Recenze: S hlavou v oblacích (pejru) - SOUTĚŽ

Autor: Kateřina Petrusová
Vyšlo:  11/13
Nakladatel: Fragment
Žánr:   romantika
Anotace:
Stačí okamžik a váš život může být vzhůru nohama! Něco o tom ví i Markéta, kreativní ředitelka malé reklamní agentury, které víkend v jižních Čechách změní život. Kam se poděla profesionálka z města, která to má v hlavě srovnané? Pár sebevíc příjemných chvil na vesnici po boku typického "vidláka" přece nemůže změnit celý pohled na svět! Nebo snad ano?...
                                            
Původně jsem si myslela, že S hlavou  v pejru je pokračováním úspěšné série od Kateřiny Petrusové. Jaké bylo mé zklamání, když jsem na své oblíbené hrdiny nenarazila a začala si uvědomovat, že toto je samostatná kniha. No, kniha... Spíše povídka. S hlavou v pejru má něco málo přes sto stránek a díky skvělému příběhu utečou jako voda. Taková škoda! S tak skvělým a čtivým příběhem mohla autorka pracovat o trochu déle a potěšit tak své čtenáře. Ale možné je to dobře a tato lovestory je taková právě díky své délce.
Kateřina Petrusová je autorka série o drogovém podsvětí v USA. Její knihy mají u čtenářů velký úspěch a již se plánuje vydání třetího dílu. Jako jednohubka mezi vydáním dalšího dílu je právě kniha S hlavou v pejru. V malé modré knížce je vykreslen příběh Martiny a Marvina, dvou postav, které se náhodou potkají a vytvoří něco velkého.
Samotná kniha je opravdu velmi tenká, takže nemá cenu ji dlouze představovat a probírat. Není jí co vytknout, chemie mezi postavami funguje skvěle, příběh není přeplácaný, ale přitom si stále udržuje pozornost čtenáře. Autorka neplýtvá slovy a právě díky tomu vytvořila nádherný milostný příběh.

Hodnocení:
+ není přeslazený
+Marvin je úžasný!
+autorka má skvělý styl psaní   
- chci více stránek!!
- jinak je příběh dokonalý

Dávám 9 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

SOUTĚŽ!
Blog měl dlouhou dobu pauzu. Nebo spíš já jsem měla pauzu. Nebudu se vymlouvat, že nebyl čas, ale pravda je, že jsem neměla chuť. Knihy mě bavily stále, ale nějak blog pro mě ztratil přitažlivost. Několikrát jsem se snažila vrátit, tolikrát jsem na facebooku slibovala, že se vrátím a ono nic. Nikdy to nevydrželo dlouho. Nevím, jestli teď to bude lepší, ale mám pocit, že snad ano. Blog mi chyběl a chyběli jste mi i vy, moji nejoblíbenější čtenáři! Proto pro vás mám soutěž a to právě o tuto knihu. Stačí jen do komentáře napsat svůj email a já pak vylosuji jednoho z vás a ten obdrží knihu S hlavou v oblacích! Děkuji, že jste při mě zůstali :))

Pravidla:
1. Do slosování bude započítán každý (i ze Slovenska), kdo napíše svůj email do komentáře.
2. Každý se může zúčasnit jen jednou.
3. Budu losovat pomocí random.org
4. Soutěž trvá do 2. 2. 2014

Recenze: Znamení Athény (Bohové Olympu 3)

 Autor: Rick Riordan
Vyšlo:  03/13
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Chystá se velké setkání řeckých a římských polobohů. Posádka z Tábora polokrevných vyráží po moři na bitevním korábu Argo do Tábora Jupiter. Jejich plány však narušuje proroctví sedmi, které se začíná naplňovat. Skupina hrdinů se proto musí vydat do rodiště antických bohů, krajiny Mare Nostrum.

 Podaří se jim nalézt tajemná znamení bohyně Athény, která jim v boji proti zlu pomohou? Gaia, síla mocnější než všichni bohové, se dál probouzí a ohrožuje budoucnost civilizace.

Čas ubíhá a posádka Arga se musí vydat do boje za záchranu lidstva...

O autorovi:
Rick Riordan je mnohonásobně oceněný autor knižní série Percy Jackson a Olympané určené pro mládež a detektivní série Tres Navarre pro dospělé. Rick Riordan učil patnáct let angličtinu a dějepis na státních i soukromých školách v San Francisco Bay Area v Kalifornii a v Texasu.
V roce 2002 získal od školy Saint Mary´s Hall jako první učitel této školy ocenění Master Teacher. Riordan žije se svou ženou a dvěma syny v San Antoniu.
                                            
Starověké Řecko a Řím. Dávní nepřátelé se po dlouhé době setkají a budou muset spolupracovat. Percy a jeho přátelé zase slyšeli proroctví, které má hrdinům pomoci zachránit svět. Sedm statečných polobohů z obou táborů se spojili a společně mají v plánu porazit nejmocnějšího nepřítele. Gaia se probouzí a jen těchto sedm hrdinů může zachránit svět.

Znamení Athény je třetí díl série Bohové Olympu. Příběh se chýlí ke konci a proto i děj této knihy je dramatičtější a akčnější. Lidé i další bytosti umírají, hrdinové se hádají a oba tábory polokrevných - římský i řecký- válčí mezi sebou. Rick Riordan už nepíše knihy pouze s jednou dějovou linkou, která není nijak složitá na sledování, ale čím déle série z prostředí polobohů píše, tím složitější a působivější jsou i jeho knihy. Dá se říci, že knihy stárnou se čtenáři. První díl Percyho byla lehká pohádka, ale Znamení Athény je už někde jinde. Naštěstí. Jen je škoda, že základní kostra příběhu zůstává pořád stejná. Hrdina se dozví proroctví a vydá se na výpravu. Snad poslední dvě knihy budou o něčem jiném.

Hrdinové se jako vždy potýkají s různými příšerami a monstry, díky kterým je nám přiblížen svět Antiky. Principy božství a válek mezi Titány a Olympany jsou tímto způsobem zobrazení lehce pochopitelné pro čtenáře. Konečně se také z USA dostáváme na starý kontinent a přímo do Mare Nostrum - Středozemního moře. Takže jak hrdinové, tak i my se vracíme ke kořenům a v budoucnu to vypadá na opravdu velkou bitku.

Znamení Athény je určitě nejlepší kniha, kterou Riordan napsal a vzhledem k tomu, že se kvalita jeho knih zvyšuje, tak další dva díly, z této pentalogie budou pořádný masakr. Jak to tak vypadá, tak nejen, že se polobohové dostali do Evropy, tak v příštím díle se dokonce dostanou i pod ní. Proto si nenechte ujít tento ani ten příští ze série Bohové Olympu!

Hodnocení:
+ asi bych se opakovala, stejně jako v každé recenzi o Percym, takže tentokrát stačí říct, že je to to jen naprosto úžasná kniha          
- žádné

Dávám 10 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách

Recenze: Cesta věčnou nocí (Nebe 2)

Autor:  Veronica Rossi
Vyjde: 05/2013
Nakladatel: Knižní klub
Žánr:  sci-fi, fantasy

Anotace:

Od chvíle, kdy se Árie dozvěděla o smrti své matky, uplynulo už několik měsíců. I Perry už je nějakou dobu Krvepánem a dívka o něm nemá žádné zprávy. Nyní se však mají znovu setkat. Po tomto okamžiku oba nesmírně touží, a skutečně jsou naplněna všechna jejich očekávání. Tedy aspoň zpočátku.
Bývalá Osadnice však není Perryho druhy přijata nijak laskavě a kmen se začíná bouřit. Éter bouří každým dnem víc a víc a jediným příslibem bezpečí je Poklidná modř. Je však tento bezpečný přístav skutečný?
                                                

Za posledních pár měsíců se Árii změnil život k nepoznání. Přišla o matku, byla vyhoštěna z bezpečí Bubliny - kopule, která chrání obyvatele před éterovými bouřemi - a zjistila, že její táta nebyl Outsider. Outsideři jsou Osadníky považováni za divochy a barbary, i když to vůbec není pravda. Přizpůsobili se přírodě a naučili se žít s éterem nad hlavou. Teď se ale zdá, že ji kmen jejího milého Perryho nepřijme tak snadno.

