Recenze: Drakie

 Autor: Sophie Jordanová
Vyšlo:  08/12
Nakladatel: CooBoo
Žánr:  fantasy
Anotace:
Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacintina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit...
                                              
Podle Darwinovy teorie každý druh podléhá evoluci. A jinak na tom nejsou ani draci. Aby lépe zapadli do moderního světa a nebyli vyhubeni, získali schopnost se přeměňovat na lidské bytosti. Má to jistá omezení, ale drakiům to pomáhá přežít. Jsou rozděleni na několik menších kmenů, které se nachází po celém světě.

V jednom z nich, v Kaskádovém pohoří, žije Jacinda, drakie, která dští oheň. Myslelo se, že tento druh již vymřel, ale shodou okolností tento dar zdědila právě Jacinda. Jenže kvůli nerozvážnosti, kterou udělala, musí s matkou a sestrou potajmu opustit kmen a pokusit se přežít někde jinde. Bohužel v jejich novém městě žije i rodina nebezpečných lovců draků...
Autorka Sophie Jordanová se při psaní příběhu zaměřila spíše na romantiku a vztah dvou hlavních postav, proto plně nevyužila slibný potenciál rasy Drakiů. Je to velká škoda, protože jsou to velmi zajímavá a originální kouzelná stvoření. Tak snad budeme mít štěstí a svět Drakiů se nám více otevře v dalším díle.
Jacinda je stejná jako každá jiná dívka jejího věku. No, jen má občas šupiny. Kdyby byla obyčejným člověkem, všechno by bylo jednodušší. Ale Jacinda svou drakijskou polovinu miluje a nechce se jí vzdát, i když je k tomu nucena. Podlehne Jacinda přání své rodiny, opustí svou drakii a stane se něčím, čím není?

Mrzí mě, že se Sophie Jordanová více nevěnovala postavám. Přišli my lehce odfláknuté a určitě by se dalo lépe pracovat na jejich charakteru. A vztah mezi Jacindou a Willem byl trochu klišé. Ale je pravda, že od dob Shakespeara se moc nezměnilo a nás zakázaná láska stále láká a dojímá. Je škoda, že se autorka nesnažila být v tomto ohledu trochu více originálnější, ale nevadí, stále nám zbývá dynamický a přitažlivý příběh.
Drakie není kniha roku a určitě k ní má velmi daleko, ale patří ke knížkám, na které se vzpomíná s přiblblým úsměvem. Má v sobě něco kouzelného a povzbuzujícího, že nadchne snad každého čtenáře. Ale pozor, nemějte příliš velké očekávání. Je možné, že by je Drakie nedokázala naplnit.
Hodnocení:
+ zajímavá rasa             - lovestory klišé
+ krasavec Will               - příliš jednoduché postavy

Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Jezdci časem

Autor: Alex Scarrow
Vyšlo: 09/2011
Nakladatel:BBart
Žánr: sci-fi, cestování časem

Anotace:

Zahrávejte si s časem a známý svět… by se mohl změnit ve svět, jak ho neznáte. Liam O’Connor měl zemřít v moři v roce 1912. Maddy Carterová měla zemřít v letadle v roce 2010. Sal Vikramová měla zemřít při požáru v roce 2026. Ale několik okamžiků před jejich smrtí se zničehonic kdosi objevil a řekl: „Podej mi ruku…“ Jenže Liam, Maddy a Sal nejsou zachráněni. Najala je organizace, o jejíž existenci nemá nikdo ponětí, s jediným cílem – aby opravovali narušenou historii. Protože cestování časem je možné a někteří lidé by se rádi vrátili v čase a měnili minulost. Proto existují JEZDCI ČASEM, aby nás chránili. Aby zabránili cestovatelům v čase ve zničení světa…

                                                                                                                         

Cestování časem je velmi ošemetná záležitost. Alex Scarrow si s tím, ale pohrál skvěle. I přesto, že se příběh pohybuje v různých dobách současně, je kniha přehledná a beze zmatku. Největší zásluhu na tom má i vysoký počet kapitol, které oddělují důležité momenty a různé doby.
Pár minut před smrtí třech mladých hrdinů dostali Liam, Maddy a Sal možnost před ní uprchnout díky pomocné ruce staře vypadajícího Fostera. V jeho budoucnosti totiž cestování časem není nemožné, hlavně zásluhou velmi pokročilé technologii.  Proto agentura pro kterou Foster pracuje založila Jezdce časem, aby napravovala nesrovnalosti, které vznikly po ostatních cestovatelích. Díky ní se spojily osudy mladých lidí, kteří ve své době už neměli budoucnost. Dala jim novou, sice nejistou, ale přesto vzrušující.

Co by jste si vybrali? Návrat do okamžiku těsně před vaší smrtí nebo zachraňovat svět? Liam, Maddy i mladá Sal si zvolili jednohlasně druhou možnost. Jenže netušili, že i to má své mínus. Jezdci časem je kniha o tom, co by se stalo, kdyby se dějiny ubíraly jiným směrem, o tom, co může udělat sebemenší maličkost s budoucností.

 ,,Priorita mise: opravit narušení času."

Přestože je kniha určená pro mladší čtenáře, nudit se u ní nebudou ani ti starší. Hlavní hrdinové jsou sice mladí, ale i tak se jim nevyhnou mnohdy hororové chvíle a nám bude běhat mráz po zádech. Pokud nejste zrovna fanouškem žánru sci-fi, nezavrhujte tuhle knihu okamžitě.  Až na tu maličkost, že se v ní cestuje časem moc technických vymožeností nenalezneme, protože podle autora i v roce 2066 používají granáty. A nesmím zapomenout ani na tzv. podpůrnou jednotku, která pomáhá Jezdcům v plnění jejich úkolu. Uměle vytvořená inteligence s nadpřirozeně silným tělem, ale i kouskem lidského mozku, která je schopná citů.
Jezdci časem nejsou náročné čtení, ale jsou ideální pro ty, kteří sci-fi moc nefandí. Námět sice moc originální není, knih o cestování časem je spousta, ale Alex Scarrow je dobrý spisovatel a při čtení jeho knihy se nudit určitě nebudete.
Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Dcera kostí a dýmu

 Autor: Laini Taylorová
Vyšlo: 05/2012
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: fantasy, chiméry, andělé

Anotace:

Karou je nadaná, krásná a tak trochu záhadná sedmnáctiletá studentka na pražské umělecké škole. Její tajemství nezná ani její nejlepší přítelkyně Zuzana. Ráda kreslí chiméry, fantastické bytosti, a nikdo netuší, že tato mytická stvoření jsou její rodinou.
Přichází a odchází skrze portál za svým zvláštním posláním, kterým ji pověřil čaroděj, který ji vychoval. Neví, že ji sleduje smrtelně nebezpečný a mrazivě krásný anděl, a válka mezi světy dobra a zla brzy vypukne...


                                                                                       

Karou studuje uměleckou školu a tak trochu vyčnívá z davu. Nejen díky svým dlouhým modrým vlasům, ale také kvůli obrázkům různých příšer a pololidí, které maluje do svých skicáků a tvrdí, že jsou skuteční. Je záhadná, nikdo nezná její rodinu a ani původ a neustále někam mizí. Jsou tedy její příběhy a malby pravdivé nebo je Karou jen nenapravitelný snílek?
Děj se odehrává na různých místech našeho i cizího světa, přesto ale vyčnívá jedno město, které v zahraniční literatuře pro mladé moc často nepotkáváme (možná se dá říct, že i vůbec). Je to naše hlavní město Praha. Karou v ní studuje uměleckou školu, navštěvuje hospody a svým způsobem ji považuje za svůj domov. V Praze je šťastná. Popisuje různé půvaby města a dělá nám tak mini reklamu a upozorňuje mladé lidi, že něco jako Česká republika vůbec existuje. A kdyby někdo v zahraničí napsal YA knihu o Brně, tak bych byla spokojená :D.

