Recenze: Ten, kdo stojí v koutě

 Autor: Stephen Chbosky
Vyšlo: 10/2012
Nakladatel: Brio
Žánr: beletrie

Anotace:

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý.
Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.
V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. 
                                              
Přechod ze základky na střední školu je velký a důležitý krok v životě teenagera. Zjišťuje, že dospívá, že se mění a že se mění i jeho okolí. Charlie byl vždycky trochu zvláštní, žil si ve svém světě, ale díky novým přátelům objevuje svět, ale také i sám sebe.

Charlie píše dopisy neznámému klukovi, který údajně umí dobře naslouchat, proto mu popisuje vše, co se mu stalo. Každý dopis je něčím zvláštním a díky Charlieho bezprostřednímu stylu vypravování můžeme sledovat jak se jeho mysl vyvíjí. Zpočátku působí velmi naivně, ale časem se dostane na povrch jeho genialita a intelekt.
Dvě důležité postavy, které hrají v Charlieho příběhu klíčovou roli jsou jeho přátelé Sam a Patrick. Oba jsou maturanti a na první pohled nemají s Charliem nic společného, ale přesto se ho ujmou a vytvoří nerozlučnou trojku. Oba mají na jeho vývoj značný vliv. Sam je jeho první láskou a Patrick mu ukazuje strasti života. Společně zažívají klasické zážitky dospívajících, kteří se chtějí bavit.
Kniha je rozdělena na čtyři části a každá z nich znamená důležitou fázi Charlieho života. A přestože má kniha veselou zelenožlutou obálku, rozhodně se nedá považovat za radostnou. Ten, kdo stojí v koutě se tváří jako klasická odpočinková kniha pro mládež, ale čtenář brzy pochopí, že se za ní skrývá víc.

Nejsem si jistá, co přesně mám o knize napsat, protože mě velmi zasáhla a vryla se mi pod kůži. Charlieho příběh je neskutečně dojemný a já jsem nejednou brečela. Mimoto důkaz, že je pro mě kniha důležitá, je i tato recenze, protože málokdy (nikdy) používám v recenzích první osobu. Pokud můžete, knihu si přečtěte, protože je to zatím nejlepší a nejemotivnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Proto se omlouvám, pokud je moje první část recenze poněkud zmatená, ale je pro mě těžké knihu popsat objektivně, protože k ní mám velmi silný vztah.

Hodnocení:
+ všechno               - nic

Dávám 10 bodů z 10 plus dalších 5 navíc.

Recenze: Drakie

 Autor: Sophie Jordanová
Vyšlo:  08/12
Nakladatel: CooBoo
Žánr:  fantasy
Anotace:
Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacintina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit...
                                              
Podle Darwinovy teorie každý druh podléhá evoluci. A jinak na tom nejsou ani draci. Aby lépe zapadli do moderního světa a nebyli vyhubeni, získali schopnost se přeměňovat na lidské bytosti. Má to jistá omezení, ale drakiům to pomáhá přežít. Jsou rozděleni na několik menších kmenů, které se nachází po celém světě.

V jednom z nich, v Kaskádovém pohoří, žije Jacinda, drakie, která dští oheň. Myslelo se, že tento druh již vymřel, ale shodou okolností tento dar zdědila právě Jacinda. Jenže kvůli nerozvážnosti, kterou udělala, musí s matkou a sestrou potajmu opustit kmen a pokusit se přežít někde jinde. Bohužel v jejich novém městě žije i rodina nebezpečných lovců draků...
Autorka Sophie Jordanová se při psaní příběhu zaměřila spíše na romantiku a vztah dvou hlavních postav, proto plně nevyužila slibný potenciál rasy Drakiů. Je to velká škoda, protože jsou to velmi zajímavá a originální kouzelná stvoření. Tak snad budeme mít štěstí a svět Drakiů se nám více otevře v dalším díle.
Jacinda je stejná jako každá jiná dívka jejího věku. No, jen má občas šupiny. Kdyby byla obyčejným člověkem, všechno by bylo jednodušší. Ale Jacinda svou drakijskou polovinu miluje a nechce se jí vzdát, i když je k tomu nucena. Podlehne Jacinda přání své rodiny, opustí svou drakii a stane se něčím, čím není?