Cesta věčnou noc je pokračování knihy Pod nekonečnou oblohou. Celé série se vyznačuje nádhernými lesklými obálkami, které zaujmou na první pohled. Příběh samotný není zas tak okouzlující, ale odehrává se v krásném a originálním prostředí. První knihy působila jako klasická love story, ve které všechno skončí dobře, ale autorka nám tenhle předpoklad vyvrací hned v první polovině druhého dílu. Za tohle Veronica Rossi dostává plusové body, protože se snaží nebýt předvídatelná a nedat čtenářům přesně to co chtějí.

Stejně jako u předchozího dílu, tak i tady můžeme sledovat příběh z pohledu obou hlavních hrdinů. Občas je to k vzteku, protože kapitola končí většinou v tom nejlepším. Nevím, kterou z hlavních postav mám radši, obě mají nějaké plusy a mínusy, ale protože jsem holka, tak mě bavily kapitoly z pohledu Peregrina. Má takový typ charisma, který okouzlí skoro každou dívku. Bohužel to není dobrá zpráva pro Árii.
Kniha nechává prostor pro další díl, který bude vyvrcholením celé série, doufám tedy, že se konečně dočkáme nějaké akce, protože i když se v Cestě věčnou nocí pořád něco děje, tak to není nic velkého. Ano, je tam pár momentů, které obracejí děj o 180 stupňů, přesto nejsou nijak výrazné. Přesto se mi dvojka líbila stejně jako první díl, možná i o kousek víc.

Co se týče nových postav, tak konečně potkáváme Liv, o které v předchozí knize padlo hodně slov. Její postava je zajímavá, má propracovaný charakter a dokáže velmi překvapit. Další osobností je Sobol, který jako jediný zná cestu k Poklidné modři a tím pádem bude pro naše hrdiny velmi podstatný. Staré postavy potkáme skoro všechny, překvapivě i Sorena, který v podstatě tohle všechno zavinil, takže je na co se těšit.

Kromě Perryho je v knize ještě jeden krasavec - Roar. Druhá polovina knihy a hlavně konec se točí především kolem něho, takže jeho fanynky nebudou ochuzeny.

Celkově je Cesta věčnou nocí opravdu dobré pokračování, které otevírá cestu dalšímu dílu, který snad zakončí celou sérii velkým třeskem. Uvidíme, zda se autorka Veronica Rossi překoná a dá laťku ještě o kousek výš.
Hodnocení:
+ krasavec Perry a Roar                            -Uhlík neměl moc prostoru
+ plynulý příběh                                        - dlouhý začátek
+ nové postavy                                         
Dávám 8 bodů z 10.

Recenze: Anna krví oděná

Autor: Kendra Blake
Vyšlo:  01/13
Nakladatel: Baronet
Žánr:  fantasy, horor

Anotace:
Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé. Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít.
Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev.
Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov.
Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.
                                              
Cas Lowood má zajímavé poslání: zabíjí mrtvé. A není to jednoduché, oni se totiž většinou brání. Bohužel taky nežijí na pěkných a světlých místech, takže Cas většinu svého času tráví v temnotě. Nemá žádné přátele a každou chvíli mění školu, protože se s matkou neustále stěhují a pátrají po duších. Cas v podstatě převzal tuto práci po svém otci, který byl jedním takovým duchem zavražděn. Od té doby se mu snaží vyrovnat, takže pracuje každou volnou chvíli.
Jedním z duchů, které má Cas na svém seznamu je i Anna krví oděná, která sídlí v jednom menším městě. Cas se v rámci kamufláže zapíše na místní školu a sblíží se s novými spolužáky. Díky nim se seznámí i se svým cílem: běsnící Annou. Její síla ho překvapí, nikdy nic podobného neviděl. Je zvláštní, něco ho na ní láká... Ale stejně musí přijít na způsob, jak ji zneškodnit.
Anna krví oděná se téměř okamžitě stala bestsellerem v zahraničí a velký podíl na tom má i nádherná obálka, která společně s názvem zaujme na první pohled. Přesně takhle mají vypadat horory pro mládež. Žádné kýčovité cákance krve ani umělé bárbíny. Tohle je to pravé. Tajemné, mrazivé a přitom okouzlující. Krása.
Autorka Kendare Blake píše opravdu skvělým stylem. V podstatě jsem si ani neuvědomovala, že čtu, spíš mi připadalo, že sleduji velmi dobrý a napínavý příběh. Skoro jako film. Kendare píše lehce a přirozeně, používá popisy okolí, ale v přiměřené formě, společně s akčními scénami tvoří vyváženou kombinaci. Samotný příběh má také hlavu a patu, je uvěřitelný a nic nebrání v plynutí děje.

Protože je Anna kniha pro mládež, nesmí chybět ani láska. Tentokrát trochu jiná. Důležité jsou i vedlejší postavy - Casovi přátelé: Thomas a Carmel. Původně rozdílní lidé vytvořili skvělou tříčlennou partu.
Hororové prvky v knize jsou, ale nic extra děsivého to není. Ano, mám ráda knihy, ve kterých do poslední chvíle neznáte pravého viníka nebo si myslíte, že ho znáte, ale nakonec je to někdo jiný, ale myslím si, že mohla autorka trochu přitvrdit. Ale je to kniha pro mladé, takže beru, že to nesmí být děsivé až moc, od toho jsou tu jiní autoři.
Konec je skvělý. Kvalitní zakončení kvalitního příběhu. Navíc je z poslední stránky jasné, o čem bude další díl. A vypadá to moc dobře. Dívka z nočních můr, tak se jmenuje pokračování, vychází už za pár dní. Ukázku si můžete přečíst tady: Dívka z nočních můr, a určitě se vyplatí sledovat i facebook nakladatelství Baronet, protože právě spustili soutěž o tento druhý díl: Soutěž.

P.S.: Nezapomeňte se podívat taky na skvělý trailer!

Hodnocení:
+ skvělá atmosféra           -málo děsivé (ale stačí to)
+ originální příběh              -na obálce jsou vidět oticky prstů (ale nic nepřekonatelného)
+ sympatický Cas                               
Dávám 8 bodů z 10. 

Recenze: Boj o trůn (Svět Tryllů 3)

Autor: Amanda Hockingová
Vyšlo:  03/13
Nakladatel: Fortuna Libri
Žánr:  fantasy
Anotace:
Poslední pohled do světa Tryllů - Závěrečný díl série Dědička
Wendy Everlyová čelí nepříjemné volbě. Trylly může zachránit před nemilosrdnými nepřáteli jen tím, že se sama obětuje. Pokud se nevzdá Vittře, její lid se ocitne v brutální válce s neporazitelným nepřítelem. Ale jak by Wendy mohla opustit přátele, i když je to jediná možná cesta k jejich záchraně?
V sázce je všechno, protože království není to jediné, co by mohla ztratit. Poté, co se zamilovala do Finna i Lokiho, se musí rozhodnout, koho bude milovat navždy. Nakonec zjistí, který z nich dvou je ten pravý. Není však jisté, že se naplnění své lásky dožijí.
Všechno směřovalo k tomuto momentu. Má v rukou budoucnost celého svého světa. Je připravená za něj bojovat?