Dcera kostí a dýmu v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. A poznat to nejde ani z prvních pár kapitol. Celkově má celý příběh velký potenciál, svět chimér je originální a zajímavý, Karou je postava s okouzlujícím charakterem a protože je to kniha především pro mládež (a hlavně pro dívky), nesmí chybět ani nádherný a tajemný krasavec Akiva.
Děj ubíhá svižně první dvě třetiny knihy, ta poslední je zpomalená o padesát procent. Čtenář zná konec, tuší obrysy celého děje, ale autorka musí celý příběh převykládat se všemi detaily. Neříkám, že je to špatné, jen to na čtenáře působí jako náraz do zdi. Určitě by šlo příběh uspořádat jinak, aby byl poutavý ve všech částech. Konec ale zase navazuje na první dvě třetiny a rozjíždí se kvalitním tempem. Zakončení je otevřené, připravené na další díl.


 Hodnocení:
+ originální                    - slabá poslední třetina
+ krasavec Akiva           - předvídatelné
+ spousta zubů              -  příšerná česká jména

Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Temná horečka (Horečka 1)

Autor: Karen Marie Moning
Vyšlo: 07/2012
Nakladatel: Jota
Žánr: fantasy

Anotace:

První díl z pětidílné řady od mimořádně úspěšné autorky. Otevírá se svět plný tajemství a záhad, napětí a vášně, těžko definovatelný prostor mezi realitou a snem, současností a dávnými legendami.

Mac je obyčejná holka z malého jižanského města, která se stará především o nehty a dokonalé opálení. Její bezstarostný život ale trvá jen do chvíle, kdy najdou tělo její mrtvé sestry, která jí stačila v hlasové schránce zanechat podivný vzkaz... Ve snaze přijít tajemství na kloub vyráží do Dublinu, kde nachází sestřin rozházený byt a množství stop. Postupně se zaplétá do přediva klamu a lží a zjišťuje, že je stejně jako její mrtvá sestra obdařena zrakem, jímž dokáže nahlédnout do světa, který zůstává ostatním lidem utajen. Zajímá ji jediné: najít knihu, která možná stála její sestru život a může přivodit zkázu celému lidstvu.

                                             

Jeden telefonát může změnit celý dosavadní život. Své o tom ví Mac Laneová, která svůj život začala dělit na  před osudným telefonátem a po něm. V první polovině byl její život dokonalý, bezchybný až naivní. Měla skvělou rodinu, práci, která ji bavila a budoucnost před sebou. Po telefonátu neměla nic. Její sestra byla mrtvá a Mac ztratila jistotu, se kterou se prodírala životem. Smrt blízké osoby ji probrala ze snění a ukázala jí, že život není tak jednoduchý. Po tom telefonátu už nic nebylo stejné. A ani Mac ne. Proto se rozhodla, že se vydá najít vraha své sestry do Dublinu, kde byla zavražděna.

Kromě našeho světa existuje i nespočet různých dimenzí, ve kterých žije spousta odlišných tvorů a nestvůr, které si ani neumíme představit. Jednou z těchto ras jsou i Dananové, bytosti s nadpřirozenými schopnostmi, kteří se dělí na zlé a ty méně zlé. Bojovníky tmy a světla. Procházejí se po našich ulicích, ale obyčejní lidé je vidět nedokážou. Jen vidoucí, osoby s nadpřirozeným zrakem a mnohdy i dalšími schopnostmi. A Mac zjišťuje, že mezi tyto lidi patří. Ona je vidí.

Američanka MacKayla Laneová je zvláštní osobnost, je krásná a moc dobře to o sobě ví. Mnohdy se projevuje až příliš sebevědomě, myslí si, že je nejen krásná, ale i chytrá. To ona možná je, ale ne tak moc, jak si myslí. Má poměrně velké znalosti v oblasti aut, které jí pomáhají dělat dojem na chlapy, ale to je tak asi všechno. Její prioritou jsou její nehty a sladěné oblečení. Proto můžou její názory a výroky jít obyčejnému čtenáři na nervy. Většinu času si totiž Mac hraje na něco, co není.

Příběh vypráví sama hlavní hrdinka s ročním odstupem. Obvykle je proto na začátku nebo konci kapitoly prozrazen malý kousek z nadcházejících událostí, většinou varování či povzdechnutí. Tento styl do příběhu vnáší určité napětí a udržuje tak čtenáře ve střehu.

Keltská mytologie nepatří mezi zrovna oblíbené téma mezi spisovateli, ale přitom je velmi temperamentní a nechybí v ní ani tajemno. Možná proto, že běžný čtenář o keltské mytologii moc neví, může si autorka toto téma předělat podle svého vkusu. Nejsem si jistá, zda i v původní mytologii jsou i tak peprné motivy, ale erotika Temnou horečku určitě oživila. Dá se říct, že hlavně toto je jeden z hlavních faktorů, proč kniha není nudná.

Důležitou roli v příběhu má i mužský element - Jericho Barrons, krásný cizinec, který vlastní knihkupectví. Po uzavření vzájemné spolupráce pomáhá Jericho Mac najít vraha její sestry. A také ji vysvětluje pravidla světa, do kterého právě vstoupila. Pro Jericha totiž Dananové nejsou žádnou novinkou. V Temné horečce se vztah mezi Mac a J. jeví spíše pracovně, ale třeba se v dalších dílech dočkáme i trochu osobnějšího vztahu. Podle některých náznaků to tak i vypadá.

Série Horečka je ve světě velmi úspěšná a oblíbená. Velmi tomu napomáhají i originální a zajímavé obálky. Nakladatelství Jota, která tuto sérii u nás vydává ponechala původní obálku, ale změnila postavu ve středu kruhů. Obálka i tak vypadá nádherně. Temná horečka se stejně jako jiné paperbacky od Joty liší tím, že ačkoli má kniha měkkou vazbu, díky klopám se jen tak lehce neponičí.

Celkový dojem z knihy kazí pouze přílišná sebejistota hlavní hrdinky. Příběh je plynulý, bez zbytečných opisů a nadpřirozené složky jsou v průběhu knihy také dobře vysvětleny. V následujících 4 dílech se proto můžeme těšit na pořádnou akci.

Hodnocení:
+ originální námět                 - namyšlenost hlavní hrdinky
+ slovníček pojmů                - občas zmatené
+ erotické scény
Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Procitnutí (Hororland 1)

Autor:  Petr Kopl
Vyjde: 08/2012
Nakladatel: Fragment
Žánr:  horor

Anotace:

Trpíte nočními můrami, strachem ze tmy, nebo nespavostí? TENTO KOMIKS NENÍ NIC PRO VÁS!
Martin Lafetka donedávna patřil k těm nebohým náctiletým, kteří se chtějí za každou cenu odlišovat od okolí. Snad by raději zemřel, jen aby byl zajímavý. Ale pozor na přání…! Když se probudíte v márnici se znamením věčnosti na hrudi a duchové začnou vstávat z hrobů, tajemné síly světa živých i mrtvých se budou přetahovat o vaši duši, dali byste cokoli za to, abyste aspoň chvíli byli zase normální. To je však jen začátek… Martinovy pravé schopnosti se brzy projeví. 
                                                
Co se stane když zemřeme, ale naše povinnosti na Zemi ještě nebudou dokončené? Pomůže nám někdo? Odpověď je ano. Existují tzv. Vzkříšenec, kteří nám na onen svět pomohou. Jedním z těchto vzkříšenců se stal i Martin Lafetka. A my můžeme sledovat jeho cestu...

