Recenze: Zlodějka duší (Paranormálové 1)

Autor: Kiersten Whiteová
Vyšlo: 11/2011
Nakladatel: Fortuna Libri
Žánr: fantasy, paranormálové,...

Anotace:

Hrdinka románu Evie má velice zvláštní povolání: pracuje v Mezinárodní agentuře pro zadržování paranormálů. Běžně se vídá s upíry a vlkodlaky, její nejlepší přítelkyně patří mezi mořské panny a nová láska je vodouch – paranormál, který na sebe dokáže brát nejrůznější podoby. Nic na paranormálních tvorech ji nemůže překvapit a zaskočit. Paranormálové jí vlastně připadají normální a agentura jí nahrazuje rodinu, o kterou přišla. Trochu jí vadí, že je ochuzena o běžné radosti svých vrstevníků, ale vede vcelku spokojený život. To se však má brzy změnit. Paranormálové začínají z neznámých důvodů umírat a kolem Evie se začínají dít podivné věci. Potom se na scéně objeví Zlodějka duší a Evie jde o život… Napínavý příběh, v němž se prolíná svět lidí a nadpřirozených sil, je plný dramatických scén, ale nepostrádá ani humor. Je určen pro čtenáře od 13 let.

O autorce:
Paranormalcy (neboli Zlodějka duší) je debutem Kiersten Whiteové.Má vysokého manžela a dvě malé děti, se kterými žije poblíž oceánu docela normální život. Tahle přemíra normálnosti vedla k její zájmu o nadpřirozeno, včetně upírů, víl a popové kultury. Kromě Série Paranormálové přispěla povídkami do několik antologií.
                                                                                                                   
Jaké to je, být jiná, než ostatní jiní a odlišní lidé? Zvláštnější než upíři, víly a vlkodlaci? Přestože si to Evie neuvědomuje je vyvrhel mezi vyvrheli. Neví nic o své rodině ani svém původu. Cestovala z jedné pěstounské péče do druhé, ale v osmi letech si jí všimla Mezinárodní agentura pro zadržování paranormálů a vytvořila jí nový domov. Výměnou za ubytování i stravu jim musí pomáhat v chytání neposlušných nadpřirozených bytostí. Kdyby byla normální, byla by pro ně bezcenná a ani by si jí nevšimli, ale naštěstí (nebo naneštěstí?) má Evelyn svůj dar. Vidí skrz krycí kouzla, kterými se paranormálové obalují a tím se skrývají a maskují před lidmi.
Teď ve svých šestnácti letech je pro MAZP nepostradatelná, ale cítí se osamělá. Sice je díky ní je chytání proviněných bytostí rychlejší a jednodušší, přestože proti nim stojí pouze s růžovým paralyzérem v ruce,ale Evie touží chodit na normální střední školu, mít svou vlastní zamykatelnou skříňku a najít si kamarády. Jednoho dne ale do agentury pronikne záhadný kluk jménem Lease a pro Evie je příjemným zpestřením, bohužel ale nic o něm neví.

 ,,Je to skoro stejně skvělé jako uzamykací skříňky. Vlastně si někdy ukládám řidičák do té skříňky, a to je tak bezva, až se bojím, že by celá ta věc mohla prostě explodovat tím, jak je to všechno bezva."

První díl v zahraničí populární série Paranormálové je určen spíše pro mladší dívky. Přestože je Evelyn už šestnáct let, chová se hodně dětinsky a nevyspěle. Možná to byl záměr autorky, ale jednoduchost hlavní hrdinky může někomu lézt na nervy. Snaží se být za každou cenu vtipná, ale mnohdy jí to nevychází, na tváři čtenáře vykouzlí jen shovívavý úsměv. Ale i přesto má Kiersten Whiteová zajímavý styl psaní a hodně nápadů na tvary a schopnosti paranormálů. Zlodějka duší je pravděpodobně jen uvedení do děje a doufejme, že s dalšími díly bude míra akce stoupat.
Velké zklamání je pro mě překlad knihy. Některé pasáže byly krkolomné a nutily mě mhouřit nad nimi oči. Hlavně scéna s vysvětlením jména Lease, které znamená pronájem, ale v knize to vysvětleno nebylo a pro neangličtináře by tato scéna byla nesrozumitelná. Chápu, že do češtiny by se to překládalo špatně, kluk se jménem Nájem by byl přinejmenším divný, ale dávalo by to větší smysl. Možná si s tím překladatelka mohla pohrát líp. A taky jsem našla pár překlepů, ale nebylo to nic hrozného.
Paranormálové jsou lehkou, nenáročnou fantasy s prvky romantiky určené pro dívky od třinácti let. Neurazí, ale ani nenadchne, ale její obálka člověka určitě zaujme a už jen kvůli ní si bude toužit Zlodějku duší přečíst.
Dávám 6 bodů z 10.

Recenze: Zář

Autor: Alexandra Adornettová
Vyšlo: 11/2011
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: fantasy, andělé, démoni,...

Anotace:

Do poklidného přímořského městečka Tallow Beach nečekaně přijíždějí tajuplní sourozenci Gabriel, Ivy a Bethany Churchovi. Začnou studovat na střední škole a jejich objevení vzbudí mezi místními pořádný rozruch. Odkud se vzali? Kdo jsou jejich rodiče? Proč ve všem vynikají, aniž by vynaložili sebemenší námahu? Pro jejich tajnůstkářství a nadpozemskou krásu však existuje vysvětlení: Gabriel, Ivy a Beth jsou andělé, jejichž posláním je zachránit svět, jenž se ocitl na pokraji zkázy. Do jejich životů vstupuje Zlo v podobě bezohledného a krutého spolužáka, který zatouží po Beth. V děsivém dramatu, které následuje, andělé a člověk spojují své síly v zoufalém pokusu překonat dobrem ničivé síly temnoty a zachránit milovanou kamarádku.
O autorce:
Sedmnáctiletá talentovaná australská autorka Alexandra Adornettová napsala svou první knihu Zloděj stínu ve čtrnácti letech. Alexandřiny rodiče jsou učitelé angličtiny. Jejich dcera přiznává, že byla odjakživa vášnivou čtenářkou, a její pokojík je dodnes plný hromad rozečtených knih. Alexandra žije v australském Melbourne a Zář je její první knihou, která ji vyšla v USA.
                                                     
