úterý 26. února 2013

Recenze: Rozpolcení (Svět Tryllů 2)

 Autor: Amanda Hockingová
Vyšlo:  02/13
Nakladatel: Fortuna Libri
Žánr:  fantasy
Anotace:
Obětuje Wendy pravou lásku pro záchranu přátel?
Když Wendy Everlyová objeví pravdu o svém původu, dojde jí, že její život už nikdy nebude takový jako předtím. Stále však přicházejí nová a nová překvapení. Dozvídá se, že její spojení s Vittrou je velice úzké, užší než si kdy dokázala představit, a že Vittra se nezastaví před ničím, aby ji získala na svou stranu.
Pokud Wendy dokáže ovládnout své schopnosti a pokud se provdá za stejně mocného Trylla, jako je ona sama, bude mít moc ochránit Trylly před válkou s Vittrou. To pro ni však znamená, že se musí navždy vzdát Finna, svého milovaného ochránce, a že musí zapomenout i na Lokiho, okouzlujícího markýze z Vittry. Je rozpolcená mezi svými vlastními touhami a potřebami lidu, mezi láskou a povinností.
Wendy se musí rozhodnout, kterou cestou se vydá. Pokud se rozhodne špatně, může ztratit vše a každého, na kom jí záleží, v obou jejích světech.
O autorce:
Amanda Hockingová je autorkou trilogie o Tryllech, která se v USA stala bestsellerem a dalších šesti knih, jež si vydala vlastním nákladem. Poté, co se prodalo – zejména ve formátu e-Book – , více než milion jejích knih vydaných samonákladem, je obdivována jako typický příklad úspěchu v digitálním věku. Žije v Minesotě, kde pracuje na další knize. Více se o ní dozvíte na www.amandahocking.blogspot.com a www.trylleseries.com
                                              
 Wendy celý život žila ve lži. Není tím, kým si myslela že je a ani její rodina není její. Proto není překvapivé, že se rozhodla utéct z nového domova. Ne že by to tam bylo tak strašné, vždyť je princezna a budoucí královna, ale její pravá matka je chladná jako skála, což je sice lepší než kdyby se jí snažila zabít jako její hostitelská matka, ale v hostitelské rodině měla aspoň bratra, který ji miloval a záleželo mu na ní. A kdo vlastně Wendy je? Znáte příběhy o trolech, kteří unášejí děti a místo nich dávají do lidských rodin ty svoje? Wendy sice není zelená a ani nemá bradavice, ale jinak je čistokrevný trol. A díky tomu má i nadpřirozené síly.

Rozpolcení pokračuje přesně tam, kde skončil první díl. Příběh je akční a napínavý a nenechá čtenáře odejít dřív, než dočte celou knihu. Konečně jsou zodpovězeny staré otázky, ale jak to tak bývá, objevily se nové. A důležitější. Autorka umí skvěle pracovat se slovy a s příběhem, takže je jasné, že je vše pečlivě propracované a každý detail bude mít v budoucnu svou váhu.

Kromě starých postav jako je Wendyin bratr Matt nebo její láska Finn se setkáváme i s velmi charismatickým nepřítelem Lokim, který bezproblémů Finna zastínil. Kvůli němu máme v příběhu už ohraný milostný trojúhelník, ale vzhledem k tomu, že s jedním být nemůže, protože není vhodný jako nápadník princezny, tak je volba jednoduchá. Nebo ne? Wendy stojí před těžkým rozhodnutím a nejen tím milostným. Musí si také vybrat stranu, starodávné a puritánské Trylly nebo militantní a modernější Vittru? Volba závisí jen na ní, ale ovlivní desetitisíce lidí. Název knihy proto přesně odpovídá ději.

Stejně jako v Dědičce, i tady je připojena bonusová povídka, která aspoň trochu zmírní  fakt, že kniha končí. Povídka je skvělá stejně jako kniha a navíc nabízí tři různé pohledy důležitých mužů ve Wendyině životě. Kvůli tomu se vydání třetího dílu zdá tak neskutečně daleko i když má vyjít již v březnu.
Hodnocení:
+ akční                                      -nerozhodnost hlavní hrdinky 
+ zodpovězeny staré otázky
+ záporák Loki

Dávám 9 bodů z 10.

středa 20. února 2013

Recenze: Zelená jako smaragd (Drahokamy 3)

Autor: Kerstin Gierová
Vyšlo: 09/2012
Nakladatel: CooBoo
Žánr: sci-fi
Anotace:
Gwendolyn má zlom
ené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.)
                                             

Zlomené srdce bolí. Své o tom ví Gwendolyn,
která už tak nemá jednoduchý život. Kromě toho, že zdědila časocestovací gen, musí se vypořádat i s Gideonovým odmítnutím. Jeho polibky a vyznání lásky bylo, jak se zdá, jen součástí dobře promyšleného plánu...