Procitnutí není jen tak obyčejní komiks. Mluví k vám přímo a přímo vás oslovuje. Děj uvnitř se vás týká a nenechá vás klidně spát. Přestože se vám na první pohled bude zdát nereálné, budete o Hororlandu muset přemýšlet. A to že ho přečtete ani ne za 30 minut zážitku neubírá.

Martin Lafetka býval obyčejný kluk jako kterýkoli jiný, kterého můžete potkat na ulici. Jen byl trochu mimoň. Ale tím správným způsobem. Číst knihy a chození do divadla není ničím zvláštním, ale když to dělá pubertální kluk, tak už to údajně zavání podivínstvím. A kvůli tomu, že byl více duševně vyspělý než jeho vrstevníci zaplatil životem...

V příběhu se střídá současnost s minulostí. Některé pasáže jsou méně zábavné než druhé, ale i tak jsou pro čtenáře příjemným počtením. Jednotlivé obrázky jsou jednoduché, ale propracované a snadno pochopitelné. A tak jako u doprovodného textu, mluví přímo ke čtenáři. Je jen potřeba sledovat pohyb očí postav, ale i pozadí za nimi. V klasické knize těžko najdete odkaz na jiné dílo autora, ale v tomto komiksu je možné vše.

Děj je spíše úvodem do života i "neživota" po něm. Vzhledem k tomu co se dělo v epilogu se máme na co těšit.
Hodnocení:
+ mluví přímo ke čtenáři                  - dějově teprve rozjezd
+ hrdina má rád Hamleta                   - krátké
                                  
Dávám 7 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Zápas o osud lidstva (Mayské proroctví)

Autor:  Christy Raedeke
Vyjde: 08/2012
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy

Anotace:

Šestnáctiletá Caity odhalí význam podivných znaků vyřezaných v obložení svého pokoje. Jde o dávné mayské proroctví, které jí přisuzuje důležitou roli v osudu lidstva.
 Bude mít dostatek sil a především odvahy vzít na sebe nelehký a nebezpečný úkol?
                                               

Caity Mac Firelandová vždycky chtěla být objevena. A nejlépe se ještě sát slavnou. Takovýto sen má mnoho z nás, čekáme na lovce talentů, abychom mu mohli ukázat co umíme. Jenže, ne každému se to podaří. Spíše nikomu, protože každý je svého štěstí strůjce a máloco nám spadne přímo do klína. Ale Caity měla toho štěstí hodně a někdo ji objevil. Objevil ji vesmír.

Cathiina rodina zdědí malý hrad ve Skotsku a kromě velkého množství prázdných pokojů získali spoustu tajemství a jednu malou opičku k tomu. A Cathy zjišťuje, že by si pro příště měla dávat větší pozor na to, co si přeje, protože díky novým událostem získává nové a nové nepřátele.

Mayské proroctví je dobrodružný román pro mladší čtenáře. Akce, napětí a tajemno. A také romance, ta v knize pro mladé nesmí chybět. Čtení této knihy si užijete a budete neustále přemýšlet jestli se Cathy všechno povede. Osud si pro ni připravil opravdu velkou misi a v jejím úspěšném splnění jí budou pomáhat přátelé po celém světě.

Mayové byli ve své době velmi vyspělý národ, v některých ohledech jsme oproti nim stále pozadu. Například jejich kalendář končí datem 21.12.2012 což může znamenat konec světa nebo jen velkou změnu. Vědcům se bohužel ještě nepodařilo přesně objasnit, proč v tento den Mayský kalendář končí, ale prosinec se blíží, takže bude mít už brzy možnost to zjistit.

Zápas o osud lidstva má velmi pěknou a originální obálku. Každou kapitolu doplňuje symbol a narazíme i na různé nákresy, které text oživují. Kromě suchého popisu děje a rozhovorů jsou v knize i přepsané chaty či emaily, ve kterých je použit slang. Díky tomu Mayské proroctví není nudné a vy máte možnost sžít s s hlavní hrdinkou.

Christy Raedeke napsala zatím jen dva díly z plánovaných tří a ten druhý je hodnocen mnohem lépe než Zápas o osud lidstva. Takže přestože má kniha nějaké mouchy, je to jen dobře, protože v dalších dílech budou odstraněny a zbude jen kvalitní a strhující příběh.
Hodnocení:
+ originální námět                 - někdy zmatené
+ plynulý děj                        - někdy nereálné
+ nákresy, symboly,...                                            
Dávám 7 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Nikdo není bez viny (Paranormálové 2)

Autor: Kiersten Whiteová
Vyšlo: 05/2012
Nakladatel: Fortuna Libri
Žánr: fantasy, paranormálové,...

Anotace:

V další
m dílu Paranormálů se opět setkáváme s Evií, která bude tentokrát kromě svých obvyklých problémů s vílami, upíry a Mezinárodní agenturou pro zadržování paranormálů řešit i problémy, které trápí spoustu dívek jejího věku. Podaří se jí se svými problémy poprat? A jak skloubí lásku k vodouchovi, školu a práci s paranormály? Stojí za útoky na Evii víly? A proč se ve městě objevují stále noví paranormálové a pozorují ji? I když jsou její rodinou přátelé a MAZP, zjistí Evie něco o svých rodičích? To vše se dozvíte ve druhém dílu s podtitulem Nikdo není bez viny. Paranormálové nabízí svět plný nebezpečí, ale i pevných přátelství. Prolínání nadpřirozeného a lidského světa rozhodně autorka neochudila o napětí a humor.

O autorce:
Paranormalcy (neboli Zlodějka duší) je debutem Kiersten Whiteové.Má vysokého manžela a dvě malé děti, se kterými žije poblíž oceánu docela normální život. Tahle přemíra normálnosti vedla k její zájmu o nadpřirozeno, včetně upírů, víl a popové kultury. Kromě Série Paranormálové přispěla povídkami do několik antologií.
                                                                                                                   

Evie opustila to co znala a rovnýma nohama skočila do,,normálního" světa. Bydlí s kamarádkou upírkou, chodí na střední a plánuje kam půjde na vysokou. Má skvělého přítele, práci a jediné co jí dělá problémy, je tělocvik.

Proto je ráda, když si pro ji ve vyučování někdo zavolá. Ale místo Arianny nebo Lease je zavolána Raquel, jedinou osobou, kterou by chtěla vidět. Raquel, její bývala 'zaměstnankyně' z MAZP ( Mezinárodní agentura pro zadržování paranormálů ) se rozhodla, že by chtěla Evie zpátky. Jenže co ona? Chce se vrátit tam, kde byla před půl rokem nebo dál žít svůj nový normální život?

V prvním díle se Evie dozvěděla, že není taková, za jakou se měla. Že není jen výjimečná, ale dokonce něco víc. Seznámila se s Leasem, jejím současným a úplně úžasným přítelem, který umí měnit podoby, bojovala s vílami, zachránila hromadu paranormálů a konečně získala svou zamykací skříňku. A i když se teď zdá všechno perfektní a konečně normální, tak Evie zjistila, že se nudí. Naštěstí díky Jackovi, nové postavě, se toto rychle změní.

