sobota 31. března 2012

Recenze: Vstříc temnotě

Autor: Lisa McMann
Vyšlo:  03/12
Nakladatel: Fragment
Žánr: fantasy
Anotace:
Některé noční můry nekončí… Zvlášť když se nechtěně dostáváte do snů druhých…Jmenuju se Janie. Je mi teprve sedmnáct, ale skutečnost pro mě začíná být horší než sny.Na Fieldridgeské střední škole se dějí znepokojivé věci. Přesto nikdo nechce promluvit a ani vyšetřování nikam nevede. Co je však ještě horší, začínám odhalovat pravdu o sobě a o mých schopnostech - a ta je pochmurná. Vážně, krutě pochmurná…

O autorce:
 Lisa McMann je americká autorka narozená v 27. únoru 1968 v Holandsku, momentálně žije v arizonském Phoenixe. Její první román Wake (Procitnutí) se umístil na předních místech žebříčku nejpodávanějších knižních titulů pro děti, New York Times Bestsellers. Inspiraci na napsané knihy získala ve vlastním sně, kde se jí zdálo, že vstoupila do manželova snu. Tato matka dvou dětí se věnuje i psaní povídek, esejí a literatury faktu.
                                                         
Vstříc temnotě je pokračování všude vychvalované série od Lisy McMann. První díl byl zajímavý. Originální svojí deníkovou formou, rychlým postupem děje a  jednoduchými větami. A zrovna jednoduchost tuto sérii vystihuje. Žádné složité zápletky a ani hlubší smysl. Takové knihy jsou skvělé pro pobavení a odreagování, ale nic vám nedají.
Tím nechci říct, že by Lovkyně snů byla špatná. To ne, námět je skvělý. Dívku, která má moc ovládat sny ostatních a tím jim v určitém smyslu pomáhat (nebo také škodit), narukuje policie a pověří ji tajnými úkoly. Stává se hrdinkou, bojující za spravedlnost. Vzorem pro mladé čtenářky, které stále hledají své místo, svou identitu. Janie totiž ví co chce a má svou budoucnost naplánovanou dlouho dopředu.
Jenže o Lovkyni snů nemůžeme říct, že by byla zrovna realistická. Jasně, odhlédneme od schopnosti Janie, je to přece fantasy. Ale zápletka trochu pokulhává, hlavně na začátku. Celá postava Kapitánky je mírně přetažená za vlasy. Podle všeho, co z knihy vypovídá, nemá nic víc na práci, než jen hlídat místní střední školy a angažovat studenty jako špiony v utajení. Možná jsem něco přehlédla a za to se omlouvám, ale takhle na mě Kapitánka působí. A taky zápletka je předvídatelná. Asi od první třetiny knihy a vzhledem k tomu, že má Vstříc temnotě jen 250 stránek, dá se říct, že skoro na začátku.
Ale celá kniha nebyla špatná. Třeba vztah mezi Janie a Cabelem byl velmi pěkný. Sice někdy trochu skřípal, ale  jsem ráda, že autorka do děje nepřidala nějaké další osoby, které by jejich vztahem zamíchaly. Za to má Lovkyně snů plusový bod. Další bod si určitě připíše za zpracování schopností, které Janie má. Konečně se dozvíme o lovcích snů něco víc a zrovna tohle "něco" vás u série udrží až do jejího konce, protože budete toužit vědět, jak se s tím hrdinka vypořádá.
Bohužel byl pro mě druhý díl spíše zklamáním. Vím, že mnoho těch, co knihu již četli se mnou nebudou souhlasit, ale toto je můj názor a to, jak na mě kniha působila, nezměním. Líbilo se mi, jak děj odsýpal, ale chtělo by to něco víc. Pokud si chcete pouze užít zábavnou četbu, je Vstříc temnotě tím pravým.