Na Zemi byly seslány záchranné týmy andělů s cílem vrátit lidstvu jejich víru v Boha, dát jim znovu naději a lásku. Bohužel po všech válkách a nepokojích ke to více než nezbytné. Do Venus Cove, přímořského městečka, byla vyslána trojice andělů, kteří se musí vmísit mezi obyčejné lidi a pomáhat jim.
Kniha Zář od mladičké spisovatelky Alexandry Adornettové je stejně světlá jako její název. Akce a zlo se do ní vmísí až ke konci knihy, což je trochu překvapivé, protože celou dobu čekáte co se pokazí a ono nic. Jméno knihy je tedy opravdu vystihující a vzhledem k tomu, že následující díly nemají už tak světlý název (konkrétně Zásvětí a Zkáza) můžeme čekat opravdovou akci.
Konečně se můžeme nasytit těmi dobrými a čistými anděly. Už bylo na čase, protože po tom zástupu temných bytostí se objevily ty dobré. Žádní upíři, vlkodlaci a paranormálové. Jen andělé a ti temní, padlí nebo-li démoni. A také klasická zakázaná láska, která se musí postavit všem překážkám a stále držet spolu.
Gabriel, Ivy i Bethany společně při sestupu na Zem dostaly smrtelné tělo, které cítí bolest, zimu, ale také dotyky. Tito tři andělé se s jejich novým tělem musí seznámit, ale nejvíce potíží to dělá právě Bethany. Je ještě mladá a nezkušená, nemá tolik schopností jako její starší společníci. Nepostrádá ale neomezený soucit k lidstvu a díky tomu je tak jedinečná. Bathany je hlavní hrdinka této knížky a je to právě ona kdo zakusí onu zakázanou lásku. Bohužel je pro ni přichystaný velmi temný osud...
Již v první kapitole se setkáváme s Xavierem. Ano, toto jméno není zrovna pro kladného hrdinu nejvhodnější, ale Xavier jím je. Je chytrý hezký, odvážný, no prostě dokonalý. A společně s Beth tvoří hlavní pár této série. Tentokrát je ale dívka nadpřirozenou částí, což je sice neobvyklé, ale o to více jedinečné.
Pokud hledáte knihu, která vám prozáří den, donutí vás myslet pozitivněji a vzbudí ve vás chuť pomáhat ostatním, zkuste právě Zář. Konec je otevřený, nechává prostor vaší představivosti a slibuje kvalitní pokračování. Kniha se čte dobře a až na malou skutečnost, že je Beth anděl připomíná první polovina dívčí román. Pokud k nim nemáte přímo averzi, bude se vám Zář líbit. A navíc ta obálka je opravdu nádherná!
Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Čarodějnice z Hex Hall

Autor: Rachel Hawkinsová
Vyšlo: 11/2011
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: fantasy, čarodějnice, víly, lykantropové,...

Anotace:

Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…
                                                                                                                        

Sophie je čarodějnice. Už od svých dvanácti let umí kouzlit, jenže se jí to moc nedaří. Kouzla, které udělá se většinou nevyvedou tak, jak by si přála. Proto je poslána na internátní školu, kde jsou podobní lidé jako ona. No, lidé. Kromě čarodějnic navštěvují nápravné zařízení Hecate Hall i lykantopové a víly. A právě tady musí až do svých osmnácti zlepšovat své kouzelné umění.
Přestože je Hex Hall útlá knížka, nic jí neschází. Humor, láska, nadpřirozeno i akce a trochu hororové prvky. Není to žádné veledílo, ale pro pobavení a uvolnění je ideální. Konečně je tu další příjemná četba o čarodějnicích a podobných ,,monstrech". I hlavní zápletka je jednoduchá, bez hlubšího smyslu, ale v jednoduchosti je krásna, ne? Proto i moje recenze bude patřit k těm kratším.

 Takhle se mě snažily přesvědčit? Podívej! Jsme fakt děsivé! Pojď být taky děsivá!

Sophie nikdy nepoznala svého otce, přestože právě od něho získala své schopnosti. Žila jen s matkou, která sice něco málo o kouzelnících ví, ale o rodokmenu z otcovi strany Sophie nic neví. Ta se to dozvídá z úst ředitelky Hex Hall, ale všechny kousky skládačky do sebe zapadnou až na konci knihy.
V žádné knize pro puberťáky nesmí chybět sexy kluk. Jako ve většině knížek určené pro dívky je i tady hlavní klučičí hrdina nejkrásnější na škole a shodou okolností chodí se Sophiinou neúhlavnější sokyní. Bohužel i Archer má tajemství, která mohou ublížit. A dalším krasavcem je Cale, který se v knize příliš neobjevoval, ale snad se to v dalších dílech změní. Je mi dokonce ještě sympatičtější než Archer.
V knize je mnoho humorných hlášek a scének, i když některým to nemusí být příjemné. Celkově je Sophie sympatická a to, že bere s klidem že její spolubydlící je lesbická upírka Jenna, jí přináší body navíc. Nevěří, že je to ona, kdo zavraždil její předchozí spolubydlící Holly. Ta společně s Elodii, přítelkyní Archera, Annou a Chaston patřila do covenu temných čarodějnic. Jednoho dne ji ale nalezli, jak leží ve vaně s dvěma dírkami na krku a úplně bez krve. Hlavní podezřelou se právě stala Jenna, která je díky nápravnému programu jediná upírka na škole. Ta to ale popírá.
Pokud si chcete vychutnat mladou fantasy bez zbytečných nudných scén, zvolte Čarodějnice z Hex Hall. Tato knížka, kterou budete mít velmi rychle přečtenou vás naladí na pozitivní notu. Pokud od ní budete čekat jen příjemné pobavení, určitě vás nezklame.
Dávám 10 bodů z 10.