Pokud jste četli první díl a tak jako mě vám hlavní hrdinka nesedla, tak se nebojte a zkuste i Nikdo není bez viny. I když se Evie nezměnila a stále je stejně sebestředná, tak příběh je celkově lepší a konečně se dozvídáme některé informace o Evelynině dětství a původu.

Stále si ale stojím za tím, že je kniha určena spíše pro mladší čtenářky a těm ostatní bude kniha připadat trochu sušší. Přesto se příběh čte lehce a občasné napínavé momenty udržují čtenáře v pozoru. Nudit se určitě nebudete.
Dávám 7 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fortuna Libri za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách nebo na stránkách www.arara.cz.

Recenze: Na pokraji zkázy (Tajemství gobelínu 2)

Autor: Henry H. Neff
Vyšlo:  09/09
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Záhada prastarého gobelínu pokračuje!
Temné síly se spojují, aby se zmocnily Thovtovy knihy, jejíž stránky obsahují klíč ke stvoření a rozluštění počátků života. Max a David se pouštějí do pátrání po knize, aby ji ochránili před démonem Astarothem, který se po staletích věznění dostává opět na svobodu. Ocitají se daleko od domova, na území nepřítele, a musí putovat Evropou, statečně čelit nebezpečím a překročit hranice našeho světa.Nechte se uchvátit příběhem plným tajemství a dobrodružství!
                                                            

Druhý díl o Maxovi McDanielsi a jeho přátelích je trochu jiný šálek kávy než ten první. Kniha je více temná a konec, na rozdíl od dílu prvního, není tak šťastný jak bychom od knihy pro děti čekali.

Na začátku si pro Maxe a jeho spolubydlícího a přítele Davida Menla přijdou čarodějnice, dožadující se jich podle starodávné smlouvy Eliase Brama, který se obětoval pro dobro Rowanu. K údivu chlapců ředitelka souhlasí, ale potom jsou Max s Davidem uneseni. Jenže to byla pouze lest, aby nemuseli být vydáni čarodějnicím, a spolu s agentem Cooperem, členem Rudého oddílu, profesorkou mystiky Hazel Boonovou a kuchařkou Mamčou se vydávají po stopě Thovtovy knihy, která obsahuje všechna pravá jména všech věcí na světě. Při tom musí odolávat nátlaku Astarotha, zlého démona, a jeho přívrženců. Jejich cesta je dlouhá a Max s Davidem zjišťují, že tuhle válku bude těžké vyhrát...

Ani v tomhle díle se Henry Neff nevyhnul jistým podobnostem s Harrym Potterem, přestože už jich v knize objevuje méně. Zeď, kterou musíte projet určitou rychlostí, abyste se dostali do Dílny, mi trochu připomíná zeď na nástupiště 9 a ^3/₄. A ani postava Astarotha, jeho chování a vzhled, není nepodobná charakteru Lorda Voldemorta.

Ve druhém díle jsou se dostává většímu prostoru starších postav a samozřejmě také některé přibyly. David Menlo, nový kamarád Maxe, William Cooper, agent Rudého oddílu, někteří noví profesoři, Maxovi spolužáci, o těchto a dalších postavách se nám rozhodl Neff povyprávět víc. Musím se přiznat, že moje sympatie si získal hlavně Cooper. Silný, mladý, odvážný, málomluvný, jeho jizvy mu dodávají určitý šmrnc, prostě ideální hrdina :) Nové postavy jsou mi většinou nesympatické, ale to neznamená, že nejsou dobře vytvořené. Je zajímavé, že přestože je ta kniha určená už pro starší čtenáře, tak jsou postavy většinou černo-bílé. Buď je to zrádce, zbabělec, zloun, nebo je dobrý, laskavý, štědrý.

Druhý díl série Tajemství gobelínu se mi líbil asi víc než ten první. Už to není ta pohádka pro děti, konec je nasycený beznadějností, bezmocností a strachem. Takové konce mi nevadí, aspoň vím, že bude další pokračování a že by to mělo stát za to. Navíc obálka a vydání se lepší, nejsou v textu už žádné chyby a jak můžete posoudit sami, tak i obálka je hezčí. Na třetí pokračování s názvem Nadvláda démonů se těším a doufám, že se mi dostane brzy do rukou.
Dávám 7 bodů z 10.
Knihu můžete koupit na www.arara.cz

Recenze: Žena v černém

Autor: Susan Hillová
Vyšlo:  02/12
Nakladatel: Metafora
Žánr:  triller
Anotace:
Věříte na duchy??? Mrazivý příběh ze staré Anglie… Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes? To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky. Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte? Nyní také stejnojmenný film s Danielem Radcliffem v hlavní roli!
                                                                                                                      

Máte chuť se bát? A máte i odvahu? Přestože Žena v černém nemá více než 150 stránek a dala by se tím pádem považovat spíše za povídku, strašidelná atmosféra jí nechybí. Právě na tu klade autorka velký důraz, bohužel někdy až příliš dlouhé popisy krajiny mohou nudit. To co ve filmech vytvoří kulisy a speciální efekty umí Susan Hillová vytvořit slovy. Osobně mám radši filmové horory, než ty knižní, protože působí na větší množství smyslů, než kniha. V tomto případě to ale není potřeba, protože děsivé scény jsou popsány skvěle a zároveň tak, že se budete opravdu bát.
Děj není nijak složitý, drží se jedné linky a zbytečně neodbíhá. Nejprve se ocitneme na Štědrý den v domě právníka Artura Kippse, se kterým společně cestujeme zpátky v čase v jeho vzpomínkách. Vzpomínkách na události, které vedly k jeho setkání se ženou v černém a k dalším hrůzným událostem. Artur nemůže říci, že kdy nebylo jeho povolání, žilo by se mu lépe, ale bohužel nemohl předem vědět, kam ho osud zanese.

Pokud o existenci něčeho nevíte, neznamená to, že to neexistuje. Duchové jsou tomu důkazem. Někteří se s nimi údajně setkali, ale můžeme jim to věřit? Jsou tyto zdroje důvěryhodné? Proto nechme možnost jejich bytí otevřenou, doku se i nám nestane něco podobného. V této skutečnosti se také skrývá síla Ženy v černém, protože nabízí možnost, že se i nám může stát něco podobného, ačkoli je to krajně nepravděpodobné. Bohužel, nitky osudu jsou nevyzpytatelné.
V knize jsou použity klasické hororové prvky a některé jsou už možná i klišé. Například hustá a neproniknutelná mlha, pomluvy kolující mezi podezíravými občany a pochmurný pohřeb. Tohle všechno a ještě mnohem víc vám vytvoří husí kůži a proto vám dám dobrou radu: Nečtěte to , když jste sami v noci doma.
Dávám 7 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Metafora za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Nebezpečná láska

 Autor: Kateřina Petrusová
Vyšlo:  02/12
Nakladatel: Fragment
Žánr:  detektivka, romantika
Anotace:
Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie. Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie. Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?