Dávám 4 body z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

pátek 30. března 2012

Mé putování s draky

Měla jsem v plánu přečíst do konce března první tři díly Odkazu dračích jezdců. Vzhledem k tomu, že na konci měsíce vychází čtvrtý, poslední, díl, tak jsem to brala jako dobrý důvod konečně si tyto knihy přečíst. Sice jsem se bála, jestli mě to bude bavit a jestli do do vydání Inheritance stihnu, ale... Jo! Bavilo mě to a série se okamžitě zapsala mezi mé nejoblíbenější. Všechny tři díly (Eragon, Eldest, Brisingr) jsem přečetla za 11 dní a to znamená, že jsem přibližně denně přelouskala 160 stránek. Ve výsledku to není moc, ale když uvážím, že jsem měla školu, tak to považuji za hrdinský čin :D

Eragon

V tomto případě jsem viděla první film. Byla jsem na něm s babičkou a bráchou a líbil se mi. Ne sice tak jako bráchovi, který si okamžitě chtěl přečíst i pokračování, ale jo. Líbil se mi. Teď po přečtení knihy bych už se svým minulým já nesouhlasila. Přestože byly efekty velmi povedené (ano, Safira byla nádherná) vynechali spoustu důležitých skutečností, které mě při čtení knižní předlohy překvapovaly a udržovali mě neustále ve střehu. Obvykle totiž při čtení knihy až po tom co jsem viděla film, mám tendenci se nudit. Vím jak to skončí, hlavní zápletka je mi také dobře známá a to znamená, že je kniha nudná. Tady to bylo jiné a děkuji tvůrcům filmu, že seškrtaly půlku knihy.
Přečtení Eragona mi trvalo dva dny. Byla jsem nadšená.

Eldest

Elfové! Miluju je, miluju je, miluju je :D Na ty jsem se opravdu těšila a Paolini mě nezklamal, v knize jich byla  celá hromada a ještě víc! Ani nevím kdy se má láska k nim zrodila, ale je velmi pravděpodobné, že za to může Pán prstenů. Pro mě znamenají ztělesnění všeho dokonalého: jsou vysocí, krásní, chytří, mají kouzelné schopnosti a eleganci. Jen jsou většinou nafoukaní a sebestřední, ale já jim to klidně odpustím.
Co se týče příběhu, tak ten mi přišel ještě lepší než u předchozího dílu. Neustále jsem se bavila a hltala každé slovo. Dokonce už umím i nějaké ty fráze ve starověkém jazyce :D
A přijde mi celkem vtipné, že nad názvem tohoto dílu jsem začala dumat až u Brisingra. Ti kdo jste třetí část četli tak pravděpodobně tušíte, že to bylo zrovna v momentě, kdy jsme se dozvěděli proč se Brising jmenuje Brisingr. V ten moment jste měli vidět můj výraz. V hlavě jsem měla úplně vymeteno a nemohla jsem si vzpomenout proč zrovna Eldest. Projela jsem seznam názvů co je na konci každé knihy a nic. Začala jsem být už zoufalá a nadávala jsem si do idiotů, že jsem si nedokázala zapamatovat jednu jedinou důležitou informaci. Šla jsem za bratrem a ani on mi nedokázal pomoc. Zbývala už jen jedna poslední možnost - google :D.
A jako vždy mě zachránil. Zjistila jsem, že v českém překladu jsem ani neměla možnost zjistit význam tohoto jména a protože angličtina nepatří zrovna k mým silným stránkám, hned tak mi to nedošlo. Eldest totiž je myšlen jako prvorozený a protože nechci zkazit příběh těm, kteří ho nečetli, řeknu jen, že je to název jedné kapitoly úplně na konci a je velmi důležitá.
Přečtení Eldesta mi trvalo tři dny. A byla jsem ještě nadšenější.

Brisingr

U tohoto dílu jsem už myšlenkami občas zaskočila jinam. Po přečtení těch dvou předchozích jsem už byla Eragonovým světem tak trochu unavená. Mrzí mě to, ale i přesto mě Brisingr bavil. Připadal mi tak trochu dospělejší a promyšlenější. A to hlavní, co jsem si zamilovala byly kapitoly z pohledu Safiry. Byly myslím jen dvě, ale zato úžasné. Takže doufám, že jich v posledním díle bude víc.
Nevím jak vy, ale já jsem u čtení hodně využívala jak mapy tak i přiložený slovník. Vyhledávala jsem si každé slovo, sledovala putování hrdinů centimetr za centimetrem, ale mělo to jeden jediný háček. Neustálé listování. :D
Už při čtení Eldesta jsem začala jíst více ovoce. Za to mohli ti elfové. Ale u Brisingra jsem došla k tomu, že by nebylo špatné na nějakou dobu vysadit maso. Máma sice stále protestuje a já se jí nedivím :D Ze dne na den odmítnout to co jindy mi musela trhat z ruky byl pro mamku šok. Nechci se stát vegetariánem, zastávám názor, že jíst by se mělo všechno, ale jen pro následujících pár dní budu býložravec. Zatím na sobě nepozoruji žádné změny, ale třeba se některé objeví. A já doufám že jen ty kladné :)
Přečtení Brisingra mi trvalo pět dní. Neexistuje výraz pro vyjádření mé euforie.