Recenze: Čtyři poslední věci

Autor: Paul Hoffman
Vyšlo: 08/2011
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: fantasy

Anotace:

Druhý díl bestsellerové série Levá ruka Boží: Po zradě a nuceném návratu do svatyně vykupitelů se Thomas Cale od lorda vojevůdce dozví, že lidstvo musí být zničeno: je to jediná možnost, jak napravit největší Boží omyl. Cale se se svou rolí levé ruky Boží, anděla smrti, zdánlivě smiřuje. Má na dosah absolutní moc – hrůzyplný náboženský zápal a vojenská síla vykupitelů jsou pro něj zbraní, již ovládá stejně mistrovsky, jako kdysi zacházel s nožem. Apokalypsa je patrně v jeho rukou – Calova duše je však mnohem nepochopitelnější a nevyzpytatelnější, než lze tušit.
O autorovi:

Jako pravděpodobně jediný romanopisec své generace, který se narodil ve světle petrolejové lampy, strávil Paul Hoffman značnou část dětství na letištích po celém světě, kde sledoval, jak jeho otec – průkopník sportovního parašutismu a mistr Evropy – vyskakuje z letadel. Po dlouhé bitvě s anglickou školskou soustavou, během níž se úporně bránil pravidelné školní docházce, byl přijat ke studiu angličtiny na oxfordské New College poté, co ho žádná jiná univerzita nepřipustila k přijímacím pohovorům. Po promoci vystřídal více než dvacet zaměstnání, pracoval například v sázkové kanceláři, jako poslíček jedné obchodní banky v londýnském City či jako učitel. Dělal také vrchního filmového cenzora Britského úřadu pro filmovou klasifikaci.
                                                                                                                        
Po velmi úspěšném prvním díle této série, který skončil poměrně napínavě přichází na řadu díl druhý. Začíná shrnutím Levé ruky Boží, které je celkem potřebné na připomenutí všech větších událostí i když se vejde na prvních deset stran, ale je celkem podrobně a přesně popsané a zpětně jsem si tedy mohla uvědomit, že většina z čtyř set stránkové knihy byla jen omáčka. Omáčka to byla sice chutná, ale se druhým dílem přichází i zklamání. Tedy aspoň pro mě. Možná jsem od doby, co jsem četla Levou ruku boží záhadně ,,prozřela" a nenechala jsem se unést propracovanými bitvami. Do čtení jsem se musela většinou mírně nutit a blížící se konec oslavovala.
Celá kniha nebyla tak špatná, jak se možná z mého úvodního odstavce může zdát, ale byly v ní jak silné tak i slabé momenty. Hlavní předností autora jsou bojové scény a bitvy. Ty byly popsány hodně přesvědčivě a podrobně, takže jsem se na každou bitvu těšila. Také filosofické úvahy jsou autorovou silnou stránkou. Těmi se kniha totiž jen hemží, většinou to není na škodu, ale bylo jich tam trochu víc a já měla chuť je přeskakovat. Bohužel se Hoffman také vyžívá v násilnostech a jiných nechutných věcech. Nejzáživnější byly asi rozhovory i když je jich ve Čtyřech posledních věcech poskrovnu.

 Smrt, soud, nebe a peklo, 

to jsou poslední věci člověka.

Teď přibyla pátá...Tomas Cale.

Celkově se děj příliš neliší od prvního dílu, Cale je zázračné dítě, ale jak jsme se dozvěděli na konci jedničky je to boží dítě. Konkrétně jen jeho hněv. Má za úkol zničit lidstvo a udělat tak místo pro "vylepšenou" verzi člověka. Je otázkou, zda jeho umění zabíjet je jen výtvor Boska, krutého manipulátora, nebo má Bůh v tom také své prsty. Přikláním se spíše k první možnosti, protože takový teror a strádání, které Cale zažíval z něho nemohlo vytvořit nic jiného. Lidská zrůdnost nezná mezí.
Vedlejší postavy dostaly větší volnost. Kleist a Cale se v tomto díle už nesetkají, ale autor na Kleista nezapomněl a vytvořil mu vlastní dějovou linii. V jistém pohledu podobně tragickou jako je Calova. Jen mi přijde, že to do původního příběhu moc nepatří i když to vypadá, že v následujícím díle se můžeme těšit na jejich shledání. Pokud ne, tak doufám že se jen Hoffman nesnažil popsat další stránky.
Mrzí mě, že autor většino z toho, co použil ve svém příběhu převzal a mírně přetvořil. Setkáváme se s jinou verzí Bible, Leonardem da Vinci alias Hookem, nájemnými Lakoniky nápadně připomínající svou správou starověké sparťany a další. Zvolil horší možnost z poměrně dobrého výběru. Proč nevytvořil svět svůj vlastní a jen přetvořil naši historii? Pokud se na to necítil mohl zůstat u našeho světa, moc by se tím nezměnilo a ušetřil by si práci. Bohužel se jen snažil být originální, ale nevyšlo mu to.
Pokud jste četli první díl, možná pro vás Čtyři poslední věci budou zklamáním. Přesto se knize nedá upřít jistá akčnost a barvitě vyprávěné krvavé bitvy. Těším se na třetí a snad poslední díl, abych tuto sérii měla už z krku. Po velmi napínavém konci je poslední díl nezbytnost a snad Hoffman překvapí a napíše něco zajímavějšího.
Dávám 4 bodů z 10.