Toužíte prožít neuvěřitelný příběh a během něho cítit všechny silné emoce? Pokud ano, je nejlepší volbou kniha Nebezpečná láska od české autorky Kateřiny Petrusové. Romantický příběh s kapkou nebezpečí v prostředí New Yorku se vám dostane pod kůži. Co vytknout knize, který vás nenudí, u které si hryžete nehty napětím a smějete se povedeným vtipům? Pokud tedy váháte, zda si Nebezpečnou lásku pořídit, neváhejte. Stojí to za to.
 Ze začátku nevinně se tvářící kniha vás bude neustále překvapovat novými a novými informacemi, které změní váš pohled na jednotlivé postavy. Přestože jsem tušila, jak celá kniha skončí (zápletka mezi hlavními postavami není nijak složitá, dalo by se říci že až překvapivě jednoduchá) , konec byl pro mě šokem. Autorka si totiž se svými čtenáři neskutečně hraje a já jsem za to ráda, protože tímto získává kniha rychlejší spád, který se uklidní až na posledních pár řádcích. Čtenář sice s každou další stránkou očekává sladkou romantiku, ale ne na všech se mu jí dostane.
 Paige, mladá ošetřovatelka už nechce pomáhat lidem na sklonu jejich života a zažívat neustále citové vypětí, které jejich smrt vyvolává. Shodou okolností ji její bývalý šéf doporučí svému známému, který shání opatrovatelku pro svého syna. Rodina Bavettových je sice zvláštní a svým italským temperamentem jedinečná, ale hlavní je, že Michaelovi, jejímu novému svěřenci, nehrozí v nejbližší době smrt. Jeho ,,nemoc" je sice trochu neobvyklá, ale i tak tuto práci Paige vezme. Jejím úkolem je starat se o navenek dospělého muže, který je ale svou psychikou na úrovni malého kluka. Práce to není nijak náročná, ale má i svá úskalí.
Co stojí za obraným mechanismem, vyvolaným údajnou nehodou? Rodina Bavettových Paige něco skrývá, ale co, to už si budete muset přečíst sami.
Pokud vás v knihkupectví upoutá obálka s americkým městem a jménem české autorky, neodcházejte od ní. Kniha je plná malých drobností, které vám zvednou náladu. Třeba roztomilé pyžámko se Spidermanem nebo krmení kachen. Možná se i stane, že při čtení Nebezpečné lásky vám ukápne slza. Nestyďte se za ni, je to přirozené.

Dávám 7 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Recenze: Odstíny života

Autor: Lucie Adamová
Vyšlo: 04/2011
Nakladatel: XYZ
Žánr: horor

Anotace:

Alexandrina Avitalová se za života nijak nelišila od vrstevníků. Když je v den svých devatenáctých narozenin chladnokrevně zavražděna, nikdo nemůže tušit, že smrt se stane začátkem její nové cesty. Tři roky poté, co byla pohřbena a oplakána rodinou a přáteli, se probouzí znovu k „životu“. Je uvedena do světa magie a ďábelských stvoření. Alex musí zapomenout na svůj předchozí život, aby mohla zaujmout pozici neohrožené bojovnice se silami temnot. Podle dávného Proroctví je právě ona jedinou vyvolenou, Spasitelkou, která má rozhodnout odvěkou bitvu mezi dobrem a zlem…
O autorce:
Lusy Adams (Lucie Adamová) v roce 2010 završila maturitou své studium na šestiletém gymnázium v Prostějově a zahájila roční studium na jazykové škole, kde zdokonaluje angličtinu. Jejím snem je studium tohoto cizího jazyka na vysoké škole (přihlášky už jsou podány). Všechen volný čas jí zabírá psaní, ke kterému tíhne už od dětství. Když se potřebuje odreagovat, piluje svou milovanou angličtinu četbou knih v originále nebo sledováním amerických seriálů.
                                                                          

Smrt v mladém věku je vždycky smutná, ale Alexandrina Avitalová nemusí zoufat. Na rozdíl od ostatních se tři roky po své smrti záhadně probouzí a zjišťuje o sobě nehezké věci. Objevuje nový svět plný magie a dozvídá se, že je předmětem starého proroctví, které říká, že jedině ona může zabít samotného Ďábla. Je to sice vysoký cíl, ale co by neohrožená a velmi sebevědomá Alex nezvládla, že?
Děj se odehrává v našem současném světe, ale jak tomu už bývá zvykem, tak o magických a nadpřirozených součástech zase nic nevíme.  V tomto světě se můžeme setkat jak s upíry, vlkodlaky, čaroději, démony, tak i s Lovci, kteří pomáhají chránit obyčejné lidi a udržovat rovnováhu. Co je ale překvapivé, tak přestože se setkáváme pouze s jedním bohem (Liamem), tak podle mnohých narážek existuje bohů vícero. Polyteismus není v soudobé Evropě klasický, ale v dalších dílech uvidíme, jak se s tím autorka vypořádá.
Alex je velmi zajímavá osoba. Před svou smrtí byla namyšlená ,,bárbínka", která dostala vše, co si zamanula. Jenže to se změní, jen co přijde o život. Nemilosrdně zabíjí nestvůry a zlá nadpřirozená stvoření. Bohužel ji otravuje velmi sexy a okouzlující bůh jménem Liam. Nutí ji, aby se stala Spasitelkou, která má pomoci těm hodným vyhrát válku proti zlým. Díky náhodě se Alex setkává i s Gabem, lovcem, který ji okouzlí téměř okamžitě a vy po čas čtení můžete sledovat, jak se jejich vztah vyvíjí. Kromě nich se v knize nachází opravdu hodně charismatických a neodolatelných mužských postav a těch ženských je tam opravdu poskrovnu. Kromě Alex se setkáváme už jen se dvěma a to s Moirou a Mikaylou. Z toho vyplývá, že se Lusy snažila zapůsobit spíše na něžnější pohlaví. A určitě se jí to podařilo, protože kdo by odolal tomu velkému množství sexy chlápků, co? Jen mě mrzí, že to není realistické, všichni jsou až moc dokonalí a když už nějakou tu chybičku mají, dokážou ji obrátí ve svůj prospěch a vypadat díky ní ještě lépe.

 “Přemýšlel jsem jestli se tady ukážeš."
"Přemýšlel " zopakovala jsem pochybovačně. "A bolelo to hodně?”

Přestože je kniha označována za horor, bát se u ní nebudete. Ano, pár mrtvol se tam objeví, jezera krve také. Ale atmosféra knihy strašidelně nepůsobí. Neustále je odlehčována Alexiným specifickým humorem a narážkami. Pozadu nezůstává ani Matt, další krasavec v partě. Je považován za nenapravitelného sukničkáře, ale i přesto si ho zamilujete, protože i on má svoji jemnou stránku. Za pozornost stojí rozhodně i Doug, který je mi mnohem sympatičtější, než Gabe. Patří mezi vlkodlaky, ale pomáhá lovcům, protože se dokáže velmi dobře ovládat. A možná vám můžu prozradit, že s Alex zažijí jednu velmi horkou chvilku.
Odstíny života jsou debutem nadějné české studentky. Je to první díl plánované pentalogie, ale o tom, zda budou vydány i další díly rozhodne až prodejnost dílu prvního. Já sama se přikláním k tomu, že by se vydat měli, protože mě Odstíny života příjemně překvapily a velmi se těším na pokračování. Takže přestože by jste Alex občas jednu vrazily, dejte jí šanci a pokud OŽ nemáte ještě doma, utíkejte si je koupit. Pokud vám nevadí velké množství sarkasmu a hot kluků, nebudete zklamané. Pro mužskou část by to, ale nemuselo být to pravé ,,ořechové".
Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Zář

Autor: Alexandra Adornettová
Vyšlo: 11/2011
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: fantasy, andělé, démoni,...