Inheritance

Vzhledem k tomu, že jsem poslední díl ještě nečetla, nebudu psát jak na mě kniha působila. Ale já už teď vím, že se mi po Eragonovi bude stýskat a už z toho důvodu mám strach poslední díl číst. Bude těžké rozloučit se se svými oblíbenými hrdiny, kteří mi během velmi krátké doby stihli přirůst k srdci.


Tímto mé shrnutí končí. Je celkem dlouhé, ale vzhledem k tomu jak jsou ty knihy tlusté, nemůžete čekat nic jiného :D A pokud jste si přečetli aspoň pár vět, určitě jste pochopili, že mě tato série opravdu bavila. A zároveň jsem překonala i sama sebe, protože jsem nečekala, že ty tři díly stihnu přečíst tak rychle. A že si mezitím stihnu příběh i užít. To znamená, že po přečtení posledního dílu (který vychází zrovna dneska) můžu v klidu umřít :)))

Recenze: Probuzení Astarotha

Autor: Henry H. Neff
Vyšlo:  03/09
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Odhalte záhadu prastarého gobelínu! Dvanáctiletý Max žije v Chicagu se svým otcem poklidný život až do chvíle, kdy při návštěvě muzea narazí na starý gobelín. Ten mu vyjeví záhadný motiv a zahraje magickou melodii a od té chvíle se začnou dít podivné věci. Max objeví v kapse dopis s nabídkou ke studiu na tajné Rowanské akademii, která připravuje vyvolené studenty na odvěký boj s tajemným zlem. Na různých místech světa se ztrácejí děti, které měly dorazit do stejné školy jako Max. Z muzeí se ztrácejí obrazy. Max si uvědomuje sílu, která se v něm probouzí a zároveň ho i děsí. Vždyť nepřítel je možná docela blízko... Nenechte si ujít napínavý příběh, který přečtete jedním dechem!
                                                            
Když se Max McDaniels vydá na obvyklou návštěvu muzea se svým otcem, netuší ještě, že se jeho život brzy převrátí naruby. Poté, co si všimne, že ho pronásleduje tajemný cizinec podivného vzhledu, se schová v místnosti s nápisem REKONSTRUKCE,PROSÍM NEVSTUPOVAT. V ní najde starý, zničený gobelín. Po té, co vyjde ze svého úkrytu, zjistí, že místo dvaceti minut tam strávil dvě hodiny. A aby toho nebylo málo, cestou domů dostane dopis, který všechno změní...
,, Chlapec, který se toho dne chopil zbraně, získal věhlas po celém Irsku, ale jeho život byl krátký..."
Celkově je kniha hodně podobná známým titulům jako je Harry Potter nebo Narnie. Malý černovlasý chlapec, který dostane dopis, dostane se do magické školy s kouzelným lesem ve kterém se skrývají prapodivné tvorové, to všechno je jako vytržené z díla J.K.Rowlingové. A místnost, ve které Max stráví mnohem delší dobu než si myslí a ohromná lvice střežící školu, nepřipomíná vám to trochu Narnii? Možná. Ale Henry Neff si vytvořil (s malou pomocí) poměrně příjemný příběh, která vás nudit nebude a těch pár drobností, které si převzal z jiných knih? Ve výsledku vám zas tak vadit nebudou.
Max je malý, asi dvanáctiletý kluk. Kniha je psaná spíš pro mladší čtenáře, takže hlavní hrdina nemá skoro žádné záporné vlastnosti. Je milý, inteligentní, nerad někomu ubližuje. Celkově je začátek knihy hodně světlý, nevinný a trošku splňující dětské sny. Kdo by se nechtěl dostat do kouzelné školy plné magických tvorů a předmětů, kde by se váš pokoj přeměnil podle vlastní představy, mít kouzelného tvora, o kterého byste se starali a večer byste chodili na procházky buď k moři nebo do kouzelné zahrady?
,,Kdyby záleželo na mě, už bych tě měla naporcovaného v ledničce, ty červíčku!"
Druhá polovina je už akčnější a napínavější, zlo o sobě totiž dává vědět. Do poslední chvíle před vámi autor tají informace, takže stojí opravdu knížku přečíst do konce. Kniha je navíc velmi pěkně ilustrovaná. Obrázky nad názvy kapitol jsou pěkné a obálka tomu dodává trošku strašidelnější vzhled. Vadily mi ale chyby v textu, byly tam překlepy a některé opravdu překousnout nešly.
Celkově se mi Probuzení Astarotha líbilo. Je to jednoduchá a odpočinková četba. Pokud máte čas a máte ji po ruce, neváhejte a začtěte se.
Dávám 5 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