Recenze: Zloděj blesku

 Autor: Rick Riordan
Vyšlo:  09/09
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Bohové z Olympu se bouří! Dvanáctiletého kluka Percyho Jacksona čeká vyhazov ze školy a další trampoty na sebe nenechávají dlouho čekat. Najednou kolem něj začínají ožívat bytosti ze starých řeckých bájí. Z učitelky matematiky je rázem krvelačná příšera, z Percyho kamaráda se vyklube satyr a jeho otec je jedním z olympských bohů. Většina z nich má na Percyho spadeno, podezírají ho z krádeže blesku - mocné zbraně nejvyššího boha Dia. Percy a jeho přátelé mají jen 10 dní na to, aby blesk našli a vrátili, uklidnili náladu na Olympu a zabránili osudné válce bohů. K úspěchu výpravy ale nestačí jenom chytit pravého zloděje... Nenechte si ujít 1. díl světově úspěšné fantasy edice.

O autorovi:
Rick Riordan je mnohonásobně oceněný autor knižní série Percy Jackson a Olympané určené pro mládež a detektivní série Tres Navarre pro dospělé. Rick Riordan učil patnáct let angličtinu a dějepis na státních i soukromých školách v San Francisco Bay Area v Kalifornii a v Texasu. V roce 2002 získal od školy Saint Mary´s Hall jako první učitel této školy ocenění Master Teacher. Riordan žije se svou ženou a dvěma syny v San Antoniu. Právě pracuje na nové sérii The Kane Chronicles, která bude založená na egyptských bozích a jejíž první kniha, The Red Pyramid, bude vydaná 4. května 2010.
                                                                                                                      

První díl z této série jsem pouze viděla v kině a připadalo mi zbytečné ji číst, protože jsme se ne internetu dočetla, že film je lepší. Při čtení dalších dílů mi to zas tak nevadilo, ale některé věci mi nedávaly příliš smysl. Pokud se rozhodnete číst tuto sérii, nepřeskakujte tento díl. Nejenže ve filmu pár scén vynechali, oni si některé i vymysleli.
Bohužel se v této recenzi nevyhnu srovnání s filmem, který byl opravdu povedený. Určitě se na něj podívejte, ale přečtěte si ho. Budete překvapeni, jak daleko se může režisér dostat, když nectí papírovou verzi. Mě se líbily obě podání, ale sympatičtější mi přišla ta filmová. Kdo by také neodolal Loganu Lermanovi, že?
Na rozdíl od filmu, kde je Percy asi tak šestnáctiletý, v původní knižní předloze je mu pouhých dvanáct let. Na kvalitě knihy to moc neubírá, přestože já mám radši, když má hrdina podobný věk jako já. Takže od hlavní postavy nečekejte žádné filozofické úvahy, nechejte se jen unášet napínavým dějem.

Podívejte se znovu, nabádal mozek moje oči.

My se díváme, tvrdily oči. Vážně to tam je.

Od začátku do konce se kniha prolíná s řeckými bájemi a mýty. Díky Rickovi Riordanovi získaly tyto staré texty nový plášť, který je pro mladá lidi velmi atraktivní. Kdy by nechtěl být napůl bohem, mít za kamaráda napůl kozla a bojovat s nestvůrami? To je touha každého dítěte, i přesto, že o tom ještě neví.
Mrzí mě, že ve filmu vynechali scénu s Chimérou. Myslím, že to byl jeden z těch lepších momentů v knize, ale není špatná ani hydra, kterou Chiméru nahradili. Jen ten pád do řeky Hudson by byl velice efektní.

V prvním díle se nesetkáme s hromadou staro antických názvů, první díl je spíše takové seznámení a průvodce světem mladého poloboha. Seznámí se se skutečností, že antičtí bohové nebyli jen legendou, ale stále existují a jejich potomci jsou mezi námi. A spolu s nimi náš svět okupují i nebezpečné nestvůry. Percy se během putování do království Hádese, boha podsvětí pro svou matku se spoustou z nich setká. Nevyhne se ani setkání s ostatními bohy a nakonec i se svým otcem o kterém si myslel, že zahynul na moři.
Pokud jste viděli film dříve a chcete se pustit do čtení prvního dílu, dám vám jednu radu. Nenechejte se odradit začátkem, překousejte ho a až vás kniha vtáhne do děje, který je pro vás neznámý, užijte si četbu. Kniha je původně psána pro děti, proto od ní nečekejte, že vám změní život. Je to skvělé oddechové čtení plné dávno zapomenutých věcí z dob antických.

Dávám 7,5 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

 P.S.: Druhý díl Moře nestvůr bude v kinech v roce 2013

Recenze: Procitnutí ( Lovkyně snů #1)

Autor:Lisa McMann
Vyšlo:  10.10.2011
Nakladatel: Fragment
Žánr: fantasy
Anotace:
Sedmnáctiletou Janie už nebaví, že se stále propadá ostatním lidem do snů, zejména pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Janie se nemůže nikomu svěřit - neuvěřili by jí a mysleli by si, že je blázen. A tak žije se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumí ovládat. Pak se jednou propadne do noční můry, z níž jí ztuhne krev v žilách. Poprvé není v něčí zvrácené duši jen pozorovatelem, ale i účastníkem...

