pátek 16. prosince 2011

Recenze: Ledová královna

 Autor: Susan Wiggsová
Vyšlo:  11/2011
Nakladatel: Metafora
Žánr:  společenský román
Anotace:
Již čtvrtý příběh od Vrbového jezera (edice KASSANDRA). Sophie Bellamyová se od rozvodu věnovala jenom své kariéře u mezinárodního soudu v Haagu. Na jednom slavnostním večeru však dojde k teroristickému útoku. Sophie málem přijde o život a smrtelné nebezpečí jí pomůže přehodnotit priority. Chce být zase se svými dětmi a také se svým vnoučkem, kterého téměř nezná. Cestou z letiště však ve sněhové kalamitě havaruje. Naštěstí projíždí kolem místní veterinář a zdá se, že i ve sněhové vánici může přeskočit jiskra… Život v malém městě však má svá úskalí, a tak se Sophie musí vyrovnat s nevraživostí místních dam stejně jako s tepláky místo večerních toalet. A také s tím, že její nový přítel je o hodně mladší…

O autorce:
Susan Wiggsová svou první „knihu“ vydala s pomocí dětských nůžek, stránek z bloku, vypůjčené sešívačky a tužky číslo 2 již ve svých osmi letech. V Knize o špatných dětech vyprávěla příběhy sebe a svých sourozenců a první vydání v nákladu jednoho kusu se kompletně vyprodalo.
Kvůli bratrově extrémní reakci na toto první dílko byla Susan nucena odejít do exilu, bavíc své kamarády a sourozence anonymními příběhy o ctnostných sestrách a bratrech, kteří je mučili. První milostný román, který přečetla, byla Shanna od jedinečné Kathleen Woodiwissové. Později, vyzbrojena titulem z Harvardu a krabicí „základních“ titulů od Kathleen Woodwissové, Roberty Gellisové, Laurie McBainové, Rosemary Rodgersové, Jennifer Blakeové, Bertrice Smallové a čekoholi dalšího s „planoucí“ či „extáze“ v názvu, se stala učitelkou matematiky, čistě proto, aby ukázala světu, že má i levou hemisféru. 
                                                                                                                      

Tuhle knížku jsem dostala na recenzi od nakladatelství Metafora. Není to můj šálek čaje, ale po přečtení jsem byla velmi příjemně překvapena. Tato kniha patří do literatury pro starší dámy, než jsem já, ale pokud se vám dostane do ruky, tak neváhejte.
Ledová královna se mi četla celkem lehce, bez zádrhelů a dokonce jsem se dozvěděla pár zajímavých informací. Hlavní hrdinka Sophie pracuje u mezinárodního soudu v Haagu, o kterém jsem neměla moc informací a ani jsem je nevyhledávala.
Sophie je žena, která se vzala manželství a svých dětí ve prospěch práci. Je to krásná, skoro čtyřicetiletá chytrá dáma, která si myslela že ví co chce. Ale jen do doby než se stala obětí atentátu. Tuto informaci se sice dozvíme už v anotaci, ale než se k ní dopracujeme, známe už mladého veterináře Noaha. Autorka skáče po časové nitce, tak jak se jí to hodí. Nejdříve se ocitneme v přítomnosti a děj je vyprávěn právě Noahem. První část obsahuje pouze tuto první kapitolu, ale ve druhé části, na kterou nás navnadí zajímavý recept, se vracíme v minulosti právě před atentát.
Na knize se mi líbí, že do ní autorka přidala i těch pár receptů, které hlavní hrdinové sami kuchtí nebo je jedí. Vypadají opravdu zajímavě, ale na některé by se suroviny u nás sháněly těžko. Dale každá část začíná krátkým vyprávěním, nebo spíše úryvkem obsahující doplňující informace k ději. Díky těmto částem je knížka více přehlednější a každá část přináší i něco nového.
Hlavním vypravěčem děje je Sophie, ale i přesto se ,,podíváme" do hlavy vedlejším postavám. Sophie si po útoku na mezinárodní soud utřídí myšlenky a začne litovat svého vztahu k dětem. Manželství už těžko zachrání, když její manžel se právě v den útoku ženil, ale vztah k dětem by měla šanci spravit. Rozhodne se nemeškat a vzdá se práce a povýšení na kterém ji opravdu záleželo. Tímto se dostáváme k úvodní scéně s mladým a okouzlujícím Noahem. Díky menší nehodě, která se Sophie stala jen kousek od jeho kliniky a jezerní bouře, se mezi nimi utvoří romantický vztah. A jak jste se mohli dočíst v anotaci, je o pár let mladší. Jenže tuhle informaci si krásný Noah nechává pro sebe. Dcera Sophie Daisy je stejně jako její matka mladá maminka. Proto Sophii je už ve 39 letech babičkou, ale to pro Noaha není žádný problém. On děti miluje a děti milují jeho.
Pokud chcete relaxovat po náročné práci či škole, není tato kniha špatnou volbou. Je plná romantiky, zvratů a i když se zdá, že to není právě váš styl, možná se mýlíte. Jen ji zkuste a třeba budete stejně překvapení jako já.
Dávám 6 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Metafora za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

čtvrtek 15. prosince 2011

Bylo nebylo #9

Čtvrteční meme pořádané Kath. Cílem je uveřejnit první větu z knihy, kterou čtete.
Více informací naleznete tady.