čtvrtek 29. března 2012

Dopisy hrdinům I.

Protože obvykle ve čtvrtek mám díru, co se týče článků na blogu, přemýšlela jsem čím ji doplnit a snad jsem vymyslela něco přijatelného. To už budete muset posoudit vy.
Inspirovala jsem se školními hodinami literatury a hlavně dílem Listy heroin. To jsou fiktivní dopisy, které psaly ženy herojské doby manželům a milencům. Většinou jsou to mýtické postavy. A co jsem z toho vytvořila já? Každý čtvrtek napíši jeden dopis a to nějakému knižnímu hrdinovi. Téma psaní je libovolné, snad jen je důležité zdržet se spoilerů. Pokud se bude chtít někdo přidat k mému ,,projektu" nejsem proti.
A k mému dnešnímu dopisu: není to nic moc. Je to můj první dopis, proto je takový mírně zmatený. Příště to snad bude lepší :)


Drahý Percy,
je mi líto, že neumím psát alfabétou, takže s přečtením tohoto dopisu budeš mít trochu problém. Za to se omlouvám a už teď pečlivě cvičím svou řečtinu, abychom si mohli začít dopisovat dlouhodoběji.
První věc, kterou ti chci napsat je, že tě úplně žeru. A hlavně tvoji filmovou verzi. Sice se někdy chováš trochu dětinsky, ale to mi nevadí. Z toho někdy vyrosteš a nebo tvá budoucí manželka (já) tě toho zbaví.
Druhá věc je, že ti chci poděkovat. Vzhledem k tomu, že se tvá dobrodružství odehrávají v prostředí inspirovaném starověkým Řeckem a řídí se mnoha bájemi a pověstmi, pomohlo mi to z literatury dostat pěknou známku. A dokonce bez učení. Stačilo mi přečíst si tvé příběhy a informace mi do podvědomí naskákaly samy.
Mám jednu poznámku k tvému vztahu s Annabeth. Možná je to dcera Athény, možná je chytrá (ale to jen díky své matce) a možná i trochu hezká, ale já jsem lepší. Jednak se Annabeth nevzpamatovala z Lukova osudu a to znamená, že na něj často myslí. A další věc je, že ti říká ,,chaluhový mozečku" to od ní není hezké, že? To bych já nikdy neudělala.
Bohužel jsem jen člověk, žádného božského předka nemám ale to by ti snad nevadilo, ne? Miluju vodu a potápění. A asi bych se naučila mít ráda tvého bratra kyklopa, vypadá docela sympaticky (až na to, že to jedno oko je docela děsivý). Nevím, co dál bychom mohli mít společného, ale věřím, že bychom něco našli.
S přáním všeho dobrého
Tvá obdivovatelka z lidského světa
                                                               

