskou a Patrick mu ukazuje strasti života. Společně zažívají klasické zážitky dospívajících, kteří se chtějí bavit.
Kniha je rozdělena na čtyři části a každá z nich znamená důležitou fázi Charlieho života. A přestože má kniha veselou zelenožlutou obálku, rozhodně se nedá považovat za radostnou. Ten, kdo stojí v koutě se tváří jako klasická odpočinková kniha pro mládež, ale čtenář brzy pochopí, že se za ní skrývá víc.

Nejsem si jistá, co přesně mám o knize napsat, protože mě velmi zasáhla a vryla se mi pod kůži. Charlieho příběh je neskutečně dojemný a já jsem nejednou brečela. Mimoto důkaz, že je pro mě kniha důležitá, je i tato recenze, protože málokdy (nikdy) používám v recenzích první osobu. Pokud můžete, knihu si přečtěte, protože je to zatím nejlepší a nejemotivnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Proto se omlouvám, pokud je moje první část recenze poněkud zmatená, ale je pro mě těžké knihu popsat objektivně, protože k ní mám velmi silný vztah.

Hodnocení:
+ všechno               - nic

Dávám 10 bodů z 10 plus dalších 5 navíc.

Recenze: Drakie

 Autor: Sophie Jordanová
Vyšlo:  08/12
Nakladatel: CooBoo
Žánr:  fantasy
Anotace:
Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacintina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit...
                                              
Podle Darwinovy teorie každý druh podléhá evoluci. A jinak na tom nejsou ani draci. Aby lépe zapadli do moderního světa a nebyli vyhubeni, získali schopnost se přeměňovat na lidské bytosti. Má to jistá omezení, ale drakiům to pomáhá přežít. Jsou rozděleni na několik menších kmenů, které se nachází po celém světě.

V jednom z nich, v Kaskádovém pohoří, žije Jacinda, drakie, která dští oheň. Myslelo se, že tento druh již vymřel, ale shodou okolností tento dar zdědila právě Jacinda. Jenže kvůli nerozvážnosti, kterou udělala, musí s matkou a sestrou potajmu opustit kmen a pokusit se přežít někde jinde. Bohužel v jejich novém městě žije i rodina nebezpečných lovců draků...
Autorka Sophie Jordanová se při psaní příběhu zaměřila spíše na romantiku a vztah dvou hlavních postav, proto plně nevyužila slibný potenciál rasy Drakiů. Je to velká škoda, protože jsou to velmi zajímavá a originální kouzelná stvoření. Tak snad budeme mít štěstí a svět Drakiů se nám více otevře v dalším díle.
Jacinda je stejná jako každá jiná dívka jejího věku. No, jen má občas šupiny. Kdyby byla obyčejným člověkem, všechno by bylo jednodušší. Ale Jacinda svou drakijskou polovinu miluje a nechce se jí vzdát, i když je k tomu nucena. Podlehne Jacinda přání své rodiny, opustí svou drakii a stane se něčím, čím není?

Mrzí mě, že se Sophie Jordanová více nevěnovala postavám. Přišli my lehce odfláknuté a určitě by se dalo lépe pracovat na jejich charakteru. A vztah mezi Jacindou a Willem byl trochu klišé. Ale je pravda, že od dob Shakespeara se moc nezměnilo a nás zakázaná láska stále láká a dojímá. Je škoda, že se autorka nesnažila být v tomto ohledu trochu více originálnější, ale nevadí, stále nám zbývá dynamický a přitažlivý příběh.
Drakie není kniha roku a určitě k ní má velmi daleko, ale patří ke knížkám, na které se vzpomíná s přiblblým úsměvem. Má v sobě něco kouzelného a povzbuzujícího, že nadchne snad každého čtenáře. Ale pozor, nemějte příliš velké očekávání. Je možné, že by je Drakie nedokázala naplnit.
Hodnocení:
+ zajímavá rasa             - lovestory klišé
+ krasavec Will               - příliš jednoduché postavy

Dávám 7 bodů z 10.