Po dlouhém a úmorném čekání si konečně můžeme přečíst poslední díl série Drahokamy od Kerstin Gierové. První díl je okouzlující od první stránky, Modrá jako safír je neuvěřitelně harmonická a Zelená vše skvěle uzavírá tak, aby nikdo nebyl naštvaný. Přesto patří čtení posledních stránek k nejsmutnějším událostem, které lze v knižním světě zažít. Proč? Proč musí tato série končit? Ale o no je to jen dobře, protože natahování na pět a více dílů by nemělo smysl. Takhle je ta dokonalost koncentrovaná ve třech skvělých dílech a čtení každého z nich je zážitkem.

Obecně nemám ráda třetí díly série. Nelíbil se mi Vězeň z Azkabanu, Prokletí titánů ani Návrat krále. Nevím proč, ale pravděpodobně je to jen souhra náhod, protože Zelená jako smaragd se mi líbila stejně jako předchozí díly. Sice jsem ji četla mnohem pomaleji, ale to bylo kvůli vlivu vnějších událostí. Díky tomu jsem si ale knihu pořádně užila a vychutnala.

Všechny otázky a záhady byly rozluštěny, časové kontinuum bylo dodrženo a nechyběla ani romantika. O vtipnost se postaral duch Xamerius, který svými poznámkami celý příběh příjemně podkresloval. Gideon nezklamal a hrabě Saint Germain zahrál svou úlohu dokonale. Knize není co vyčíst, všechny aspekty spolu neuvěřitelně lad
í a vytvářejí obdivuhodný celek.

Pro vyjádření kvality této série bych si musela otevřít Slovník synonym a vyhledat slovo úžasný. Je těžké rozepsat jednu emoci na celou recenzi, ale tak snad chápete, že jsem se zamilovala. Do Gideona a Gwendolyn, do stylu autorky a jejím vtipům. Recenze je útvar kritický a hodnotící. Já bohužel kritizovat tuto knihu nemůžu a hodnotím ji plným počtem bodů!
Hodnocení:
+ kvalitní zakončení       -bohužel konec výborné série :/
+ odpovědi na otázky       
+ muck knížka
Dávám 10 bodů z 10!!!


úterý 19. února 2013

Nečekaná soutěž - vyhrajte knihu Dokonalý pár

Dlouho se na blogu neobjevila žádná soutěž a mě to už bylo líto, jenže se mi nepodařilo najít žádnou událost, ke které bych soutěž přiřadila. Takže je tu soutěž bez důvodu, prostě jen pro radost. Stačí jen když se přihlásíte jako Pravidelní čtenáři mého blogu (GFC follower) a do komentáře napíšete svůj email a cokoli k tomu, je jedno co :)

Soutěžit se bude o knihu, která sice není novinkou, ale nedávno k ní vyšel druhý díl, takže ji jistě všichni znáte.
Je to kniha Dokonalý pár od Ally Condieové.

Zúčasnit se může kdokoli, i ze Slovenska, losovat vítěze budu pomocí random.org. Soutěžní komentáře můžete přidávat až do 9.3.2013 kdy soutěž končí. Výsledky zveřejním co nejdříve. Hodně štěstí všem :)

středa 13. února 2013

Měsíční chvástačka - LEDEN


1. Koupila jsem si:
Ten, kdo stojí v koutě - Stephen Chbosky
Železná dcera - Julie Kagawa

Ten, kdo stojí v koutě je neskutečná kniha, kterou si bude pamatovat ještě hodně dlouho, recenzi najdete zde. Železnou dceru jsem ještě nečetla, ale obálka vypadá skvěle :)

2. Vyhrála jsem nebo dostala:
Padesát odstínů šedi - E. L. James
Hot Boys - M. T. Majar
Obě knihy jsem dostala od jednoho internetového knihkupectví. Tématicky jsou si knihy podobné, a to můžu říct i když jsem Hot Boys nečetla :D Odstíny se mi líbily, bylo to zase něco jiného a i když je hodně lidí kritizovalo, nemyslím si, že jsou až tak špatné.