O autorce:
Amanda Hockingová je autorkou trilogie o Tryllech, která se v USA stala bestsellerem a dalších šesti knih, jež si vydala vlastním nákladem. Poté, co se prodalo – zejména ve formátu e-Book – , více než milion jejích knih vydaných samonákladem, je obdivována jako typický příklad úspěchu v digitálním věku. Žije v Minesotě, kde pracuje na další knize. Více se o ní dozvíte na www.amandahocking.blogspot.com a www.trylleseries.com
                                              

Každá malá dívka vždy chtěla být princeznou. Nosit krásné šaty, korunku a čekat na krásného prince. Zní to jako sen. Wendy Everlyové se tento sen splnil. Teda, ne tak docela. Ano, je princezna a nosí krásné šaty. Dokonce si jednoho krasavce brzy vezme za manžela, ale nic není černobílé. Mezi Trylly zuří válka a král Vittry a zároveň její otec se snaží Wendy za každou cenu získat. Kluk, kterého miluje - Finn - ji odmítl a matka, se kterou se seznámila teprve nedávno, umírá. A teď, aby toho nebylo málo, se musí Wendy rozhodnout. Její svoboda nebo svobody jejího lidu?

V prvním díle s názvem Dědička je vysvětlený celý svět Tryllů. Hlavně jejich podivné zvyky měnit děti lidí za ty své. Rozpolcení už bylo poměrně akčnější a plynulejší. Třetí a poslední díl Boj o trůn je svižné a příjemné zakončení této originální série. Wendy už není tak nepříjemná a konečně si začíná plně uvědomovat svou roli a dokonce se konečně - KONEČNĚ - rozhodla, jak to tedy udělá s Finnem. A jsem ráda, za její volbu, protože díky tomu se Svět Tryllů neřadí do zástupu kýčovitých knih o "pravé lásce". Tím ale neříkám, že romantika v knize chybí... Nechte se překvapit ;)

Taky míváte často slanost? :D

Ve třetím díle není moc nových postav, příběh se hlavně soustředí na uzavření dějové linky co nejpřirozenějším způsobem. Zakončení není nijak násilně uspíšeno, autorka má děj očividně dobře promyšlený. Na své si ale přijdou i milovníci vedlejších postav jako je Tove nebo Duncan. Oba mají velmi důležitou roli a hlavně pomáhají Wendy nejlépe jak umí.

V závěrečných dílech je většinou ta velká osudová bitva. Boj o trůn to má dokonce i v názvu. Zklamalo mě jen, že bitvě autorka nechala stejně prostoru jako uklízení zničeného města. A možná i míň. Mohla celou bitvu více rozvést a třeba i hrát více na city čtenářům. Mrzí mě, že se autorka nesnažila více a tuto bitvu zazdila.

Občas v knihách narazím na nějaký překlep nebo zvláštně formulovanou větu, ale tohle bylo poprvé, kdy jsem se upřímně zasmála překlepu. No vážně, podívejte se sami! Co na to říct? Snad jen to, že slanost v tomto významu si přidávám do slovníku a budu ho používat jako soukromý vtip :D

Každý díl z této série končí závěrečnou bonusovou povídku. Ani Boj o trůn není vyjímkou. Jenže... Předchozí povídky byly skvělé. Nenuceně rozvíjely děj knihy a doplňovaly pohledy jiných postav. Tentokrát ale je celá povídka jeden velký kýč. Však se také jmenuje A žili šťastně.... Můžu říct, že jsem čekala něco jiného, něco lepšího.

V konečném shrnutí ale Boj o trůn není tak hrozný, jak se vám z mého popisu může zdát. Ale bohužel je na stejné úrovni jako Dědička, takže zaostává za Rozpolcením, které tímto pasuji na nejlepší díl série. Ano, tady sice měla má nejoblíbenější postava Loki poměrně dost prostoru a Wendy se konečně rozhoupala, ale ta závěrečná povídka a bitva to dost zkazily. Druhý díl byl prostě lepší.
Přestože ale autorka plně nevyužila potenciál tohoto originálního příběhu, hodnotím ho jako lepší průměr. Škoda, potenciál to mělo velký. 
Hodnocení:
+ změna chování Wendy             -nedotažená bitva
+ originalita                                 - bonusová povídka

Dávám 8 bodů z 10.

Recenze: Krásná katastrofa

 Autor: Jamie McGuire
Vyšlo:  03/13
Nakladatel: Fortuna Libri
Žánr:  New Adult
Anotace:
Strhující milostný příběh
Ona nepije ani nenadává a ve skříni má spoustu seriózních svetříků. Abby věří, že si dokázala vybudovat dostatečnou vzdálenost mezi sebou a svou temnou minulostí, ale když se svou nejlepší kamarádkou dorazí na univerzitu, její cestu k novému začátku zkříží rebel a polykač holek na jednu noc, Travis Madox. Urostlý, potetovaný hezoun je to poslední, co Abby potřebuje…
On tráví noci vyděláváním peněz na zakázaných zápasech a holky střídá častěji než ponožky. Do Abbyina života se vetře trikem – nabídne jí sázku, že měsíc vydrží bez sexu – když ona s ním ten měsíc bude bydlet. Ať tak či onak, Travis netuší, do jak těžkého zápasu se pustil.
                                              
Abby je pravým opakem Travise, ale přesto dokázali najít společnou řeč a dokonce se stát i přáteli. Baví se spolu, chodí na párty a pomáhají si ve studiu. Spojili je jejich společní přátelé America a Shepley, kteří spolu chodí. Travis je nenapravitelný děvkaž, takže se zdálo, že Abby využije a odhodí jako ostatní děvčata, ale ta je vůči jeho kouzlu imuní. Jejich vztah zůstává na kamarádské úrovni. Nebo ne?
Krásná katastofa je jedna z knih o který se mluví.Nejen na internetu, ale i na ulici. Za poslední týden jsem slyšela 3 páry, které řešily právě tuto knihu. A většina komentářů je kladná. Čím to je? Učarovala čtenářům romantika mezi hlavními hrdiny, vývoj jejich vztahu nebo vysokoškolské prostředí? Pravděpodobně kombinací tohohle všeho, ale v každém případě je tato kniha něco jiného, než jste doposud četli.
Tato kniha se řadí do kategorie New Adult, což je vyšší level navazující na Young Adult, žánr, který čte většina dospívající (vždyť jsou také tyto knihy určené primárně pro ně). Takže nečekejte naivní  romantickou slátaninu, tady už jde o víc. Bohužel ne zas o tolik víc, ale přesto má kniha velmi dobrou úroveň a v podstatě jí není co vyčíst.
Chemie mezi hlavními postavami funguje perfektně a nevědomost jak to vlastně skončí a kdo s kým bude je perfektní. Autorka umí stupňovat napětí a zároveň nevytváří příliš přeplácaný děj. Jsem ráda, že jsem neobjevila žádná klasický sladká klišé, takže je kniha vhodná i pro ty, která nevyznávají romantiku. Žádná dívka či žena není tak, aby odolala šarmu Travise Maddoxe.
Na internetu se hodně kritizuje překlad této knihy. Ti, kteří četli originál zavrhují český překlad a házejí na něj špínu. Já osobně nečetla originál, takže nemůžu říci, jaké kvality je ten náš v porovnání s původním. Číst se kniha dá, všechno jde pochopit lehce, žádná nepochopitelná souvětí tam nejsou a na oslovení Holu se dá lehce zvyknout. Takže pokud váháte, zda si knihu pořídit nebo ne, protože jste slyšeli, že se někomu nelíbil překlad, kašlete na to a knihu si kupte. Překlad je kvalitní.
Bohužel jsem ale našla jednu chybu. Nevím, jestli to bylo i v originálu, ale není to zas tak velká chyba, protože to bylo jen na papíře. Kdyby se to stalo ve skutečnosti, asi by to hodně bolelo :D Jedná se totiž o tetování. Nebudu prozrazovat jaké přesně, protože to byl nápis, který hodně prozrazoval, v každém případě v něm vypadlo jedno písmenko.
A co říci na závěr? V poslední době jsem četla hodně knih, kterým jsem dala plný počet bodů. A teď toho lituji, protože bych byla ráda, kdyby to, že dám této knize tolik bodů znamenalo něco více. Bohužel ale nemůžu změnit hodnocení předchozích knih, takže se musí zařadit na pozici mezi tyto knihy. Kupte si ji, půjčte si ji, nebo si ji prostě nějak sežeňte. Stojí to za to :)