Mrzí mě, že se Sophie Jordanová více nevěnovala postavám. Přišli my lehce odfláknuté a určitě by se dalo lépe pracovat na jejich charakteru. A vztah mezi Jacindou a Willem byl trochu klišé. Ale je pravda, že od dob Shakespeara se moc nezměnilo a nás zakázaná láska stále láká a dojímá. Je škoda, že se autorka nesnažila být v tomto ohledu trochu více originálnější, ale nevadí, stále nám zbývá dynamický a přitažlivý příběh.
Drakie není kniha roku a určitě k ní má velmi daleko, ale patří ke knížkám, na které se vzpomíná s přiblblým úsměvem. Má v sobě něco kouzelného a povzbuzujícího, že nadchne snad každého čtenáře. Ale pozor, nemějte příliš velké očekávání. Je možné, že by je Drakie nedokázala naplnit.
Hodnocení:
+ zajímavá rasa             - lovestory klišé
+ krasavec Will               - příliš jednoduché postavy

Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Jezdci časem

Autor: Alex Scarrow
Vyšlo: 09/2011
Nakladatel:BBart
Žánr: sci-fi, cestování časem

Anotace:

Zahrávejte si s časem a známý svět… by se mohl změnit ve svět, jak ho neznáte. Liam O’Connor měl zemřít v moři v roce 1912. Maddy Carterová měla zemřít v letadle v roce 2010. Sal Vikramová měla zemřít při požáru v roce 2026. Ale několik okamžiků před jejich smrtí se zničehonic kdosi objevil a řekl: „Podej mi ruku…“ Jenže Liam, Maddy a Sal nejsou zachráněni. Najala je organizace, o jejíž existenci nemá nikdo ponětí, s jediným cílem – aby opravovali narušenou historii. Protože cestování časem je možné a někteří lidé by se rádi vrátili v čase a měnili minulost. Proto existují JEZDCI ČASEM, aby nás chránili. Aby zabránili cestovatelům v čase ve zničení světa…

                                                                                                                         

Cestování časem je velmi ošemetná záležitost. Alex Scarrow si s tím, ale pohrál skvěle. I přesto, že se příběh pohybuje v různých dobách současně, je kniha přehledná a beze zmatku. Největší zásluhu na tom má i vysoký počet kapitol, které oddělují důležité momenty a různé doby.
Pár minut před smrtí třech mladých hrdinů dostali Liam, Maddy a Sal možnost před ní uprchnout díky pomocné ruce staře vypadajícího Fostera. V jeho budoucnosti totiž cestování časem není nemožné, hlavně zásluhou velmi pokročilé technologii.  Proto agentura pro kterou Foster pracuje založila Jezdce časem, aby napravovala nesrovnalosti, které vznikly po ostatních cestovatelích. Díky ní se spojily osudy mladých lidí, kteří ve své době už neměli budoucnost. Dala jim novou, sice nejistou, ale přesto vzrušující.

Co by jste si vybrali? Návrat do okamžiku těsně před vaší smrtí nebo zachraňovat svět? Liam, Maddy i mladá Sal si zvolili jednohlasně druhou možnost. Jenže netušili, že i to má své mínus. Jezdci časem je kniha o tom, co by se stalo, kdyby se dějiny ubíraly jiným směrem, o tom, co může udělat sebemenší maličkost s budoucností.

 ,,Priorita mise: opravit narušení času."

Přestože je kniha určená pro mladší čtenáře, nudit se u ní nebudou ani ti starší. Hlavní hrdinové jsou sice mladí, ale i tak se jim nevyhnou mnohdy hororové chvíle a nám bude běhat mráz po zádech. Pokud nejste zrovna fanouškem žánru sci-fi, nezavrhujte tuhle knihu okamžitě.  Až na tu maličkost, že se v ní cestuje časem moc technických vymožeností nenalezneme, protože podle autora i v roce 2066 používají granáty. A nesmím zapomenout ani na tzv. podpůrnou jednotku, která pomáhá Jezdcům v plnění jejich úkolu. Uměle vytvořená inteligence s nadpřirozeně silným tělem, ale i kouskem lidského mozku, která je schopná citů.
Jezdci časem nejsou náročné čtení, ale jsou ideální pro ty, kteří sci-fi moc nefandí. Námět sice moc originální není, knih o cestování časem je spousta, ale Alex Scarrow je dobrý spisovatel a při čtení jeho knihy se nudit určitě nebudete.
Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Mlhovina (Vesmírná pouť 1)

 Autor: Amy Kathleen Ryan
Vyšlo: 12/2012
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: sci-fi

Anotace:

Planeta Země má nejlepší léta za sebou a vesmírem plují dva vícegenerační koráby s cílem osídlit Novou Zem. Ačkoli loď Nový obzor vyrazila na svou misi o rok dříve než Empyreum, obě se setkají ještě na cestě. A nepůjde o střet přátelský – osazenstvo Nového obzoru pod vedením despotické kapitánky Anne napadne posádku Empyrea a unese dívčí část posádky, mezi nimi i šestnáctiletou Wawerly. Příčina se brzy ozřejmí – ženy na Novém obzoru jsou neplodné…
První část originální sci-fi trilogie o pouti za nadějí pro lidstvo nepostrádá napětí, milostný příběh, ale také zamyšlení nad tím, jak mohou ideologie ovládnout společnost jako celek i každého z nás.
                                                             