O autorce:
 Lisa McMann je americká autorka narozená v 27. únoru 1968 v Holandsku, momentálně žije v arizonském Phoenixe. Její první román Wake (Procitnutí) se umístil na předních místech žebříčku nejpodávanějších knižních titulů pro děti, New York Times Bestsellers. Inspiraci na napsané knihy získala ve vlastním sně, kde se jí zdálo, že vstoupila do manželova snu. Tato matka dvou dětí se věnuje i psaní povídek, esejí a literatury faktu.
                                                                                                                                  

Už na začátku mě zarazil stal, jakým je kniha napsaná. Myslím, že by se četla skvěle v cizím jazyku, protože věty jsou jednoduché, krátké a celá kniha je psána formou časového deníku. Mezi různými událostmi jsou celkem velké mezery, takže mě překvapilo, při prvním otevření knížky, že je tak tenká. Má jen trochu přes dvě stě stránek, ale i přesto děj není přecpaný a ni mu nic nechybí.
Naše česká obálka je podobná, jako ta originální, jen má nahoře ty oči. Z blízka vypadají celkem děsivě. Nemůžu se rozhodnout, která obálka se mi líbí víc, ale obě mají něco do sebe. Nevím, jestli jste si všimli, ale nakladatelsví nechalo  jméno autorky nepřechýlené. Je to zvláštní, protože u nás a na Slovensku se ženský jména přechylují a stejně jako u Lisy McMann nakladatelsví nepřechyluje ani L.J. Smith, autorku série Upíří deníky a Temné vize.
Janie má smutný život, žije jen s matkou, která se o ni nestará, má jen starost o to, aby se udržela v dostatečně podnapilém stavu. Ale i přesto, že nemají dostatek peněz, je Janie silná osobnost. Život z ní utvořil člověka odolného, před posměvačnými lidmi a i v její nezávidění hodné situaci si dokázala najít kamarádku.

 Proč ji všichni prosí, aby jim pomohla? Ona to neumí.

Ze začátku se vracíme do minulosti, objevujeme Janiinu schopnost spolu s ní. Propadá se lidem do snů, nevědomě je šmíruje. Sny mají velký vliv na psychiku, ale jen málo lidí si je po probuzení pamatuje. Pamatují si jen pocity, nějaké záblesky, ale to je vše. Sny vytváří naše podvědomí, vzkazuje nám, co nás trápí, na co se těšíme, z čeho máme obavy. Janiie vidí sny cizích lidí, začalo to už v jejích osmi letech a od té doby se propadá do snů, všem, pokud jsou v její blízkosti. Dozví se tak spoustu tajemství, které nemůže nikomu prozradit, protože by jí nikdo nevěřil.
Aby si mohla dovolit vysokou, vypomáhá v domově důchodců. Není to moc atraktivní práce, ale pomůže Janii získat potřebné peníze.Díky tomu se setká s člověkem, který jí pomůže pochopit to, co je.

Nebudu prozrazovat v této recenzi příliš mnoho, protože Procitnutí opravdu není tlustá knížka, zvládnete ji přečíst během odpoledne a povykládat o ději zvládnete za 5 minut a nic nevynecháte. Největší plus si u mě autorka získala Calebem. Špatný kluky prostě žeru :D. Přestože je to s ním nakonec jinak, chemie mezi Janii a Calebem funguje. Oba jsou outsideři ve světě dokonalých a bohatých. Takoví lidé musí držet spolu a pomáhat si.
Líbí se mi, jak kniha rychle odsýpá, žádné zbytečné krajky ani odbíhání od tématu. Jen si stále nejsem jistá, co si mám o Janii myslet, ale těším se na další díly, protože podle závěru knížky to vypadá na pořádnou akci, protože se Janii dozví víc o svém daru.  Další díl vyjde pravděpodobně 2.3.2012, takže si tento den zaznamenávám do svého imaginárního kalendáře.

Dávám 6 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Provinilé slasti

Autor: Laurell K. Hamiltonová
Vyšlo:  2006
Nakladatel: Triton
Žánr: fantasy
Anotace:
 Vampyrismus je v USA legální. Za úplatu vám oživovatelé povolají z hrobu zombii dle vašeho výběru. Po některých hřbitovech se potulují ghúlové.

Nemrtví by možná měli mít hlasovací právo, ale kdo zastaví ty, kteří začnou zabíjet lidi? Vedlejší zaměstnání oživovatelky Anity Blakeové je právě lov a exekuce odsouzených upírů. Co ale Anita udělá, když je žádána o pomoc při vyšetřování případu několika zavražděných upírů?
Upíři jsou přece taky lidi. Nebo ne?

Vítejte v St. Louis, ve městě lovců, oživovatelů, lykantropů, vúdú šamanů a lidí, kteří uvízli v síti upířích intrik. Co se skrývá za zavřenými dveřmi Církve věčného života, v podzemí Cirkusu prokletých nebo upířího nočního klubu Provinilé slasti?
A když to někdo zjistí, o kolik bude jeho životnost delší než životnost mýdlové kachničky v proudu Missouri?
 
O autorce:
Americká autorka dark fantasy, narozena jako Laurell Kaye Kleinová 19. 2. 1963 ve vesničce Heber Springs poblíž Shirley v americkém státě Arkansas, po smrti matky během automobilové nehody v roce 1969 byla vychovávána babičkou v městečku Sims ve státě Indiana, kde také později vystudovala anglický jazyk a biologii. Spolu se svou rodinou bydlí v Arnoldu blízko St. Louis ve státě Missouri. Vedle lidových příběhů mělo na její rozhodnutí stát se spisovatelkou velký vliv setkání s tvorbou Roberta E. Howarda.
Právě otevřené využití motivu erotiky a násilí spojené s oblíbenou směsí fantastických a hororových témat činí z tvorby Laurell K. Hamiltonové vítané osvěžení nikterak bohaté nabídky tohoto žánru na českém trhu.
                                                                                                                       

Všude jsem četla o Anitě, ak je to skvělá série, jak na ni nikdy nedá dopustit a že nic jiného snad ani nečte. Proto jsem byla zklamaná. Možná je to tím, že jsem přečetla jen zatím první díl, ale některé pasáže mě nebavily a měla jsem chuť je přeskakovat. Nechci tím říct, že je to kniha špatná, ne, celkem se mi líbila, jen jsem toho čekala víc.
Zapomeňte na svět, jak ho znáte, upíry jen v knížkách, zombie jen v hororech. Představte si svět, kde se můžete stát upírem a když budete hodní, nikdo vás nebude lovit. Pokud hodní nebudete, máte smůlu a pošlou na vás Anitu.
Nedávno jsem si tuto knihu koupila na aurku, ale dostala jsem se k ní až teď. Obálka je zajímavá, v podstatě odpovídá ději knížku, protože v ní teče opravdu hodně krve. Líbí se mi, že je bílá, protože mám v knihovně spoustu barevných knížek, ale nějaké jemnější tóny mi tam chybí.

