středa 16. ledna 2013

Recenze: Dcera kostí a dýmu

 Autor: Laini Taylorová
Vyšlo: 05/2012
Nakladatel: Knižní klub
Žánr: fantasy, chiméry, andělé
Anotace:
Karou je nadaná, krásná a tak trochu záhadná sedmnáctiletá studentka na pražské umělecké škole. Její tajemství nezná ani její nejlepší přítelkyně Zuzana. Ráda kreslí chiméry, fantastické bytosti, a nikdo netuší, že tato mytická stvoření jsou její rodinou.
Přichází a odchází skrze portál za svým zvláštním posláním, kterým ji pověřil čaroděj, který ji vychoval. Neví, že ji sleduje smrtelně nebezpečný a mrazivě krásný anděl, a válka mezi světy dobra a zla brzy vypukne...


                                                                                       
Karou studuje uměleckou školu a tak trochu vyčnívá z davu. Nejen díky svým dlouhým modrým vlasům, ale také kvůli obrázkům různých příšer a pololidí, které maluje do svých skicáků a tvrdí, že jsou skuteční. Je záhadná, nikdo nezná její rodinu a ani původ a neustále někam mizí. Jsou tedy její příběhy a malby pravdivé nebo je Karou jen nenapravitelný snílek?
Děj se odehrává na různých místech našeho i cizího světa, přesto ale vyčnívá jedno město, které v zahraniční literatuře pro mladé moc často nepotkáváme (možná se dá říct, že i vůbec). Je to naše hlavní město Praha. Karou v ní studuje uměleckou školu, navštěvuje hospody a svým způsobem ji považuje za svůj domov. V Praze je šťastná. Popisuje různé půvaby města a dělá nám tak mini reklamu a upozorňuje mladé lidi, že něco jako Česká republika vůbec existuje. A kdyby někdo v zahraničí napsal YA knihu o Brně, tak bych byla spokojená :D.
Dcera kostí a dýmu v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá. A poznat to nejde ani z prvních pár kapitol. Celkově má celý příběh velký potenciál, svět chimér je originální a zajímavý, Karou je postava s okouzlujícím charakterem a protože je to kniha především pro mládež (a hlavně pro dívky), nesmí chybět ani nádherný a tajemný krasavec Akiva.
Děj ubíhá svižně první dvě třetiny knihy, ta poslední je zpomalená o padesát procent. Čtenář zná konec, tuší obrysy celého děje, ale autorka musí celý příběh převykládat se všemi detaily. Neříkám, že je to špatné, jen to na čtenáře působí jako náraz do zdi. Určitě by šlo příběh uspořádat jinak, aby byl poutavý ve všech částech. Konec ale zase navazuje na první dvě třetiny a rozjíždí se kvalitním tempem. Zakončení je otevřené, připravené na další díl.


 Hodnocení:
+ originální                    - slabá poslední třetina
+ krasavec Akiva           - předvídatelné
+ spousta zubů              -  příšerná česká jména

Dávám 7 bodů z 10.



1 komentář:

  1. Asi nikdy by som zuby neoznačila za plus. :D A náhodou mne sa práve tá česká atmosféra veľmi páčila. :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za tvůj komentář :))