2. Dostala jsem na recenzi:
Hlad jako žádný jiný - Kresley Cole
Ami, chlapec z hvězd - Enrique Barrios
Mlhovina - Amy Kathleen Ryan
Démoni apokalypsy - Darren Shan

Kromě Amiho má všechny přečtené, jako nejlepší bych hodnotila asi Démony, nejslabší asi Hlad jako žádný jiný. Jsem zvědavá jak na ni napíšu recenzi, protože i když je kniha vtipná a zábavná, v podstatě je jen o tom, že se hlavní hrdina snaží svést hlavní ženskou postavu :D


Celkově byl leden na knížky velmi povedený, 8 knížek je podle mě dobré číslo. V poslední době si je už moc nekupuji, protože mi na ně nezbývají peníze. Únor asi nebude na knihy moc bohatý, takže jsem ráda, že jsem si udělala zásobu už teď :)


čtvrtek 7. února 2013

Recenze: Ten, kdo stojí v koutě

 Autor: Stephen Chbosky
Vyšlo: 10/2012
Nakladatel: Brio
Žánr: beletrie
Anotace:
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý.
Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně.
V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. 
                                              
Přechod ze základky na střední školu je velký a důležitý krok v životě teenagera. Zjišťuje, že dospívá, že se mění a že se mění i jeho okolí. Charlie byl vždycky trochu zvláštní, žil si ve svém světě, ale díky novým přátelům objevuje svět, ale také i sám sebe.
Charlie píše dopisy neznámému klukovi, který údajně umí dobře naslouchat, proto mu popisuje vše, co se mu stalo. Každý dopis je něčím zvláštním a díky Charlieho bezprostřednímu stylu vypravování můžeme sledovat jak se jeho mysl vyvíjí. Zpočátku působí velmi naivně, ale časem se dostane na povrch jeho genialita a intelekt.
Dvě důležité postavy, které hrají v Charlieho příběhu klíčovou roli jsou jeho přátelé Sam a Patrick. Oba jsou maturanti a na první pohled nemají s Charliem nic společného, ale přesto se ho ujmou a vytvoří nerozlučnou trojku. Oba mají na jeho vývoj značný vliv. Sam je jeho první láskou a Patrick mu ukazuje strasti života. Společně zažívají klasické zážitky dospívajících, kteří se chtějí bavit.
Kniha je rozdělena na čtyři části a každá z nich znamená důležitou fázi Charlieho života. A přestože má kniha veselou zelenožlutou obálku, rozhodně se nedá považovat za radostnou. Ten, kdo stojí v koutě se tváří jako klasická odpočinková kniha pro mládež, ale čtenář brzy pochopí, že se za ní skrývá víc.
Nejsem si jistá, co přesně mám o knize napsat, protože mě velmi zasáhla a vryla se mi pod kůži. Charlieho příběh je neskutečně dojemný a já jsem nejednou brečela. Mimoto důkaz, že je pro mě kniha důležitá, je i tato recenze, protože málokdy (nikdy) používám v recenzích první osobu. Pokud můžete, knihu si přečtěte, protože je to zatím nejlepší a nejemotivnější kniha, kterou jsem kdy přečetla. Proto se omlouvám, pokud je moje první část recenze poněkud zmatená, ale je pro mě těžké knihu popsat objektivně, protože k ní mám velmi silný vztah.

Hodnocení:
+ všechno               - nic

Dávám 10 bodů z 10 plus dalších 5 navíc.

Recenze: Drakie

 Autor: Sophie Jordanová
Vyšlo:  08/12
Nakladatel: CooBoo
Žánr:  fantasy
Anotace:
Jacinda od malička žije s cejchem výjimečnosti a ví, že každý její krok je sledován. Touží ale po svobodě rozhodovat se sama za sebe. Když poruší nejposvátnější zásadu svého druhu, skoro za to zaplatí životem. Zachrání ji krásný cizinec, který byl poslán, aby lovil takové, jako je ona, potomky draků, kteří na sebe dokážou vzít lidskou podobu. Jacintina rodina je nucena uchýlit se do světa smrtelníků, kterému není lehké se přizpůsobit...
                                              
Podle Darwinovy teorie každý druh podléhá evoluci. A jinak na tom nejsou ani draci. Aby lépe zapadli do moderního světa a nebyli vyhubeni, získali schopnost se přeměňovat na lidské bytosti. Má to jistá omezení, ale drakiům to pomáhá přežít. Jsou rozděleni na několik menších kmenů, které se nachází po celém světě.
V jednom z nich, v Kaskádovém pohoří, žije Jacinda, drakie, která dští oheň. Myslelo se, že tento druh již vymřel, ale shodou okolností tento dar zdědila právě Jacinda. Jenže kvůli nerozvážnosti, kterou udělala, musí s matkou a sestrou potajmu opustit kmen a pokusit se přežít někde jinde. Bohužel v jejich novém městě žije i rodina nebezpečných lovců draků...
Autorka Sophie Jordanová se při psaní příběhu zaměřila spíše na romantiku a vztah dvou hlavních postav, proto plně nevyužila slibný potenciál rasy Drakiů. Je to velká škoda, protože jsou to velmi zajímavá a originální kouzelná stvoření. Tak snad budeme mít štěstí a svět Drakiů se nám více otevře v dalším díle.
Jacinda je stejná jako každá jiná dívka jejího věku. No, jen má občas šupiny. Kdyby byla obyčejným člověkem, všechno by bylo jednodušší. Ale Jacinda svou drakijskou polovinu miluje a nechce se jí vzdát, i když je k tomu nucena. Podlehne Jacinda přání své rodiny, opustí svou drakii a stane se něčím, čím není?
Mrzí mě, že se Sophie Jordanová více nevěnovala postavám. Přišli my lehce odfláknuté a určitě by se dalo lépe pracovat na jejich charakteru. A vztah mezi Jacindou a Willem byl trochu klišé. Ale je pravda, že od dob Shakespeara se moc nezměnilo a nás zakázaná láska stále láká a dojímá. Je škoda, že se autorka nesnažila být v tomto ohledu trochu více originálnější, ale nevadí, stále nám zbývá dynamický a přitažlivý příběh.
Drakie není kniha roku a určitě k ní má velmi daleko, ale patří ke knížkám, na které se vzpomíná s přiblblým úsměvem. Má v sobě něco kouzelného a povzbuzujícího, že nadchne snad každého čtenáře. Ale pozor, nemějte příliš velké očekávání. Je možné, že by je Drakie nedokázala naplnit.
Hodnocení:
+ zajímavá rasa             - lovestory klišé
+ krasavec Will               - příliš jednoduché postavy