Anotace:

Do poklidného přímořského městečka Tallow Beach nečekaně přijíždějí tajuplní sourozenci Gabriel, Ivy a Bethany Churchovi. Začnou studovat na střední škole a jejich objevení vzbudí mezi místními pořádný rozruch. Odkud se vzali? Kdo jsou jejich rodiče? Proč ve všem vynikají, aniž by vynaložili sebemenší námahu? Pro jejich tajnůstkářství a nadpozemskou krásu však existuje vysvětlení: Gabriel, Ivy a Beth jsou andělé, jejichž posláním je zachránit svět, jenž se ocitl na pokraji zkázy. Do jejich životů vstupuje Zlo v podobě bezohledného a krutého spolužáka, který zatouží po Beth. V děsivém dramatu, které následuje, andělé a člověk spojují své síly v zoufalém pokusu překonat dobrem ničivé síly temnoty a zachránit milovanou kamarádku.
O autorce:
Sedmnáctiletá talentovaná australská autorka Alexandra Adornettová napsala svou první knihu Zloděj stínu ve čtrnácti letech. Alexandřiny rodiče jsou učitelé angličtiny. Jejich dcera přiznává, že byla odjakživa vášnivou čtenářkou, a její pokojík je dodnes plný hromad rozečtených knih. Alexandra žije v australském Melbourne a Zář je její první knihou, která ji vyšla v USA.
                                                     
Na Zemi byly seslány záchranné týmy andělů s cílem vrátit lidstvu jejich víru v Boha, dát jim znovu naději a lásku. Bohužel po všech válkách a nepokojích ke to více než nezbytné. Do Venus Cove, přímořského městečka, byla vyslána trojice andělů, kteří se musí vmísit mezi obyčejné lidi a pomáhat jim.
Kniha Zář od mladičké spisovatelky Alexandry Adornettové je stejně světlá jako její název. Akce a zlo se do ní vmísí až ke konci knihy, což je trochu překvapivé, protože celou dobu čekáte co se pokazí a ono nic. Jméno knihy je tedy opravdu vystihující a vzhledem k tomu, že následující díly nemají už tak světlý název (konkrétně Zásvětí a Zkáza) můžeme čekat opravdovou akci.
Konečně se můžeme nasytit těmi dobrými a čistými anděly. Už bylo na čase, protože po tom zástupu temných bytostí se objevily ty dobré. Žádní upíři, vlkodlaci a paranormálové. Jen andělé a ti temní, padlí nebo-li démoni. A také klasická zakázaná láska, která se musí postavit všem překážkám a stále držet spolu.
Gabriel, Ivy i Bethany společně při sestupu na Zem dostaly smrtelné tělo, které cítí bolest, zimu, ale také dotyky. Tito tři andělé se s jejich novým tělem musí seznámit, ale nejvíce potíží to dělá právě Bethany. Je ještě mladá a nezkušená, nemá tolik schopností jako její starší společníci. Nepostrádá ale neomezený soucit k lidstvu a díky tomu je tak jedinečná. Bathany je hlavní hrdinka této knížky a je to právě ona kdo zakusí onu zakázanou lásku. Bohužel je pro ni přichystaný velmi temný osud...
Již v první kapitole se setkáváme s Xavierem. Ano, toto jméno není zrovna pro kladného hrdinu nejvhodnější, ale Xavier jím je. Je chytrý hezký, odvážný, no prostě dokonalý. A společně s Beth tvoří hlavní pár této série. Tentokrát je ale dívka nadpřirozenou částí, což je sice neobvyklé, ale o to více jedinečné.
Pokud hledáte knihu, která vám prozáří den, donutí vás myslet pozitivněji a vzbudí ve vás chuť pomáhat ostatním, zkuste právě Zář. Konec je otevřený, nechává prostor vaší představivosti a slibuje kvalitní pokračování. Kniha se čte dobře a až na malou skutečnost, že je Beth anděl připomíná první polovina dívčí román. Pokud k nim nemáte přímo averzi, bude se vám Zář líbit. A navíc ta obálka je opravdu nádherná!
Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Jako v pavučině

Autor: Cat Clarke
Vyšlo:  10/2011
Nakladatel: Nava
Žánr:  beletrie
Anotace:
Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá středoškolačka Grace, která se probudí v bílém pokoji a poslední, na co si vzpomíná, je to, jak byla vyvedena z místního parku, kam přišla, aby spáchala sebevraždu. Rychle jí dochází, kdo je její věznitel. Je to Ethan. Kromě nábytku, oblečení a jídla, jež jí pravidelně nosí, nenechal v pokoji nic jiného než tužky a papír, aby mohla psát. Je tak donucena znovu se vracet ke všemu, na co chtěla navždy zapomenout. Celý měsíc Grace sní své sny, zachycuje svůj život na papír a my se tak dozvídáme více o ní samotné, jejím vztahu s matkou, s nejlepší kamarádkou i o klukovi, s kterým začala chodit. Jak se před námi její zamotaný život postupně rozplétá, vychází najevo, že ti, kteří jsou jí blízcí, nejsou vždy takoví, jakými se zdají být. Její nejlepší kamarádka, která s ní nechce sdílet svoje trápení, kluk, do něhož je strašně zamilovaná, ztráta otce a šokující odhalení, jež ji dovedlo k tomu, že jí do života vstoupil Ethan, její věznitel. Stále však zůstává cosi nevyřčeného. Skvěle napsaný příběh s nečekaným koncem, díky obsahu a jazyku je vhodný pro čtenáře od 16 let. Kniha se dostala do prestižního žebříčku bestsellerů britského listu Sunday Times v kategorii Young adult.

O autorce:
Cat Clarke se narodila v Zambii, v současné době žije ve skotském Edinburghu. Kniha Jako v pavučině (Entangled) je její prvotinou, kniha sklidila nebývalý úspěch u kritiky i čtenářů. Na příští rok připravuje nakladatelství NAVA vydání její další knihy (originální název Torn).
                                                                                                                        

Česká obálka této série mi přijde naprosto otřesná. Nechápu proč ji nakladatelství měnilo, když originální ( podívat se můžete tady) je úchvatná. Možná proto mi kniha nepřišla tak dobrá, jak se o ní píše. Všeobecně by neměla mít obálka vliv na obsah knihy, ten není špatný, nevíte na čem jste, co se vlastně v příběhu děje a dozvíte se to až na konci. Jenže než jsem se začetla, chvíli mi trvalo odtrhnout oči od té příšerné obálky. Potom už to nebylo tak špatné, na knihu jsem se dívala jen zevnitř, nechala jsem se unášet dějem, ale když jsem čtení musela přerušit, tak se mi k ní ani nechtělo vracet. Prostě jsem se přes ni nedokázala přenést :D
Kniha je psána formou deníku, který si Grace píše v bílé místnosti. Neví jak se tam dostala, ale aspoň zná svého věznitele Ethana. Možná že zná není správné slovo, poznali se v den, kdy chtěla Grace spáchat sebevraždu. Přes den nemá co dělat, tak píše na prázdné papíry. Sepisuje důležité momenty jejího života, své myšlenky.

Hlavou se mi honí stále dokola stejné otázky:

Co po mě chce?

Jak jsem jen dopustila, aby se to stalo?

UMŘU?