 ,,Já s upíry nechodím. Já je zabíjím."

Kniha je fantasy s kapkou detektivky a nudit vás určitě nebude. Je prošpikovaná akcí od začátku do konce ani si neuvědomíte, že se celý děj odehrává v průběhu několika dní. Provinilé slasti jsou zahajujícím dílem série Anita Blakeová, proto je tam hodně vysvětlování, pohledů do minulosti a další informace.
Zamilovala jsem si Jean-Clauda už od začátku. Má všechno co by měl mít každej správnej chlap, aby jste o něm mohli snít. Je krásnej, chytrej, tajemnej a má moc. Těšila jsem se na každou scénu s ním, ale tuším, že v dalších dílech jich bude více. Ale ani Edward nebyl k zahození, jen na začátku mě trochu děsil, ale ke konci bylo poznat, že i on má city, ale snaží se je, stejně jako Anita, skrývat.

 ,,Tělo je příliš staré. Nezbylo z něj dost."

Nápad je to originální, protože ve většině upířích knížkách jde hlavně o to, skrývat se před lidmi. Tady je to jinak a to se mi líbí. Nevím, jestli jsem to někde nepřeskočila, ale není tam vysvětleno, jak to mají upíři s krví. Jestli ji pít musí, nebo jim stačí  jednou za čas pár kapek. Každá upířina to má jinak a mě by zajímalo, tak se s tím poprala Laurell.
Anita je při lovu poháněna strachem, což je velmi dobrý zdroj adrenalinu. Skoro každou chvíli se jí snaží někdo zabít, ale zatím se jí daří si udrže svůj život. Snaží se vyřešit vraždu pár upírů, jenže ona je většinou jejich ,,vrahem", tak je to trochu paradox. V upíří komunitě se jí říká Popravčí a tuto přezdívku si zasloužila právem, jek budete moci posoudit během tech krvavých scén.
Jak jsem zmínila na začátku, byla jsem trochu zklamaná, ale celkově se mi kniha líbila. Na zbylé díly se těším a také mě potěšilo, že Epocha navázala na Triton a začala nově Anitu vydávat. Dostane jak nový kabát, tak i pokračování.

Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Bitva o labyrint

 Autor: Rick Riordan
Vyšlo:  03/11
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Jmenuji se Percy Jackson... Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnějším. Tábor polokrevných už není co býval. S Lukem a Kronovou armádou hledáme cestu za jeho hranice.
Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…
                                                                                                                                 

Příběh postavený na řeckých bájích a pověstech má něco do sebe, i když je kniha původně psaná pro mladší publikum. Mytologii miluju, takže tuhle sérii rozhodně nemůžu přehlížet. Pokud jste nečetli předchozí díly, tak je načase, aby jste to napravili a až pak si přečetli tuto recenzi. Může obsahovat informace, které by vám prozradily zápletky v předchozích dílech.


O autorovi:

Rick Riordan je mnohonásobně oceněný autor knižní série Percy Jackson a Olympané určené pro mládež a detektivní série Tres Navarre pro dospělé. Rick Riordan učil patnáct let angličtinu a dějepis na státních i soukromých školách v San Francisco Bay Area v Kalifornii a v Texasu. V roce 2002 získal od školy Saint Mary´s Hall jako první učitel této školy ocenění Master Teacher. Riordan žije se svou ženou a dvěma syny v San Antoniu. Právě pracuje na nové sérii The Kane Chronicles, která bude založená na egyptských bozích a jejíž první kniha, The Red Pyramid, bude vydaná 4. května 2010.
                                                                                                                                 
Předchozí díly většinou začínaly tím, že se Percymu něco stalo ve škole a tento díl není vyjímkou. Možná, že autor jen neví, jak začít, ale kniha tak hned od začátku nabírá obrátky. Už v první kapitoly bojuje o holý život, ale protože teprve začaly prázdniny a on se chce vrátit do táboru polokrevných, nenechá se sebou zametat. Líbí se mi, že Rick Riordan neopakuje děj předchozích dílů, jen sem tam něco doplní pro zapomětlivé.
Percymu je už skoro patnáct, takže kromě bájných bytostí má taky trochu problémy s holkama. To ale on neví, protože jim nerozumí (jako snad každej pubertální kluk). Přesto je kniha stejně nevinná, stejně jako na začátku. 

Setkáváme se se starými přáteli z minulých dílů, ale objevuje se i spousta nových nestvůr, se kterými jsme neměli to štěstí. Pokud máte po ruce Staré řecké báje a pověsti od Petišky stejně jako já, určitě je využijete. Stačit vám bude obyčejná wikipédie, protože i pro takového nadšence jako jsem já, se našlo pár stvůr, které jsem neznala a je určitě lepší, když si je najdete, protože některé v knize popisované nejsou. V tomhle se mi tato série líbí, je zpracovaná na motivu geniálního starého Řecka a učitel dějepisu Rick s nimi umí pracovat. Dokáže podat dítěti příběh v zajímavém vydání, které naláká i starší čtenáře.