Hodnocení:
+ stupňování napětí                                      -nebezpečně zvýšená produkce slin
+ žádná klišé ani plytké vztahy
+ Travis! Travis! Travis!

Dávám 10 bodů z 10.

Recenze: Nepřítel mého nepřítele

 Autor: Kateřina Petrusová
Vyšlo:  02/13
Nakladatel: Fragment
Žánr:  detektivka, romantika
Anotace:
Dluhy se musí platit.
To ví i bývalá policistka Joan, která má závazek vůči samotnému králi drogového podsvětí. Ten se nyní hlásí o splacení dluhu a jako pojistku unese Joaninu malou dceru Amy. Zvládne Joan zabít Roberta Bavettu, jednoho z vůdců italské mafie, a dostat svou dceru zpět?
Co když existuje ještě jiný způsob, jak Amy zachránit?
                                            


Být policistkou není jednoduché. Protidrogové zátahy dokážou být velmi často nebezpečné. Joan Westová to zažila na vlastní kůži. Poslední zátah byl poslední kapka. Všechno se zvrtlo a ona byla nucena prozdradit svou tajnou identitu. A říct své jméno králi podsvětí není moc chytré...
Joan je pracující svobodná matka, zcela vytížená a bez času pro sebe. Její dcera Amy je pro ní vším, takže když jí ji unesou, celý svět se jí zhroutí. Rozhodne se přistoupit na podmínky únosce, ale ten ji staví do hodně nebezpečné situace. Dokáže Joan zabít cizího člověka jen aby získala svou dceru zpět?
Pamatujete si na  Paige a Michaela? Ano? A že jejich jména marně hledáte na prvních stránkách této knihy? Nebojte, jsou tam, ale schovaní :) Tento příběh je ale o někom jiném a zaujme vás stejně jako ten předchozí. Kateřina Petrusová prostě psát umí a je jedno kom. Přesto jsem ale skákala radostí při každé zmínce o mé oblíbené dvojici.
Prvnímu dílu jsem nic nevytkla, přestože ode mě dostal jen 7 bodů. Proč tak málo? Ano, je to kvalitní příběh, který se dobře čte a zaujme, ale neschovává v sobě to "něco" víc, co prostě musí mít každá dokonalá kniha. A jak je to s pokračováním? Ano, už tady to "něco" bylo, ale bohužel jen kousek.
Nemůžu si pomoct, ale stále mi tam něco chybí. Příběh za sebou nechá jen lehkou stopu, chtělo by to asi něco výraznějšího, co mě donutí vzpomínat s úsměvem nebo nezodpovězenou otázkou. Takže předpokládám, že Kateřina Petrusová se neustále zlepšuje a já ve třetím díle konečně nejdu to své "něco". Tedy nevím, jestli nějaký další díl bude, konec je poměrně uzavřený, ale bylo by pěkné celou sérii zakončit vynikajícím třetím dílem.
Zápletka tohoto dílu není tak jednoduchá jak u prvního, už je tu více částí, které musíme sledovat a celkově je děj propracovanější. Hlavní hrdinka Joan je velmi podobná Paige, obě jsou to silné a nezávislé ženy, které se sebou nenechají zametat. Robert je charismatický a nebezpečný. Přesně to pravé lákadlo pro každou ženu. Kdo by mu odolal, že? Tímto se tedy řadí do mého seznamu Můj budoucí manžel. Uff, už v něm začíná být trochu přeplněno :D
Líbí se mi, že název Nepřítel mého nepřítele úplně odpovídá ději knihy. Sice to trochu prozrazuje děj dopředu, ale nevadí, je to přesný název, který knihu charakterizuje.
Konečné hodnocení? Nepřítel mého nepřítele je lepší než první díl. Příjemné osvěžení mezi povinnou četbou nebo depresivními dystopiemi. Chemie mezi hlavními postavami je kouzelná a funguje opravdu skvěle. Vytknout se dá  jen opravdu málo a to dokonce jen to mé "něco", které nedokážu pojmenovat.
Hodnocení:
+ zajímavé téma                                    -chyběla mi rekapitulace předchozího dílu
+ chemie mezi hlavními postavami               - stále hledám to "něco"


Dávám 8 bodů z 10.

Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Rozpolcení (Svět Tryllů 2)

 Autor: Amanda Hockingová
Vyšlo:  02/13
Nakladatel: Fortuna Libri
Žánr:  fantasy
Anotace:
Obětuje Wendy pravou lásku pro záchranu přátel?
Když Wendy Everlyová objeví pravdu o svém původu, dojde jí, že její život už nikdy nebude takový jako předtím. Stále však přicházejí nová a nová překvapení. Dozvídá se, že její spojení s Vittrou je velice úzké, užší než si kdy dokázala představit, a že Vittra se nezastaví před ničím, aby ji získala na svou stranu.
Pokud Wendy dokáže ovládnout své schopnosti a pokud se provdá za stejně mocného Trylla, jako je ona sama, bude mít moc ochránit Trylly před válkou s Vittrou. To pro ni však znamená, že se musí navždy vzdát Finna, svého milovaného ochránce, a že musí zapomenout i na Lokiho, okouzlujícího markýze z Vittry. Je rozpolcená mezi svými vlastními touhami a potřebami lidu, mezi láskou a povinností.
Wendy se musí rozhodnout, kterou cestou se vydá. Pokud se rozhodne špatně, může ztratit vše a každého, na kom jí záleží, v obou jejích světech.
O autorce:
Amanda Hockingová je autorkou trilogie o Tryllech, která se v USA stala bestsellerem a dalších šesti knih, jež si vydala vlastním nákladem. Poté, co se prodalo – zejména ve formátu e-Book – , více než milion jejích knih vydaných samonákladem, je obdivována jako typický příklad úspěchu v digitálním věku. Žije v Minesotě, kde pracuje na další knize. Více se o ní dozvíte na www.amandahocking.blogspot.com a www.trylleseries.com
                                              

 Wendy celý život žila ve lži. Není tím, kým si myslela že je a ani její rodina není její. Proto není překvapivé, že se rozhodla utéct z nového domova. Ne že by to tam bylo tak strašné, vždyť je princezna a budoucí královna, ale její pravá matka je chladná jako skála, což je sice lepší než kdyby se jí snažila zabít jako její hostitelská matka, ale v hostitelské rodině měla aspoň bratra, který ji miloval a záleželo mu na ní. A kdo vlastně Wendy je? Znáte příběhy o trolech, kteří unášejí děti a místo nich dávají do lidských rodin ty svoje? Wendy sice není zelená a ani nemá bradavice, ale jinak je čistokrevný trol. A díky tomu má i nadpřirozené síly.