Grace řeší své problémy sebepoškozováním, má ruce poseté tenkými jizvami a jen jednu kamarádku. Žije život plný přetvářky a nevyzná se ve svých pocitech. Má jen matku, která na ni kašle, ale Grace to nevadí. Už si zvykla, že její máma při ní nestojí v důležitých momentech a raději odjede za nákupy. O otci se dozvídáme v jejích vzpomínkách, protože je už po smrti. Proto je šťastná, že konečně narazila na někoho, kdo ji má rád. Je to Nat, její první kluk. Před ním měla pouze mnoho vážností pouze na jednu noc.
Grace je dívka, kterou si zamilujete, nebo ji nenávidíte. Není hloupá, ve škole má dobré známky a mimoškolní problémy také více méně nemá, jen je řeší nezvyklým způsobem - řezáním sama sebe. Přináší jí to úlevu a odprostění od starostí, jenže si neuvědomuje, že si tak ubližuje. Není sama, kdo takhle své problémy řeší. Podobných dívek, ale i chlapců je ve světě mnoho a tato kniha vám nabízí pohled právě do jejich nitra.
Bohužel je hlavní zápletka předvídatelná, ale nakonec je vše trochu jinak. Na konci vás čeká rozuzlení, které vám vyrazí dech. V Jako v pavučině nemáte na začátku moc informací, ale ty které máte, nakonec nejsou ty správné. Přečtěte si tuto knihu a bude překvapeni jeho promyšleností, kde nitky drží jen a pouze autor a vy můžete pouze přihlížet plynutí příběhu. Je to jedna z knih, kterou musíte přečíst až do konce, aby jste ji pochopili.
Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Zloděj blesku

 Autor: Rick Riordan
Vyšlo:  09/09
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Bohové z Olympu se bouří! Dvanáctiletého kluka Percyho Jacksona čeká vyhazov ze školy a další trampoty na sebe nenechávají dlouho čekat. Najednou kolem něj začínají ožívat bytosti ze starých řeckých bájí. Z učitelky matematiky je rázem krvelačná příšera, z Percyho kamaráda se vyklube satyr a jeho otec je jedním z olympských bohů. Většina z nich má na Percyho spadeno, podezírají ho z krádeže blesku - mocné zbraně nejvyššího boha Dia. Percy a jeho přátelé mají jen 10 dní na to, aby blesk našli a vrátili, uklidnili náladu na Olympu a zabránili osudné válce bohů. K úspěchu výpravy ale nestačí jenom chytit pravého zloděje... Nenechte si ujít 1. díl světově úspěšné fantasy edice.

O autorovi:
Rick Riordan je mnohonásobně oceněný autor knižní série Percy Jackson a Olympané určené pro mládež a detektivní série Tres Navarre pro dospělé. Rick Riordan učil patnáct let angličtinu a dějepis na státních i soukromých školách v San Francisco Bay Area v Kalifornii a v Texasu. V roce 2002 získal od školy Saint Mary´s Hall jako první učitel této školy ocenění Master Teacher. Riordan žije se svou ženou a dvěma syny v San Antoniu. Právě pracuje na nové sérii The Kane Chronicles, která bude založená na egyptských bozích a jejíž první kniha, The Red Pyramid, bude vydaná 4. května 2010.
                                                                                                                      

První díl z této série jsem pouze viděla v kině a připadalo mi zbytečné ji číst, protože jsme se ne internetu dočetla, že film je lepší. Při čtení dalších dílů mi to zas tak nevadilo, ale některé věci mi nedávaly příliš smysl. Pokud se rozhodnete číst tuto sérii, nepřeskakujte tento díl. Nejenže ve filmu pár scén vynechali, oni si některé i vymysleli.
Bohužel se v této recenzi nevyhnu srovnání s filmem, který byl opravdu povedený. Určitě se na něj podívejte, ale přečtěte si ho. Budete překvapeni, jak daleko se může režisér dostat, když nectí papírovou verzi. Mě se líbily obě podání, ale sympatičtější mi přišla ta filmová. Kdo by také neodolal Loganu Lermanovi, že?
Na rozdíl od filmu, kde je Percy asi tak šestnáctiletý, v původní knižní předloze je mu pouhých dvanáct let. Na kvalitě knihy to moc neubírá, přestože já mám radši, když má hrdina podobný věk jako já. Takže od hlavní postavy nečekejte žádné filozofické úvahy, nechejte se jen unášet napínavým dějem.

Podívejte se znovu, nabádal mozek moje oči.

My se díváme, tvrdily oči. Vážně to tam je.

Od začátku do konce se kniha prolíná s řeckými bájemi a mýty. Díky Rickovi Riordanovi získaly tyto staré texty nový plášť, který je pro mladá lidi velmi atraktivní. Kdy by nechtěl být napůl bohem, mít za kamaráda napůl kozla a bojovat s nestvůrami? To je touha každého dítěte, i přesto, že o tom ještě neví.
Mrzí mě, že ve filmu vynechali scénu s Chimérou. Myslím, že to byl jeden z těch lepších momentů v knize, ale není špatná ani hydra, kterou Chiméru nahradili. Jen ten pád do řeky Hudson by byl velice efektní.

V prvním díle se nesetkáme s hromadou staro antických názvů, první díl je spíše takové seznámení a průvodce světem mladého poloboha. Seznámí se se skutečností, že antičtí bohové nebyli jen legendou, ale stále existují a jejich potomci jsou mezi námi. A spolu s nimi náš svět okupují i nebezpečné nestvůry. Percy se během putování do království Hádese, boha podsvětí pro svou matku se spoustou z nich setká. Nevyhne se ani setkání s ostatními bohy a nakonec i se svým otcem o kterém si myslel, že zahynul na moři.
Pokud jste viděli film dříve a chcete se pustit do čtení prvního dílu, dám vám jednu radu. Nenechejte se odradit začátkem, překousejte ho a až vás kniha vtáhne do děje, který je pro vás neznámý, užijte si četbu. Kniha je původně psána pro děti, proto od ní nečekejte, že vám změní život. Je to skvělé oddechové čtení plné dávno zapomenutých věcí z dob antických.

Dávám 7,5 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

 P.S.: Druhý díl Moře nestvůr bude v kinech v roce 2013

Recenze: Nick a Norah - Až do ochraptění

Autor: R. Cohnová, D. Levithan
Vyšlo:  28.09.2011
Nakladatel: CooBoo
Žánr: love story
Anotace:
„Můžeš na pět minut předstírat, že jsi moje holka?“ ptá se Nick Norah, když mezi návštěvníky klubu uvidí svou bývalku. A právě takovým klišé začíná příběh dvou mladých lidí, jejichž životní cesty se náhle protnou a trochu kodrcavě pak spolu pokračují.
Nick je basák a jediný hetero v punkové kapele plné gayů. Norah je dívka, která má pocit, že víc problémů by nedokázal řešit ani tým specialistů v pentagonu. A jediná společná noc v New Yorku. A najdete v ní všechno – zoufalství, touhu, odpuštění, zklamání. Jsou tu rodiče, s kterými je nutné nějak vyjít, jsou tu přátelé, s nimiž vyjít je někdy těžší než zdolat Mt. Everest. A je tu kluk a holka, kteří pro jednou nechtějí nic jiného než být sami sebou, nepředstírat, na nic si nehrát, ani se snažit s kýmkoliv vyjít. A je tu láska, vztek a nekonečný seznam písniček. A je to příběh, který si prostě musíte přečíst.
                                                                                                                   