Tentokrát si jako hlavní podklad vybral autor (jak už z názvu vypovídá) pověst o Mínotaurovi a Daidalovi. Převést tuto báji do současnosti určitě nebylo jednoduché, ale autor to zvládl výborně. Celý komplex labyrintu vymyslel dokonale, a čtenář i začne uvažovat zda by nebylo možné něco takového vytvořit i ve skutečnosti. Líbily se mi pohledy do mírně upravené minulosti v Percyho snech. Vždy jsem se těšila, kdy zase půjde spát, protože tyhle historické cesty mě nesmírně bavily. Nesmím zapomenou na devátou kapitolu. Ta byla plná humoru už od názvu kapitoly. Přečetla jsem si ji třikrát, než jsem se donutila pokračovat dál. No, nutit jsem se nemusela, kniha vás do děje vtáhne a nepustí, dokud si ji celou nepřečtete a i pak budete toužit po přídavku.

Průběh knihy je plynulý, plný akce a zajímavých informací, nic bych mu nevytkla, nic bych nezměnila. A konec je přímo monstrózní! Důležitou roli v něm sehraje Grover, který doposud hrál jen druhé housle. A nesmím ani zapomenout na Rachel a Nica, nové postavy z minulého dílu. Tentokrát dostanou více prostoru aby mohli pomoct našemu hrdinovi Percymu zachránit svět.

Jak už jste asi mohli pochopit z celé recenze, jsem z Bitvy o Labyrint nadšená. Miluju tuhle sérii, celý příběh o Percym Jacksonovi. Vzdávám díky velectěnému autorovi Rickovi za tento dar :D A pokud jste ještě neviděli film  natočený podle prvního dílu, tak to udělejte. Už kvůli tomu herci, který hraje Percyho ;)

Dávám 10 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Sukuba -Trápení

Autor: Richelle Mead
Vyšlo:  06/11
Nakladatel: Domino
Žánr: fantasy
Anotace:
Sukuba je nadpřirozená bytost, která smí po libosti měnit podobu a jediným jejím úkolem je svádět. Zní to tak lákavě! Dívka může být, kým chce, její šatník je nevyčerpatelný a smrtelní muži by udělali cokoli pro její pouhý dotek. No, vlastně za to platí svou duší, ale proč zacházet do přílišných podrobností?
Avšak život Georginy Kincaidové, sukuby ze Seattlu, není ani zdaleka tak exotický. Pracuje v knihkupectví a její šéf je poměrně nesnesitelný uťáplý chlap. Nesmrtelní přátelé si z ní nepřestávají dělat legraci kvůli jedné její dávné proměně. A nejhorší ze všeho je to, že si nemůže vyjít na rande, aniž by z dotyčného muže nevysála život. Ona by přitom dala všechno na světě za to, kdyby se směla dotknout slavného a neodolatelně krásného spisovatele Setha Mortensena!
Snění o Sethovi však bude muset počkat, protože ve světě nadpřirozených bytostí se začíná dít cosi podivného… a velmi nebezpečného. Georgina se proti vlastní vůli stává aktérkou souboje mezi dobrem a zlem…
                                                                                                                               

O autorce:
Richelle Mead se narodila v Michiganu a nyní žije v Seattle. Má tři různé diplomy. Bakalářský za studium Svobodných umění univerzity v Michiganu, magisterský za studium komparativní religionistiky ve Western Michigan University a trezí na University of Washington.
Meadová aktivně pracuje na třech sériích současně. Její rozvrh je náročný, protože napíše návrh na novou knihu každé tři měsíce. Je to velmi rychlé na rozdíl od jiných autorů, jejichž práce trvá rok.
Tak dlouho jak se naučila číst je fascinována mytologií a folklórem. Pokud zrovna nepíše nebo nečte knihu, ráda cestuje, nakupuje šaty, zajímá se o koktejly.
                                                                                                                               

Talent Richelle se prokázal v sérii Vampýrská akademie, proto mě tahle kniha trochu zklamala. Autorka se posunula od psaní knih pro mladistvé ke knihám pro starší čtenáře. Kniha nenadchne, ale ani neurazí, je to ideální odpočinkové čtivo. Akce je tam minimální, spíše až na konci.
Hlavní hrdinka Georgina mi mnohdy připadala hloupá. Nedokázala mě dostatečně přesvědčit, že své jednání myslí vážně. I když měla pár staletí na uspořádání myšlenek, připadalo mi, že neví co chce. Chvíli chce být normální, ale v další minutě už těží z toho, že je sukubou.

Myslím, že se autorka snažila vytvořit další dílo na úrovni VA. Bohužel se jí to nepodařilo a kniha byla místy nudná či předvídatelná. Byla jsem docela překvapená, co udělala Richelle s představou sukuby. V podstatě si celý mýtus přetvořila ke svým účelům. Je to škoda, protože mnoho lidí proto může získat mylnou představu o těhle stvořeních.
V případě, že máte možnost si tuto knihu přečíst, aniž byste si ji kupovali, a máte spoustu volného času, tak po téhle knize sáhněte. Nechci vás odrazovat od její koupě, ale Trápení zrovna nepatří mezi zvláště povedené kousky.

Dávám 4 body z 10.

Recenze: Odhalení (Temné vize 1)

Autor: L.J. Smith
Vyšlo:  17. 10. 2011
Nakladatel: Fragment
Žánr: fantasy

Anotace:

Kaitlyn je studentka střední školy. Kvůli svým nezvyklým očím a jasnovideckým schopnostem má pověst čarodějky. Lidé se jí bojí, a proto nemá žádné přátele. Přijme tedy pozvání do Zetesova institutu, kde bude moci začít nový život a studovat s vrstevníky s podobným neobvyklým nadáním. Kaitlyn zde pozná dva přitažlivé spolužáky, pohledného Roba, který svou léčivou silou rozdává jenom dobro, a tajemného a nebezpečného Gabriela s nezvyklými telepatickými schopnostmi. Studenti postupně začínají zjišťovat, proč byli do institutu přivedeni. A Kaitlyn se musí rozhodnout, komu má věřit... a koho bude milovat.