Rozpolcení pokračuje přesně tam, kde skončil první díl. Příběh je akční a napínavý a nenechá čtenáře odejít dřív, než dočte celou knihu. Konečně jsou zodpovězeny staré otázky, ale jak to tak bývá, objevily se nové. A důležitější. Autorka umí skvěle pracovat se slovy a s příběhem, takže je jasné, že je vše pečlivě propracované a každý detail bude mít v budoucnu svou váhu.

Kromě starých postav jako je Wendyin bratr Matt nebo její láska Finn se setkáváme i s velmi charismatickým nepřítelem Lokim, který bezproblémů Finna zastínil. Kvůli němu máme v příběhu už ohraný milostný trojúhelník, ale vzhledem k tomu, že s jedním být nemůže, protože není vhodný jako nápadník princezny, tak je volba jednoduchá. Nebo ne? Wendy stojí před těžkým rozhodnutím a nejen tím milostným. Musí si také vybrat stranu, starodávné a puritánské Trylly nebo militantní a modernější Vittru? Volba závisí jen na ní, ale ovlivní desetitisíce lidí. Název knihy proto přesně odpovídá ději.

Stejně jako v Dědičce, i tady je připojena bonusová povídka, která aspoň trochu zmírní  fakt, že kniha končí. Povídka je skvělá stejně jako kniha a navíc nabízí tři různé pohledy důležitých mužů ve Wendyině životě. Kvůli tomu se vydání třetího dílu zdá tak neskutečně daleko i když má vyjít již v březnu.
Hodnocení:
+ akční                                      -nerozhodnost hlavní hrdinky 
+ zodpovězeny staré otázky
+ záporák Loki

Dávám 9 bodů z 10.

Recenze: Zelená jako smaragd (Drahokamy 3)

Autor: Kerstin Gierová
Vyšlo: 09/2012
Nakladatel: CooBoo
Žánr: sci-fi

Anotace:

Gwendolyn má zlom
ené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)
                                             

Zlomené srdce bolí. Své o tom ví Gwendolyn,
která už tak nemá jednoduchý život. Kromě toho, že zdědila časocestovací gen, musí se vypořádat i s Gideonovým odmítnutím. Jeho polibky a vyznání lásky bylo, jak se zdá, jen součástí dobře promyšleného plánu...

Po dlouhém a úmorném čekání si konečně můžeme přečíst poslední díl série Drahokamy od Kerstin Gierové. První díl je okouzlující od první stránky, Modrá jako safír je neuvěřitelně harmonická a Zelená vše skvěle uzavírá tak, aby nikdo nebyl naštvaný. Přesto patří čtení posledních stránek k nejsmutnějším událostem, které lze v knižním světě zažít. Proč? Proč musí tato série končit? Ale o no je to jen dobře, protože natahování na pět a více dílů by nemělo smysl. Takhle je ta dokonalost koncentrovaná ve třech skvělých dílech a čtení každého z nich je zážitkem.

Obecně nemám ráda třetí díly série. Nelíbil se mi Vězeň z Azkabanu, Prokletí titánů ani Návrat krále. Nevím proč, ale pravděpodobně je to jen souhra náhod, protože Zelená jako smaragd se mi líbila stejně jako předchozí díly. Sice jsem ji četla mnohem pomaleji, ale to bylo kvůli vlivu vnějších událostí. Díky tomu jsem si ale knihu pořádně užila a vychutnala.

Všechny otázky a záhady byly rozluštěny, časové kontinuum bylo dodrženo a nechyběla ani romantika. O vtipnost se postaral duch Xamerius, který svými poznámkami celý příběh příjemně podkresloval. Gideon nezklamal a hrabě Saint Germain zahrál svou úlohu dokonale. Knize není co vyčíst, všechny aspekty spolu neuvěřitelně lad
í a vytvářejí obdivuhodný celek.

Pro vyjádření kvality této série bych si musela otevřít Slovník synonym a vyhledat slovo úžasný. Je těžké rozepsat jednu emoci na celou recenzi, ale tak snad chápete, že jsem se zamilovala. Do Gideona a Gwendolyn, do stylu autorky a jejím vtipům. Recenze je útvar kritický a hodnotící. Já bohužel kritizovat tuto knihu nemůžu a hodnotím ji plným počtem bodů!
Hodnocení:
+ kvalitní zakončení       -bohužel konec výborné série :/
+ odpovědi na otázky       
+ muck knížka
Dávám 10 bodů z 10!!!

Recenze: Ten, kdo stojí v koutě

 Autor: Stephen Chbosky
Vyšlo: 10/2012
Nakladatel: Brio
Žánr: beletrie

Anotace:

Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý.
Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.
V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. 
                                              
Přechod ze základky na střední školu je velký a důležitý krok v životě teenagera. Zjišťuje, že dospívá, že se mění a že se mění i jeho okolí. Charlie byl vždycky trochu zvláštní, žil si ve svém světě, ale díky novým přátelům objevuje svět, ale také i sám sebe.

Charlie píše dopisy neznámému klukovi, který údajně umí dobře naslouchat, proto mu popisuje vše, co se mu stalo. Každý dopis je něčím zvláštním a díky Charlieho bezprostřednímu stylu vypravování můžeme sledovat jak se jeho mysl vyvíjí. Zpočátku působí velmi naivně, ale časem se dostane na povrch jeho genialita a intelekt.
Dvě důležité postavy, které hrají v Charlieho příběhu klíčovou roli jsou jeho přátelé Sam a Patrick. Oba jsou maturanti a na první pohled nemají s Charliem nic společného, ale přesto se ho ujmou a vytvoří nerozlučnou trojku. Oba mají na jeho vývoj značný vliv. Sam je jeho první láskou a Patrick mu ukazuje strasti života. Společně zažívají klasické zážitky dospívajících, kteří se chtějí bavit.
Kniha je rozdělena na čtyři části a každá z nich znamená důležitou fázi Charlieho života. A přestože má kniha veselou zelenožlutou obálku, rozhodně se nedá považovat za radostnou. Ten, kdo stojí v koutě se tváří jako klasická odpočinková kniha pro mládež, ale čtenář brzy pochopí, že se za ní skrývá víc.

Nejsem si jistá, co přesně mám o knize napsat, protože mě velmi zasáhla a vryla se mi pod kůži. Charlieho příběh je neskutečně dojemný a já jsem nejednou brečela. Mimoto důkaz, že je pro mě kniha důležitá, je i tato recenze, protože málokdy (nikdy) používám v recenzích první osobu. Pokud můžete, knihu si přečtěte, protože je to zatím nejlepší a nejemotivnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Proto se omlouvám, pokud je moje první část recenze poněkud zmatená, ale je pro mě těžké knihu popsat objektivně, protože k ní mám velmi silný vztah.

Hodnocení:
+ všechno               - nic

Dávám 10 bodů z 10 plus dalších 5 navíc.