středa 28. března 2012

Recenze: Proroctví

Autor: Rick Riordan
Vyšlo:  03/12
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Vítejte zpátky v Táboře polokrevných! Volné pokračování napínavé dobrodružné série Percy Jackson právě začíná!Do Tábora polokrevných přicházejí noví hrdinové Jason, Piper a Leo. Ale než se stačí pořádně rozkoukat, čeká je nebezpečná výprava, vedená záhadným proroctvím. A podaří se při tom všem vypátrat i Percyho Jacksona, ztraceného hrdinu? Není tak zlé probudit se v autobuse cestou na školní exkurzi mezi svou dívkou a nejlepším kamarádem. Pořádný malér ale je, když spolužáky nepoznáváš, nevíš ani, kdo jsi sám, a netušíš, jak ses tam vůbec ocitl! A to všechno je jenom začátek, protože na výletě v Grand Canyonu se začnou dít vážně strašlivé věci…

O autorovi:
Rick Riordan je mnohonásobně oceněný autor knižní série Percy Jackson a Olympané určené pro mládež a detektivní série Tres Navarre pro dospělé. Rick Riordan učil patnáct let angličtinu a dějepis na státních i soukromých školách v San Francisco Bay Area v Kalifornii a v Texasu. V roce 2002 získal od školy Saint Mary´s Hall jako první učitel této školy ocenění Master Teacher. Riordan žije se svou ženou a dvěma syny v San Antoniu. Právě pracuje na nové sérii The Kane Chronicles, která bude založená na egyptských bozích a jejíž první kniha, The Red Pyramid, bude vydaná 4. května 2010.

                                                            
Staří hrdinové jsou zpět! Pamatujete si na Percyho Jacksona?  Věřím, že ano. Tentokrát ale bude muset uvolnit místo třem novým hrdinům, kteří přebírají jeho štafetu ve vyprávění. Jason, Piper a Leo jsou noví a neokoukaní hrdinové, kteří do příběhu o polobozích vloží novou dávku akce a s ní i trochu římské mytologie. To je také hlavní změna se kterou se v knize od Ricka Riordana setkáváme. Rozhodl se trochu zamíchat kartami a přihodit k Řekům i Římany. Sice to v některých momentech skřípe, ale stále Riordanovi knihy můžeme považovat za skvělý přínos pro mládež. Naučí se něco z historie a zároveň se i pobaví.
Jason se zničeho nic probudí v jedoucím autobuse plném dětí. Neví kde je ano kdo je. Od svých údajných přátel se dozvídá, že dívka sedící vedle něj je Piper, jeho holka. Chodí spolu už poměrně dlouho, ale Jason si na nic nevzpomíná. Má pocit, že je někde jinde, než kde by měl být, ale nikdo nesdílí jeho názor. Jason netuší, jestli mají pravdu on, nebo zda je jeho tušení správné. Leo, který se považuje za jeho kamaráda se snaží pár informací připomenout, bohužel bezvýsledně. Jediný, kdo si pravděpodobně všiml, že Jason do autobusu nepatří je trenér Hedge, který doprovází třídu na exkurzi do Grand Canyonu. A jak už jsem si zvykli u Percyho, netrvá to dlouho a hrdinu napadnou nestvůry...
Později se naši hrdinové dozvídají, že se Percy Jackson, kluk o kterém všichni mluví, ztratil. Takže kromě pár zmínek o něm se ho nedočkáme a budeme si muset počkat do dalších dílů. Ale už teď je jasné, že bude mít na děj stále velký vliv. Ze starých hrdinů se můžeme těšit na Annabeth, Thalii a poměrně novou Rachel. Pro milovníky původní série je to jistě skvělá zpráva.
V knize se střídají pohledy třech hlavních hrdinů - Jasona, Piper a Lea. Tímto se o hrdinech dozvídáme víc a také máme možnost nahlídnout do jejich myšlení, které, na rozdíl od původní série, autor více rozvíjí. Už není tak jednoduché, přímočaré a naivní, ale má i více stránek čímž je kniha příjemnější pro starší ročníky.
Rick Riordan už v minulosti dokázal, že je opravdu dobrý spisovatel a touto sérii svůj status jen potvrzuje. Pokud jste sérii o Percym Jacksonovi nečetli, ale zajímají vás Bohové Olympu, nezoufejte. V ději se neztratíte a všechny důležité informace z minulých dílů zde budou znovu vysvětleny.
PJ patří k mým srdcovkám, proto jsem nesmírně šťastná, že se autor rozhodl navázat na tuto řadu a potěšit všechny jeho fanoušky. Většinou nesouhlasím se zbytečným navyšováním počtu knih v sérii nebo se spin-off sériemi, ale tady mi to nevadí, tady to oceňuji, protože (doufám) to autor nedělá jen pro peníze, ale prostě jen proto, že se nedokázal se starými hrdiny rozloučit a také chtěl mládež přiblížit i římskou mytologii.  To je ale jen moje teorie :)