Dávám 7 bodů z 10.





úterý 5. února 2013

Recenze: Jezdci časem

Autor: Alex Scarrow
Vyšlo: 09/2011
Nakladatel:BBart
Žánr: sci-fi, cestování časem
Anotace:
Zahrávejte si s časem a známý svět… by se mohl změnit ve svět, jak ho neznáte. Liam O’Connor měl zemřít v moři v roce 1912. Maddy Carterová měla zemřít v letadle v roce 2010. Sal Vikramová měla zemřít při požáru v roce 2026. Ale několik okamžiků před jejich smrtí se zničehonic kdosi objevil a řekl: „Podej mi ruku…“ Jenže Liam, Maddy a Sal nejsou zachráněni. Najala je organizace, o jejíž existenci nemá nikdo ponětí, s jediným cílem – aby opravovali narušenou historii. Protože cestování časem je možné a někteří lidé by se rádi vrátili v čase a měnili minulost. Proto existují JEZDCI ČASEM, aby nás chránili. Aby zabránili cestovatelům v čase ve zničení světa…

                                                                                                                         

Cestování časem je velmi ošemetná záležitost. Alex Scarrow si s tím, ale pohrál skvěle. I přesto, že se příběh pohybuje v různých dobách současně, je kniha přehledná a beze zmatku. Největší zásluhu na tom má i vysoký počet kapitol, které oddělují důležité momenty a různé doby.
Pár minut před smrtí třech mladých hrdinů dostali Liam, Maddy a Sal možnost před ní uprchnout díky pomocné ruce staře vypadajícího Fostera. V jeho budoucnosti totiž cestování časem není nemožné, hlavně zásluhou velmi pokročilé technologii.  Proto agentura pro kterou Foster pracuje založila Jezdce časem, aby napravovala nesrovnalosti, které vznikly po ostatních cestovatelích. Díky ní se spojily osudy mladých lidí, kteří ve své době už neměli budoucnost. Dala jim novou, sice nejistou, ale přesto vzrušující.

Co by jste si vybrali? Návrat do okamžiku těsně před vaší smrtí nebo zachraňovat svět? Liam, Maddy i mladá Sal si zvolili jednohlasně druhou možnost. Jenže netušili, že i to má své mínus. Jezdci časem je kniha o tom, co by se stalo, kdyby se dějiny ubíraly jiným směrem, o tom, co může udělat sebemenší maličkost s budoucností.
 ,,Priorita mise: opravit narušení času."
Přestože je kniha určená pro mladší čtenáře, nudit se u ní nebudou ani ti starší. Hlavní hrdinové jsou sice mladí, ale i tak se jim nevyhnou mnohdy hororové chvíle a nám bude běhat mráz po zádech. Pokud nejste zrovna fanouškem žánru sci-fi, nezavrhujte tuhle knihu okamžitě.  Až na tu maličkost, že se v ní cestuje časem moc technických vymožeností nenalezneme, protože podle autora i v roce 2066 používají granáty. A nesmím zapomenout ani na tzv. podpůrnou jednotku, která pomáhá Jezdcům v plnění jejich úkolu. Uměle vytvořená inteligence s nadpřirozeně silným tělem, ale i kouskem lidského mozku, která je schopná citů.
Jezdci časem nejsou náročné čtení, ale jsou ideální pro ty, kteří sci-fi moc nefandí. Námět sice moc originální není, knih o cestování časem je spousta, ale Alex Scarrow je dobrý spisovatel a při čtení jeho knihy se nudit určitě nebudete.
Dávám 7 bodů z 10.