Recenze: Drakie

 Autor: Sophie Jordanová
Vyšlo:  08/12
Nakladatel: CooBoo
Žánr:  fantasy
Anotace:
Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacintina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit...
                                              
Podle Darwinovy teorie každý druh podléhá evoluci. A jinak na tom nejsou ani draci. Aby lépe zapadli do moderního světa a nebyli vyhubeni, získali schopnost se přeměňovat na lidské bytosti. Má to jistá omezení, ale drakiům to pomáhá přežít. Jsou rozděleni na několik menších kmenů, které se nachází po celém světě.

V jednom z nich, v Kaskádovém pohoří, žije Jacinda, drakie, která dští oheň. Myslelo se, že tento druh již vymřel, ale shodou okolností tento dar zdědila právě Jacinda. Jenže kvůli nerozvážnosti, kterou udělala, musí s matkou a sestrou potajmu opustit kmen a pokusit se přežít někde jinde. Bohužel v jejich novém městě žije i rodina nebezpečných lovců draků...
Autorka Sophie Jordanová se při psaní příběhu zaměřila spíše na romantiku a vztah dvou hlavních postav, proto plně nevyužila slibný potenciál rasy Drakiů. Je to velká škoda, protože jsou to velmi zajímavá a originální kouzelná stvoření. Tak snad budeme mít štěstí a svět Drakiů se nám více otevře v dalším díle.
Jacinda je stejná jako každá jiná dívka jejího věku. No, jen má občas šupiny. Kdyby byla obyčejným člověkem, všechno by bylo jednodušší. Ale Jacinda svou drakijskou polovinu miluje a nechce se jí vzdát, i když je k tomu nucena. Podlehne Jacinda přání své rodiny, opustí svou drakii a stane se něčím, čím není?

Mrzí mě, že se Sophie Jordanová více nevěnovala postavám. Přišli my lehce odfláknuté a určitě by se dalo lépe pracovat na jejich charakteru. A vztah mezi Jacindou a Willem byl trochu klišé. Ale je pravda, že od dob Shakespeara se moc nezměnilo a nás zakázaná láska stále láká a dojímá. Je škoda, že se autorka nesnažila být v tomto ohledu trochu více originálnější, ale nevadí, stále nám zbývá dynamický a přitažlivý příběh.
Drakie není kniha roku a určitě k ní má velmi daleko, ale patří ke knížkám, na které se vzpomíná s přiblblým úsměvem. Má v sobě něco kouzelného a povzbuzujícího, že nadchne snad každého čtenáře. Ale pozor, nemějte příliš velké očekávání. Je možné, že by je Drakie nedokázala naplnit.
Hodnocení:
+ zajímavá rasa             - lovestory klišé
+ krasavec Will               - příliš jednoduché postavy

Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Jezdci časem

Autor: Alex Scarrow
Vyšlo: 09/2011
Nakladatel:BBart
Žánr: sci-fi, cestování časem

Anotace:

Zahrávejte si s časem a známý svět… by se mohl změnit ve svět, jak ho neznáte. Liam O’Connor měl zemřít v moři v roce 1912. Maddy Carterová měla zemřít v letadle v roce 2010. Sal Vikramová měla zemřít při požáru v roce 2026. Ale několik okamžiků před jejich smrtí se zničehonic kdosi objevil a řekl: „Podej mi ruku…“ Jenže Liam, Maddy a Sal nejsou zachráněni. Najala je organizace, o jejíž existenci nemá nikdo ponětí, s jediným cílem – aby opravovali narušenou historii. Protože cestování časem je možné a někteří lidé by se rádi vrátili v čase a měnili minulost. Proto existují JEZDCI ČASEM, aby nás chránili. Aby zabránili cestovatelům v čase ve zničení světa…

                                                                                                                         

Cestování časem je velmi ošemetná záležitost. Alex Scarrow si s tím, ale pohrál skvěle. I přesto, že se příběh pohybuje v různých dobách současně, je kniha přehledná a beze zmatku. Největší zásluhu na tom má i vysoký počet kapitol, které oddělují důležité momenty a různé doby.
Pár minut před smrtí třech mladých hrdinů dostali Liam, Maddy a Sal možnost před ní uprchnout díky pomocné ruce staře vypadajícího Fostera. V jeho budoucnosti totiž cestování časem není nemožné, hlavně zásluhou velmi pokročilé technologii.  Proto agentura pro kterou Foster pracuje založila Jezdce časem, aby napravovala nesrovnalosti, které vznikly po ostatních cestovatelích. Díky ní se spojily osudy mladých lidí, kteří ve své době už neměli budoucnost. Dala jim novou, sice nejistou, ale přesto vzrušující.

Co by jste si vybrali? Návrat do okamžiku těsně před vaší smrtí nebo zachraňovat svět? Liam, Maddy i mladá Sal si zvolili jednohlasně druhou možnost. Jenže netušili, že i to má své mínus. Jezdci časem je kniha o tom, co by se stalo, kdyby se dějiny ubíraly jiným směrem, o tom, co může udělat sebemenší maličkost s budoucností.

 ,,Priorita mise: opravit narušení času."

Přestože je kniha určená pro mladší čtenáře, nudit se u ní nebudou ani ti starší. Hlavní hrdinové jsou sice mladí, ale i tak se jim nevyhnou mnohdy hororové chvíle a nám bude běhat mráz po zádech. Pokud nejste zrovna fanouškem žánru sci-fi, nezavrhujte tuhle knihu okamžitě.  Až na tu maličkost, že se v ní cestuje časem moc technických vymožeností nenalezneme, protože podle autora i v roce 2066 používají granáty. A nesmím zapomenout ani na tzv. podpůrnou jednotku, která pomáhá Jezdcům v plnění jejich úkolu. Uměle vytvořená inteligence s nadpřirozeně silným tělem, ale i kouskem lidského mozku, která je schopná citů.
Jezdci časem nejsou náročné čtení, ale jsou ideální pro ty, kteří sci-fi moc nefandí. Námět sice moc originální není, knih o cestování časem je spousta, ale Alex Scarrow je dobrý spisovatel a při čtení jeho knihy se nudit určitě nebudete.
Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Mlhovina (Vesmírná pouť 1)

 Autor: Amy Kathleen Ryan
Vyšlo: 12/2012
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: sci-fi

Anotace:

Planeta Země má nejlepší léta za sebou a vesmírem plují dva vícegenerační koráby s cílem osídlit Novou Zem. Ačkoli loď Nový obzor vyrazila na svou misi o rok dříve než Empyreum, obě se setkají ještě na cestě. A nepůjde o střet přátelský – osazenstvo Nového obzoru pod vedením despotické kapitánky Anne napadne posádku Empyrea a unese dívčí část posádky, mezi nimi i šestnáctiletou Wawerly. Příčina se brzy ozřejmí – ženy na Novém obzoru jsou neplodné…
První část originální sci-fi trilogie o pouti za nadějí pro lidstvo nepostrádá napětí, milostný příběh, ale také zamyšlení nad tím, jak mohou ideologie ovládnout společnost jako celek i každého z nás.
                                                             
Loď Empyreum má důležitou misi: musí dopravit stovky lidí na Novou Zemi za účelem kolonizace. Naše planeta Země už není vhodná pro život, takže se lidstvo rozhodlo najít nový svět, kde by mohla lidská rasa pokračovat. Na cestu byly vyslány dvě lodi - Empyreum a o rok dříve i Nový obzor. Měly se setkat až na nové planetě, ale narazily na sebe už v záhadné mlhovině, která ruší signály navigace.
 Bohužel ale úmysly Nového obzoru nejsou čisté, bez varování napadnou Empyreum, způsobí mu vážné problémy a unesou část posádky. Pokračování lidstva je v ohrožení, mladí hrdinové musí najít všechny své síly a přežít.