Dávám 9 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

úterý 27. března 2012

Knihy, které...(3)

Minulý týden jsem bohužel neměla moc času, proto je třetí příspěvek až dnes.



 ...mě překvapily!


Erebos
Od Erebosu jsem čekala poměrně hodně a přesto mě příjemně překvapil. Jak popracováním herního systému, tak i zápletkou. Opravdu mě hodně bavil a mnohdy až tak, že jsem se s hrdinou plně ztotožnila.

Hlas nože
Narazila jsem na něj v knihovně a přestože si moc nekupuji knihy, které nebyly moje (z knihovny, od přátel,..) tady jsem neváhala a koupila jsem si vlastní výtisk. Tak moc jsem se zamilovala. Jen mě teď trochu deptá, že mám doma knihu, která nebyla ani jednou čtená a protože příběh mám ještě v živé paměti, dávám přednost těm neznámým. Uvidíme, kdy si dám re-reading :)

Ztracený symbol
O Danu Brownovi jsem dokonce napsala článek do Mého autora roku 2011 . Proto si myslím, že nemá moc velkou cenu to tu rozebírat, protože tento příspěvek je poměrně dlouhý je v něm vše, co můžu o Ztraceném symbolu povědět.

Zaklínačka
Zaklínačku jsem četla teprve nedávno a do tohohle seznamu právem patří. Překvapilo mě, jak dobře jsem se u knihy bavila a jak rychle jsem ji přečetla. Takže pokud stále váháte si Zaklínačku pořídit, tak nemusíte ( i když přiznávám, že hlavní hrdinka nemusí sednout všem, je to věc objektivní).

Hunger games
Tuto sérii považuji za můj největší objev. V knihkupectví jsem na ni narazila úplnou náhodou a netušila jsem co můžu čekat. Koupě nelituju. Momentálně kolem HG vzniká nová vlna šílenství což mě většinou odrazuje, ale tady zůstanu věrná a klidně se toho šílenství zúčastním, protože Hunger games za to stojí. Moje srdeční záležitost.

neděle 25. března 2012

Posuď knihu podle obalu (22)


Toto je nedělní meme od Syki. Jde o to vybrat si jeden obal knihy, publikovat k němu stručnou anotaci knihy a posoudit ho.Pravidla najdete zde.

Název: Vlny zmítané smrtí
Autor:  Carrie Ryanová
Nakladatelství :  Mladá fronta
Rok vydání:  03/2012
Anotace:
Volné pokračování hororové romance Les rukou a zubů. Gábi vede klidný život v bezpečí svého městečka u moře, za hradbou. Nechává přátele snít o Temném Městě na pobřeží a sama vše jen pozoruje z majáku. Nic jiného než domov nikdy nepoznala. Nic jiného ke štěstí ani nepotřebuje. Ale život po Návratu nemůže být bezpečný. Existují nebezpečí, která ani hradba nezastaví. Gabrielina matka si myslela, že svá tajemství nechala v Lese rukou a zubů, ale tajemství v jejich světě nezůstávají pohřbena – stejně jako mrtví. Gabrielin svět se začíná hroutit. Jeden večer za hradbou… Jeden kluk, kterého Gábi znala odjakživa, a jeden zahalený tajemstvím… Jeden okamžik nepozornosti, a půlka Gabrieliny generace je mrtvá, druhá půlka uvězněná. Gábi ví jediné: Jestliže má ještě doufat v budoucnost, musí se postavit lesu z matčiny minulosti.