Název: Zloděj blesku

Autor: Rick Riordan

Datum vydání: 09/2009

Počet stran: 400

Pochop, já nechtěl být polobohem.

 

středa 14. prosince 2011

Dnes vychází...

Říční znamení
Autor: Patricia Briggs
Série: Mercedes Thompson
Díl: 6
Počet stran: 272
Nakladatelství: Fantom print
Anotace:Mercy Thompsonová vždy věděla, že je jiná, a nejen proto, že dokázala přinutit motor Volkswagenu poslouchat na slovo. Mercy je kožoměnec, což zdědila po dávno zesnulém otci. Ještě nikdy se nesetkala s nikým, kdo by byl jako ona. Tedy až doposud. V hlubinách řeky Columbia se k životu probudilo zlo – a někdo z lidu jejího otce by o něm mohl něco vědět. A pokud mají Mercy a její druh, alfa vlkodlak Adam, přežít, budou potřebovat pomoc…

úterý 13. prosince 2011

Recenze: Nick a Norah - Až do ochraptění

Autor: R. Cohnová, D. Levithan
Vyšlo:  28.09.2011
Nakladatel: CooBoo
Žánr: love story
Anotace:
„Můžeš na pět minut předstírat, že jsi moje holka?“ ptá se Nick Norah, když mezi návštěvníky klubu uvidí svou bývalku. A právě takovým klišé začíná příběh dvou mladých lidí, jejichž životní cesty se náhle protnou a trochu kodrcavě pak spolu pokračují.
Nick je basák a jediný hetero v punkové kapele plné gayů. Norah je dívka, která má pocit, že víc problémů by nedokázal řešit ani tým specialistů v pentagonu. A jediná společná noc v New Yorku. A najdete v ní všechno – zoufalství, touhu, odpuštění, zklamání. Jsou tu rodiče, s kterými je nutné nějak vyjít, jsou tu přátelé, s nimiž vyjít je někdy těžší než zdolat Mt. Everest. A je tu kluk a holka, kteří pro jednou nechtějí nic jiného než být sami sebou, nepředstírat, na nic si nehrát, ani se snažit s kýmkoliv vyjít. A je tu láska, vztek a nekonečný seznam písniček. A je to příběh, který si prostě musíte přečíst.
                                                                                                                   

Až do ochraptění není až taková novinka, protože v originálu vyšla již v roce 2006. Dočkali jsme se již i filmového zpracování a celkem povedeného. Kniha je psána ze dvou pohledů, střídají se po kapitolách a tím získáváme možnost nahlédnout do hlav obou hrdinům.  Nick a Norah je příběh o neporozumění mezi dívkou a klukem.
Naše obálka se mi opravdu líbí, líbila se mi před přečtením a po něm se mi líbí ještě víc. Sice klame vzhledem a svými růžovými prvky přiláká spíše dívky, ale tahle kniha je určena pro všechny. 
Celý příběh se odehrává v jednu noc (a tento fakt jsem si uvědomila až po přečtení knihy, protože mi to tak ani náhodou nepřišlo), kdy se dva lidé potkali jen díky náhodě.
Spousta malých krůčků svázaných hudbou, to je kniha Nicka a Norah. Jsou lidé, kteří žijí hudbou stejně jako třeba já žiji knížkami. Rozeznávají bravurně všechny žánry, jsou schopní jet za svou oblíbenou kapelou stovky kilometrů, znají texty písniček na zpaměť a mnohem více dalších věcí. Tento svět je pro mě nepochopitelný, ale i přesto mě fascinuje, hudbu mám ráda, často si zpívám nebo se naučím nějakou písničku, ale tak jako lídé v této knize muziku ,,nežeru". Je to samozřejmě věc názoru, takže by jim třeba moje posedlost knížkami připadala zvláštní, stejně jako mě připadá ta jejich. Ale i tak si mě kniha dokázala získat a hudební zázemí mě poměrně zaujalo.

 ,,Chceš se jet kouknout na nahatý jeptišky?"

Nesmím ani zapomenout na nepřeberné množství filozofických úvah. Tyhle pasáže patřily k těm, které mě nebavily. Nevadí mi, když se v nějaké knize pár úvah objeví, ale v N&N toho bylo trochu moc. Některé úvahy se mi opravdu líbily, to zase ano, třeba ta o Tikkun olam byla vážně pěkná. 
A teď k použitým výrazům. Občas použité silnější výrazy mi zas tak nevadily, ale jiným, by mohly. Je to kniha psaná z pohledu mladých lidí, tak od ní nemůžeme čekat čistě spisovný jazyk. 
Líbí se mi, že je N&N zcela bez předsudků, Nick hraje v kapele, kde všichni kromě něho jsou gayové a ani jednou se nezmíní, že by mu to vadilo. Jsou to jeho přátelé a jsou takoví, jací jsou. Smutné je, že takhle to vidí opravdu málo lidí a ani se to nesnaží změnit.
Dávám 7 bodů z 10.

pondělí 12. prosince 2011

The last sentence (3)

Každé pondělí zveřejním poslední větu, kterou jsem právě přečetla. Toto meme je z dílny VeEee .


Název:  Percy Jackson - Zloděj blesku
Autor: Rick Riordan



Něco se stalo v tom muzeu.