Mlhovina je první díl sci-fi série Vesmírná mlhovina od americké spisovatelky Amy Kathleen Ryan. Kniha zezačátků působí jako klasická vesmírná výprava, ale záhy se přemění na vzrušující a nebezpečný boj o přežití. Příběh by budí rozruch i kdyby se odehrával na zemi, ale tím, že se hrdinové bijí v nekonečném a neprozkoumaném vesmíru posunuje celý děj o pár stupínků nahoru.

Hlavní postavy Kieran a Wawerly působí jako normální pozemské děti, ale liší se jednou podstatnou věcí. Narodili se ve vesmíru a nikdy neviděli modré nebe. Pro celou posádku znamenají naději a budoucnost, proto je pro všechny rána, když kvůli druhé lodi přijdou o podstatnou část posádky a hlavně dívek. Nový obzor zaútočil bez zjevné příčiny. Nebo ne? Je za tím něco víc a kapitán Empyrea měl tajemství, která ohrozila chod celé mise?

Hrdinové, jejich činy a prostředí lodi působí přirozeně, proto pro čtenáře není těžké splynout s příběhem a nechat se unášet do hlubokého vesmíru. Střídání pohledů Wawerly a Kierana, kteří jsou každý v jiné lodi a čelí jiným problémům zaujme jak dívky, tak i chlapce. Možná by příběh mohl být i atraktivní pro dospělé, protože vyprávění z pohledů dospívajících není dětinské, dalo by se říci, že hrdinové byli donuceni, vlivem nenadálých událostí, předčasně dospět.

Nadšené ohlasy na zadní straně obálky nejsou nijak přehnané a i když je příběh víceméně uzavřený, pokračování je nutné, protože mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno. Ve srovnání s bestsellerem Loď mezi hvězdami od Beth Revisové, která má velmi podobnou tématiku, působí Mlhovina charakterněji a vážněji. Není to jen další přírůstek do řady kýčovitých love-story.

Hodnocení:
+ vesmírná tématika                - nic
+ vzrušující boj o přežití        
+ nečernobílí hrdinové            

Dávám 10 bodů z 10.

Recenze: Dcera kostí a dýmu

 Autor: Laini Taylorová
Vyšlo: 05/2012
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: fantasy, chiméry, andělé

Anotace:

Karou je nadaná, krásná a tak trochu záhadná sedmnáctiletá studentka na pražské umělecké škole. Její tajemství nezná ani její nejlepší přítelkyně Zuzana. Ráda kreslí chiméry, fantastické bytosti, a nikdo netuší, že tato mytická stvoření jsou její rodinou.
Přichází a odchází skrze portál za svým zvláštním posláním, kterým ji pověřil čaroděj, který ji vychoval. Neví, že ji sleduje smrtelně nebezpečný a mrazivě krásný anděl, a válka mezi světy dobra a zla brzy vypukne...


                                                                                       

Karou studuje uměleckou školu a tak trochu vyčnívá z davu. Nejen díky svým dlouhým modrým vlasům, ale také kvůli obrázkům různých příšer a pololidí, které maluje do svých skicáků a tvrdí, že jsou skuteční. Je záhadná, nikdo nezná její rodinu a ani původ a neustále někam mizí. Jsou tedy její příběhy a malby pravdivé nebo je Karou jen nenapravitelný snílek?
Děj se odehrává na různých místech našeho i cizího světa, přesto ale vyčnívá jedno město, které v zahraniční literatuře pro mladé moc často nepotkáváme (možná se dá říct, že i vůbec). Je to naše hlavní město Praha. Karou v ní studuje uměleckou školu, navštěvuje hospody a svým způsobem ji považuje za svůj domov. V Praze je šťastná. Popisuje různé půvaby města a dělá nám tak mini reklamu a upozorňuje mladé lidi, že něco jako Česká republika vůbec existuje. A kdyby někdo v zahraničí napsal YA knihu o Brně, tak bych byla spokojená :D.

Dcera kostí a dýmu v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. A poznat to nejde ani z prvních pár kapitol. Celkově má celý příběh velký potenciál, svět chimér je originální a zajímavý, Karou je postava s okouzlujícím charakterem a protože je to kniha především pro mládež (a hlavně pro dívky), nesmí chybět ani nádherný a tajemný krasavec Akiva.
Děj ubíhá svižně první dvě třetiny knihy, ta poslední je zpomalená o padesát procent. Čtenář zná konec, tuší obrysy celého děje, ale autorka musí celý příběh převykládat se všemi detaily. Neříkám, že je to špatné, jen to na čtenáře působí jako náraz do zdi. Určitě by šlo příběh uspořádat jinak, aby byl poutavý ve všech částech. Konec ale zase navazuje na první dvě třetiny a rozjíždí se kvalitním tempem. Zakončení je otevřené, připravené na další díl.


 Hodnocení:
+ originální                    - slabá poslední třetina
+ krasavec Akiva           - předvídatelné
+ spousta zubů              -  příšerná česká jména

Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Jednou provždy (Paranormálové 3)

Autor: Kiersten Whiteová
Vyšlo: 11/2012
Nakladatel: Fortuna Libri
Žánr: fantasy, paranormálové,...

Anotace:

Poslední kniha z trilogie Paranormálové nás opět zavede do kouzelného a nebezpečného světa Evie Greenové. Z počátku vše vypadá idylicky, hlavně její vztah s Leasem. To by jí ale nesměla ničit život MAZP… Od chvíle, kdy se jí objeví pracovníci MAZP u dveří, vše se obrátí k horšímu. Eviina kamarádka Raquel je ve velkém nebezpečí. Celý paranormální svět na dívku tlačí, aby se rozhodla, zda pomůže Světlé královně a všem paranormálům, kteří chtějí, vrátit se do jejich světa. Toto rozhodnutí není jen tak, možná by se nikdy nedokázala rozhodnout, kdyby se neobjevil Reth.
O autorce:
Paranormalcy (neboli Zlodějka duší) je debutem Kiersten Whiteové.Má vysokého manžela a dvě malé děti, se kterými žije poblíž oceánu docela normální život. Tahle přemíra normálnosti vedla k její zájmu o nadpřirozeno, včetně upírů, víl a popové kultury. Kromě Série Paranormálové přispěla povídkami do několik antologií.
                                                                                                                  

Potřetí a naposledy se setkáváme s Evie, rozpustilou sedmnáctiletou holkou, která je posedlá růžovou barvou. Osud všech Paranormálů leží na jejich bedrech, ale Evie nemá ráda, když je do něčeho nucena. Podaří se jí překonat všechny překážky, zachránit své přátele, pomoci Paranormálůma přitom neztratit svou miniaturní duši?
Mezinárodní agentura pro zadržování paranormálů prochází velkými změnami. Nová ředitelka se rozhodla pro trochu drastičtější metody a nutí Evie vrátit se zprátky do práce. Jenže ta má dost práce s Temnou královnou, která ji nenechá v klidu spát.
Třetí díl je jednoznačně lepší než díly předchozí. Chování Evie už nikoho nepřekvapí, takže je jednoduché jej skousnout. Navíc můžeme říct, že prošla od prvního dílu proměnou a občas mívá i chytré myšlenky. Bohužel se ale stále nechová na svých čerstvých sedmnáct.
Jednou provždy je akčnější a rychlejší než předchozí díly. Možná trochu překombinované, protože Evie zachraňovala jednu uvězněnou osobu za druhou, ale aspoň se čtenář nenudí a děj mu odbíhá rychle. Konečně je popsána historie paranormálů a víl, takže příběh konečně dává smysl. Staré zlé postavy získávají nový kabát a už nepůsobí tak špatně, protože nikdo není černobílý a i dobrá bytost občas udělá nějakou špatnou věc. mrzí mě, že se Lease stále nijak nevybarvil a je spíše "podpantoflák". Charakterně na tom je ale lépe další zájemce o srdce Evie a to víla Reth. Jeho úmysly jsou dobré, ale způsob jejich plnění už tak moc ne. Stejně ale svým kouzlem ovlivní nejednu čtenářku.