O autorce:

Lisa Jane Smithová napsala přes dvě desítky knih pro děti a mládež. Žije v Bay Area v Kalifornii, ale nejradši tráví volný čas ve své chatě poblíž národního parku Point Reyes, kde je plno stromů a zvířat, krásné pláže k procházkám a spousta skal vhodných pro horolezce. Jednou, když lezla s kamarádkou na skály, uviděla sněhobílého jelena, který jí dovolil jít za ním přes půl míle. Také je vášnivou sběratelkou: sbírá malé krabičky z různých zemí a nejrůznějších tvarů, dětskou literaturu 19. století (a starší) a knihy o kvantové fyzice. Je nezdolná optimistka. Je členkou klubu zvaného „velociraptor sisterhood“, což je svérázný způsob, jak vyjádřit, že ráda čte, píše a diskutuje o knihách s výraznými ženskými postavami. Za svůj život procestovala celou Evropu i Dálný východ.

 

Pokud jste četli Upíří deníky od této autorky a nelíbily se vám, tak pro vás mám dobrou zprávu. L.J. Smith změnila svůj styl, vykašlala se na upíry a pokusila se prorazit v jiné sekci fantasy. Temným vizím jsem nedávala moc velkou naději, ale po dočtení knížky jsem musela změnit názor na autorku. Zdá se, že konečně po tom množství knížek, které jí vyšly, napsala nějakou dobrou a zajímavou.

 Kaitlyn zvedla svůj skicák a zamířila za ním.

Odhalení jsem měla přečtené ani ne za půl třetí hodiny, tak dobře se mi četla, nemusela jsem uvažovat nad důvody jednání hlavní hrdinky Kaitlyn nebo hlubším smyslu příběhu. Pokud by jste chtěli onen hlubší mysl hledat, tak jste na špatné adrese, ale to vůbec není na škodu, protože v dnešním hektickém světě jsou potřeba knížky, které vám pomůžou uniknout z reality a odpočinout si. Jednání postav je přímé, bez zbytečných vedlejších elementů.
V knize je dostatek akce, citů ale i nadpřirozena, které vás nepustí, dokud knihu nedočtete. Jen se mi občas zdálo, že autorka neumí pracovat s láskou. Nad jejím vyjádřením jsem zvedala obočí a myslím, že L.J. Smith by se měla v této oblasti něčemu přiučit. Chápu, že dospělé ženě se ne vždy dobře píše o pubertální lásce, ale těm hlavním hrdinům není pět a nejsou ve školce.
Během čtení jsem nesplynula s postavami a jejich příběh neprožívala tak, jako bych byla jimi. Tohle se mi stává jen u velmi dobrých knížek a Temné vize mezi ně nepatří. Není to špatná kniha, je oddechová a příjemná. Doufám, že autorka v dalších dílech nechá více prostoru i dalším postavám, protože v prvním dílu této série neměli dostatek prostoru.
Tuto knihu bych chtěla doporučit všem, kteří mají dostatek času nebo si potřebují oddechnout. K tomuto jsou Temné vize jako stvořené.

Dávám 6 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Čísla - Na útěku

Autor: Rachel Wardová
Vyšlo: 23. 8. 2011
Nakladatel: Egmont
Žánr: fantasy

Anotace:

Jem už od malička vidí v očích lidí čísla. Co ta čísla vlastně znamenají, pochopí v den matčiny smrti – jsou to data, dny, kdy lidé, kterým se dívá do očí, zemřou.
Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Pavouk. Svět je náhle mnohem krásnější.
Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí, které navždy otřese jejich životy…
Od chvíle, kdy zemřela její matka, Jem věděla o číslech. Věděla o nich už mnohem dřív, vlastně odmalička. Když se podívala někomu do očí, registrovala v nich číslo. Ale jeho význam zjistila v den, kdy její matka zemřela na předávkování drogami. Číslo znamenalo datum úmrtí.

Můj názor:

Jem je tvrdá holka, obroušená životem, často prostořeká a protivná. V životě se plácá od jednoho pěstouna ke druhému, v sedmi letech jí umřela matka feťačka a její vyjímečnou schopnost ,spíše danajský dar, nenávidí. Málokdy se autorovi podaří vytvořit hlavního hrdinu, který vám tak leze na nervy. Někdy jsem nechápala chování a vyjadřování Jem. Přestože neměla důvod, chovala se jak malý spratek. Jasně, chápu, neměla zrovna jednoduchej život, ale to neznamená, že si musí myslet že se svět točí jen kolem ní.


Autorka má přímočarý styl , ne bez zbytečných opisů a líbí se mi, že nevytvořila klasickou hlavní postavu. Všude je spousta dokonalých dívek, s úžasnými nadpřirozenými schopnostmi, krásné a chytré, ale jen málo autorů si zvolí dívku nesympatickou, nezkrocenou okolním světem a sprostou.

,,Já to nemůžu dopustit, Jem. Raději budu bojovat a zemřu."

I když mi na začátku Jem úplně nesedla, od druhé třetiny jsem ji začala chápat. Začíná se projevovat její jemnější stránka. Čím víc si oblibuje Pavouka, tím víc jsem si oblibovala já ji. Konečně projevila nějaké city , i když si je nejprve neuvědomuje. Nejlepší byl právě konec, posledních sto stránek. Jem trochu vyspěla, přestala se chovat zbrkle a konečně začala uvažovat.

Kniha se četla lehce, děj je plynulý. Trvalo mi ji přečíst týden, hlavně kvůli pro mě nezajímavému prostředku a škole. Našla jsem pár opravdu povedených momentů, ale víceméně mě rozhodil použitý slovník. Přestože je hrdinka z nejnižší vrstvy, mohla se autorka s množstvím sprostých slov uskromnit.  
Dávám 7 bodů z 10.

22. 11. 2011 chystá EGMONT vydat 2. díl s podnázvem Chaos.