Loď Empyreum má důležitou misi: musí dopravit stovky lidí na Novou Zemi za účelem kolonizace. Naše planeta Země už není vhodná pro život, takže se lidstvo rozhodlo najít nový svět, kde by mohla lidská rasa pokračovat. Na cestu byly vyslány dvě lodi - Empyreum a o rok dříve i Nový obzor. Měly se setkat až na nové planetě, ale narazily na sebe už v záhadné mlhovině, která ruší signály navigace.
 Bohužel ale úmysly Nového obzoru nejsou čisté, bez varování napadnou Empyreum, způsobí mu vážné problémy a unesou část posádky. Pokračování lidstva je v ohrožení, mladí hrdinové musí najít všechny své síly a přežít.

Mlhovina je první díl sci-fi série Vesmírná mlhovina od americké spisovatelky Amy Kathleen Ryan. Kniha zezačátků působí jako klasická vesmírná výprava, ale záhy se přemění na vzrušující a nebezpečný boj o přežití. Příběh by budí rozruch i kdyby se odehrával na zemi, ale tím, že se hrdinové bijí v nekonečném a neprozkoumaném vesmíru posunuje celý děj o pár stupínků nahoru.

Hlavní postavy Kieran a Wawerly působí jako normální pozemské děti, ale liší se jednou podstatnou věcí. Narodili se ve vesmíru a nikdy neviděli modré nebe. Pro celou posádku znamenají naději a budoucnost, proto je pro všechny rána, když kvůli druhé lodi přijdou o podstatnou část posádky a hlavně dívek. Nový obzor zaútočil bez zjevné příčiny. Nebo ne? Je za tím něco víc a kapitán Empyrea měl tajemství, která ohrozila chod celé mise?

Hrdinové, jejich činy a prostředí lodi působí přirozeně, proto pro čtenáře není těžké splynout s příběhem a nechat se unášet do hlubokého vesmíru. Střídání pohledů Wawerly a Kierana, kteří jsou každý v jiné lodi a čelí jiným problémům zaujme jak dívky, tak i chlapce. Možná by příběh mohl být i atraktivní pro dospělé, protože vyprávění z pohledů dospívajících není dětinské, dalo by se říci, že hrdinové byli donuceni, vlivem nenadálých událostí, předčasně dospět.

Nadšené ohlasy na zadní straně obálky nejsou nijak přehnané a i když je příběh víceméně uzavřený, pokračování je nutné, protože mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno. Ve srovnání s bestsellerem Loď mezi hvězdami od Beth Revisové, která má velmi podobnou tématiku, působí Mlhovina charakterněji a vážněji. Není to jen další přírůstek do řady kýčovitých love-story.

Hodnocení:
+ vesmírná tématika                - nic
+ vzrušující boj o přežití        
+ nečernobílí hrdinové            

Dávám 10 bodů z 10.

Přečetla jsem v prosinci 2012

Knihy, do kterých jsem se zamilovala

Dědička - Amanda Hockingová |recenze
Neptunův syn - Rick Riordan |recenze

Dědička pro mě byla překvapením, nečekala jsem, že se mi bude tak moc líbit :) Od Neptunova syna jsem naopak čekala poměrně hodně a to se mi také splnilo. Obě knihy jsou výjimečné a mají plné právo na místo v mé knihovně.

Knihy, které jsou ideální na odreagování
Zrozena o půlnoci - C.C. Hunter
Vzkříšena za úsvitu - C.C. Hunter
Drakie - Sophie Jordanová |recenze
V kůži supermodelky - Meg Cabot

Na Zrozenou o půlnoci jsem narazila náhodou, nejprve mě odrazovala ta obálka, ale překousla jsem to a začetla se. Za vše mluví to, že jsem téměř okamžitě po dočtení sáhla po dalším dílu. Obě knihy mě bavily, ale nezanechaly ve mě žádné významné pocity. Pro pobavení ideální. Drakie a V kůži supermodelky to stejný, fajn příběh na odreagování.

Skvělé pokračování série
Hněv bohů - Rick Riordan |recenze
Říční znamení - Patricia Briggs

Hněv bohů je druhý díl série Kroniky Cartera Kanea a zdál se mi o chlup lepší než první díl. Říční znamení je šesté pokračování série o Mercy Thompson, kterou zbožňuji a tenhle díl byl zatím nejlepší.

Nově objevená série
Padesát odstínů šedi - E.L. James
Fifty shades darker - E.L. James

První díl jsem přečetla jedním dechem a přinutil mě k tomu, co žádná jiná série nedokázala: druhý díl jsem přečetla v angličtině. Byla to vlastně první kniha v anglickém jazyce, kterou jsem četla a překvapivě jsem s ní neměla nijak velké problémy. Samozřejmě mi to trvalo déle, ale kniha za to stála :D