Celá série je výrazná především díky nádherným obálkám, přesto ale obálka posledního dílu vysoce překoná ty předchozí. Dívka (Evie) konečně vytvořila i jiný výraz obličeje než "leklá ryba" a i barevně je mnohem výraznější.  V překladu už také není tolik chyb a zpracování kapitol je dokonalé jako vždy. Velmi vtipné bývají občas jejich názvy.
Paranormálové 3 určitě překvapí. Jsou mnohem lepší než předchozí dva díly a je to také kvalitní zakončení této série. Hlavní hrdinka leze více než často na nervy, ale bez ní by to asi nebylo ono. Konec je uzavřený a další díly by bylo jen nesmyslné plýtvání papírem.
Hodnocení:
+ skvělé zakončení            - bezvýrazný Lease
+ charismatický Reth           

Dávám 8 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Dědička (Svět Tryllů 1)

 Autor: Amanda Hockingová
Vyšlo:  11/12
Nakladatel: Fortuna Libri
Žánr:  fantasy
Anotace:
Když bylo Wendy pouhých šest let, matka se ji pokusila zabít. Tvrdila jí, že je monstrum. O jedenáct let později se Wendy začíná obávat, že matka měla tehdy možná pravdu. Dochází jí, že asi není tím, kým si po celý život myslela, že je. Toto poznání jí pomáhá odhalit Finn Holmes.
Finn, záhadný spolužák, zprvu Wendy jen neustále pozoruje. Něco na něm Wendy neskutečně přitahuje, ale zároveň děsí. S jeho pomocí se dozví i pravdu o sobě a svém životě: Jako miminko byla zaměněna s jiným dítětem, chlapcem. Ještě v šoku se Wendy vydá s Finnem za svou pravou matkou. Netuší ale, co ji tam čeká...
Nový domov Wendy nutí nechat dosavadní život za sebou, zapomenout na školu jí problém nedělá, ale jak se vypořádá se ztrátou svého bratra a tety? Wendy se musí poprat se svým novým údělem a s tím, že ani u své pravé matky nenajde city, které celé dětství tak moc postrádala.
O autorce:
Amanda Hockingová je autorkou trilogie o Tryllech, která se v USA stala bestsellerem a dalších šesti knih, jež si vydala vlastním nákladem. Poté, co se prodalo – zejména ve formátu e-Book – , více než milion jejích knih vydaných samonákladem, je obdivována jako typický příklad úspěchu v digitálním věku. Žije v Minesotě, kde pracuje na další knize. Více se o ní dozvíte na www.amandahocking.blogspot.com a www.trylleseries.com
                                              

V den oslavy Wendyiných narozenin se ji její matka pokusila zabít. Sice neúspěšně, ale její pokus měl velké následky. Kromě jizev jí matka zanechala pochybnosti o tom, kdo vlastně je. Každého se velmi dotkne, když jeho vlastní matka o něm tvrdí, že je zrůda. Naštěstí má Wendy ještě svého bratra Matta a tetu, kteří se o ni starají. O jedenáct let později se ale přízraky z minulosti opět vyjeví a Wendy se musí rozhodnout zda bude věřit matce a tajemnému spolužákovi Finnovi, že je zrůda nebo zůstane se svou rodinou a bude dl předstírat, že je normální. Její volba jí může změnit život.
V knize Dědička jsou použity lidové pověry a pohádky. Znáte trolly, takové ty velké ošklivé a nemotorné stvoření, která páchnou a mají zelenou pokožku? Tryllové jsou něco podobného, jen více civilizovanější a mají lidský vzhled. Milují přírodu, ale tím jejich laskavá část končí. Jsou posedlí bohatstvím a mocí, v cestě jim nezabrání ani morální zákony, takže je pro ně normální, že vlastní děti vymění za děti z bohatých lidských rodin. Podle Finna je taková i Wendy, ale tomu se dá jen těžko uvěřit, ona přece není zlá.
Série Svět Tryllů je ve světě velmi úspěšná, její autorka Amanda Hockingová sice měla dlouhou a obtížnou cestu k vydání první knihy, ale nakonec se jí to podařilo, takže příběh o odvaze a předsudcích může povzbudit nejednoho mladého čtenáře.

 Přestože je Dědička první díl série, autorka neváhá a již v tomto díle se udá poměrně velká bitva. Je dobré, že Amanda příběh zbytečně nenatahuje a nechává ho přirozeně a dynamicky plynout. Nechybí v něm akce, napětí a ani romantika. Wendy má opravdu velký výběr protějšků, se kterými by se mohla zaplést. Rozhodovat se může mezi minimálně třemi kluky, ale bohužel její volba pravděpodobně bude muset podléhat přísným pravidlům, která ji svazují. Bude Wendy vzdorovat nebo bude následovat své srdce?
Hlavní hrdinka ze začátku působí trochu nepřístupně, ale během příběhu se stává více otevřenější a nepůsobí už tak rozmazleně. Zvláště když se vysvětlí její vybíravost v jídle. Mnohem zajímavější charaktery jsou její dvě matky, obě jsou to velice silné ženy, ale dělají stejné chyby. Snaží se pro své dítě udělat to nejlepší, ale bohužel špatným způsobem. Nic není černobílé, takže se dá těžko rozhodnout, která z nich je zlá a která ta hodná. Velmi pravděpodobně se objeví i v dalších dílech a snad odhalí i svou minulost a všechny svá tajemství.
Velmi těžko se u překládaných knih hodnotí autorův jazyk a jeho schopnosti. Přesto ale pokud shrneme společnou práci Amandy Hockingové a Jany Jašové - překladatelky- můžeme říct, že jejich práce byla úspěšná, žádné rozhovory nepůsobí strojeně a jemně plynou. Postavy se vyjadřují tak, jak by podle svého věku měly a autorka se nezdržuje s příliš dlouhými popisy. Věty jsou spíše kratší, souvětí obvykle o dvou třech větách. V tomto ohledu není co vytknout.
Jako bonus je ke knize připojena i povídka s názvem Vittra útočí. Ve čtyřech kapitolách je popsán děj posledních pár kapitol knihy, ale z druhého pohledu, z pohledu nepřátel. Díky tomu Vittra nepůsobí zas tak děsivě a jejich úmysly nejsou až tak nepochopitelné. A s jejími hlavními představiteli budeme mít jistě tu čest se setkat v dalších dílech.
Celkově Dědička působ velmi příjemným dojmem. Děj je akční, v podstatě nenarazíte na nudnou pasáž. Příběh je originální a nabízí spoustu prostoru pro další díly. Na své si přijdou jak dívky, tak i chlapci.
Druhý díl s názvem Rozpolcení vychází u nakladatelství Fortuna Libri na přelomu ledna a února.
Hodnocení:
+ zajímavá rasa             -neúplné informace
+ plynulý příběh             
+bonusová povídka

Dávám 8 bodů z 10.