Až do ochraptění není až taková novinka, protože v originálu vyšla již v roce 2006. Dočkali jsme se již i filmového zpracování a celkem povedeného. Kniha je psána ze dvou pohledů, střídají se po kapitolách a tím získáváme možnost nahlédnout do hlav obou hrdinům.  Nick a Norah je příběh o neporozumění mezi dívkou a klukem.
Naše obálka se mi opravdu líbí, líbila se mi před přečtením a po něm se mi líbí ještě víc. Sice klame vzhledem a svými růžovými prvky přiláká spíše dívky, ale tahle kniha je určena pro všechny. 
Celý příběh se odehrává v jednu noc (a tento fakt jsem si uvědomila až po přečtení knihy, protože mi to tak ani náhodou nepřišlo), kdy se dva lidé potkali jen díky náhodě.
Spousta malých krůčků svázaných hudbou, to je kniha Nicka a Norah. Jsou lidé, kteří žijí hudbou stejně jako třeba já žiji knížkami. Rozeznávají bravurně všechny žánry, jsou schopní jet za svou oblíbenou kapelou stovky kilometrů, znají texty písniček na zpaměť a mnohem více dalších věcí. Tento svět je pro mě nepochopitelný, ale i přesto mě fascinuje, hudbu mám ráda, často si zpívám nebo se naučím nějakou písničku, ale tak jako lídé v této knize muziku ,,nežeru". Je to samozřejmě věc názoru, takže by jim třeba moje posedlost knížkami připadala zvláštní, stejně jako mě připadá ta jejich. Ale i tak si mě kniha dokázala získat a hudební zázemí mě poměrně zaujalo.

 ,,Chceš se jet kouknout na nahatý jeptišky?"

Nesmím ani zapomenout na nepřeberné množství filozofických úvah. Tyhle pasáže patřily k těm, které mě nebavily. Nevadí mi, když se v nějaké knize pár úvah objeví, ale v N&N toho bylo trochu moc. Některé úvahy se mi opravdu líbily, to zase ano, třeba ta o Tikkun olam byla vážně pěkná. 
A teď k použitým výrazům. Občas použité silnější výrazy mi zas tak nevadily, ale jiným, by mohly. Je to kniha psaná z pohledu mladých lidí, tak od ní nemůžeme čekat čistě spisovný jazyk. 
Líbí se mi, že je N&N zcela bez předsudků, Nick hraje v kapele, kde všichni kromě něho jsou gayové a ani jednou se nezmíní, že by mu to vadilo. Jsou to jeho přátelé a jsou takoví, jací jsou. Smutné je, že takhle to vidí opravdu málo lidí a ani se to nesnaží změnit.

Dávám 7 bodů z 10.

Recenze: Provinilé slasti

Autor: Laurell K. Hamiltonová
Vyšlo:  2006
Nakladatel: Triton
Žánr: fantasy
Anotace:
 Vampyrismus je v USA legální. Za úplatu vám oživovatelé povolají z hrobu zombii dle vašeho výběru. Po některých hřbitovech se potulují ghúlové.

Nemrtví by možná měli mít hlasovací právo, ale kdo zastaví ty, kteří začnou zabíjet lidi? Vedlejší zaměstnání oživovatelky Anity Blakeové je právě lov a exekuce odsouzených upírů. Co ale Anita udělá, když je žádána o pomoc při vyšetřování případu několika zavražděných upírů?
Upíři jsou přece taky lidi. Nebo ne?

Vítejte v St. Louis, ve městě lovců, oživovatelů, lykantropů, vúdú šamanů a lidí, kteří uvízli v síti upířích intrik. Co se skrývá za zavřenými dveřmi Církve věčného života, v podzemí Cirkusu prokletých nebo upířího nočního klubu Provinilé slasti?
A když to někdo zjistí, o kolik bude jeho životnost delší než životnost mýdlové kachničky v proudu Missouri?
 
O autorce:
Americká autorka dark fantasy, narozena jako Laurell Kaye Kleinová 19. 2. 1963 ve vesničce Heber Springs poblíž Shirley v americkém státě Arkansas, po smrti matky během automobilové nehody v roce 1969 byla vychovávána babičkou v městečku Sims ve státě Indiana, kde také později vystudovala anglický jazyk a biologii. Spolu se svou rodinou bydlí v Arnoldu blízko St. Louis ve státě Missouri. Vedle lidových příběhů mělo na její rozhodnutí stát se spisovatelkou velký vliv setkání s tvorbou Roberta E. Howarda.
Právě otevřené využití motivu erotiky a násilí spojené s oblíbenou směsí fantastických a hororových témat činí z tvorby Laurell K. Hamiltonové vítané osvěžení nikterak bohaté nabídky tohoto žánru na českém trhu.
                                                                                                                       

Všude jsem četla o Anitě, ak je to skvělá série, jak na ni nikdy nedá dopustit a že nic jiného snad ani nečte. Proto jsem byla zklamaná. Možná je to tím, že jsem přečetla jen zatím první díl, ale některé pasáže mě nebavily a měla jsem chuť je přeskakovat. Nechci tím říct, že je to kniha špatná, ne, celkem se mi líbila, jen jsem toho čekala víc.
Zapomeňte na svět, jak ho znáte, upíry jen v knížkách, zombie jen v hororech. Představte si svět, kde se můžete stát upírem a když budete hodní, nikdo vás nebude lovit. Pokud hodní nebudete, máte smůlu a pošlou na vás Anitu.
Nedávno jsem si tuto knihu koupila na aurku, ale dostala jsem se k ní až teď. Obálka je zajímavá, v podstatě odpovídá ději knížku, protože v ní teče opravdu hodně krve. Líbí se mi, že je bílá, protože mám v knihovně spoustu barevných knížek, ale nějaké jemnější tóny mi tam chybí.

 ,,Já s upíry nechodím. Já je zabíjím."

Kniha je fantasy s kapkou detektivky a nudit vás určitě nebude. Je prošpikovaná akcí od začátku do konce ani si neuvědomíte, že se celý děj odehrává v průběhu několika dní. Provinilé slasti jsou zahajujícím dílem série Anita Blakeová, proto je tam hodně vysvětlování, pohledů do minulosti a další informace.
Zamilovala jsem si Jean-Clauda už od začátku. Má všechno co by měl mít každej správnej chlap, aby jste o něm mohli snít. Je krásnej, chytrej, tajemnej a má moc. Těšila jsem se na každou scénu s ním, ale tuším, že v dalších dílech jich bude více. Ale ani Edward nebyl k zahození, jen na začátku mě trochu děsil, ale ke konci bylo poznat, že i on má city, ale snaží se je, stejně jako Anita, skrývat.

 ,,Tělo je příliš staré. Nezbylo z něj dost."

Nápad je to originální, protože ve většině upířích knížkách jde hlavně o to, skrývat se před lidmi. Tady je to jinak a to se mi líbí. Nevím, jestli jsem to někde nepřeskočila, ale není tam vysvětleno, jak to mají upíři s krví. Jestli ji pít musí, nebo jim stačí  jednou za čas pár kapek. Každá upířina to má jinak a mě by zajímalo, tak se s tím poprala Laurell.
Anita je při lovu poháněna strachem, což je velmi dobrý zdroj adrenalinu. Skoro každou chvíli se jí snaží někdo zabít, ale zatím se jí daří si udrže svůj život. Snaží se vyřešit vraždu pár upírů, jenže ona je většinou jejich ,,vrahem", tak je to trochu paradox. V upíří komunitě se jí říká Popravčí a tuto přezdívku si zasloužila právem, jek budete moci posoudit během tech krvavých scén.
Jak jsem zmínila na začátku, byla jsem trochu zklamaná, ale celkově se mi kniha líbila. Na zbylé díly se těším a také mě potěšilo, že Epocha navázala na Triton a začala nově Anitu vydávat. Dostane jak nový kabát, tak i pokračování.

Dávám 7 bodů z 10.