Názor na obálku:
Jejda, růžová? Sice trochu kýčovité, ale doufám, že naživo nebude ta barva tak zářivá. První díl byl skvělý. Originální, napínavý a děsivý. Zvedl příčku hodně vysoko, takže jsem zvědavá, jestli si ji udrží nebo naopak sníží/zvýší. Všeobecně je hodnocena jako lepší, což mě ještě více nutí si druhý díl přečíst :)

sobota 24. března 2012

Recenze: Povolání: Zaklínačka


Autor: Olga Gromyko
Vyšlo:  2012
Nakladatel:  Zoner Press
Žánr:  fantasy
Anotace:

Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček.
Volha Redná, osmnáctiletá studentka praktické magie, dostane za úkol vydat se do upírského panství a zjistit, co je pravdy na hlášení o tamním výskytu krvelačného netvora. Podivné je, že takovým úkonem byla pověřena právě ona, ne nějaký jiný, zdatný zaklínač. Navíc prostředí plné upírů není právě ideálním místem pro mladou dívku… Hlavní hrdinka má ovšem dvě silné zbraně: talent pro magii a ostře nabroušený jazyk. Nezalekne se skoro ničeho – ani partičky nabroušených upírů, ani podivné příšery, která ji chce sežrat, ani protivného profesora. Snad jen ta zápočtová práce, co musí napsat, jí dělá vrásku na čele.
Humorná fantasy o drzé mladé zaklínačce je napsána svižným jazykem, čtenáře snadno zaujme a pobaví. Sympatická hlavní hrdinka je nosným pilířem celého příběhu, vyšperkovaného vtipnými dialogy a dobrodružnou zápletkou. Nejedná se o následovnici ani Harryho, ani Geralta… je tu prostě Volha.
                                                            

Volha Redná je neobyčejně talentovaná mladá dívka, která má obrovský předpoklad dotáhnout to někam daleko. Jako jediná dívka studuje  praktickou magii na Starminské Vysoké škole magie, věštění a bylinkářství a patří k nejlepším v tomto oboru. Její jedinou chybou je, že neuznává autority a neustále si z někoho utahuje. Nikdy nevíte co ji zrovna napadne a jestli to náhodou nebude mít i nějaký vliv na vás, což obvykle nedopadá moc dobře.
V Dogevě se dějí zvláštní věci. Ona tato země je sama o sobě zvláštní, je totiž domovem upírů - krvežíznivých monster. Tak to aspoň tvrdí profesor Pitrim, který Volhu posílá do Dogevy na nebezpečnou misi. V zemi upírů řádí už nějakou dobu neznámé monstrum, žere místní obyvatele, ale i mágy, kteří přišli Dogevě na pomoc. Tato nešťastná skutečnost na upíry vrhá opravdu špatné světlo, mnoho  lidí a hlavně mágů se domnívá, že za vraždami stojí právě zubatí jedinci. Dokáže Volha obludu zneškodnit, tedy za předpokladu že opravdu existuje, a navrátit Dogevě její pověst?
Zaklínačka je překládána z ruštiny a ne vždy je překlad pochopitelný. Některé výrazy jsou mírně řečeno zvláštní, ale po pár stránkách si na tento nezvyklý styl přivyknete a nebude vám dělat problémy. Ono to i k Volze sedí. Roztěkané, podivné, ale vtipné a svým způsobem i roztomilé. Některým sice drzost Volhy může iritovat, ale většinou si ji čtenář oblíbí. Její upřímnost a sarkastické poznámky oživí ne příliš akční knížku.
Právě s dějem kniha pokulhává, autorka se víc než na boj s příšerou zaměřuje na vývoj vztahu mezi Volhou a králem Dogevy, Lenem. To sice není až tak špatné, ale vzhledem k povaze hrdinky jsem čekala trošku víc.
Co se týče světa ve kterém se Zaklínačka odehrává tak ten by se dal považovat za klasický (co se týče fantasy). Setkáme se s mágy, upíry (a pořád si nejsem jistá, jestli tahle jejich verze pije krev nebo čím vlastně kromě tesáků a křídel odlišují), pár elfy a trpaslíky a samozřejmě s obludami. Popisů krajiny se také dočkáme, ale jen lehce a v ději to příliš nepřekáží. S čím jsem měla problém, bylo občasné přeskakováni mezi současností a vzpomínkami Volhy. Někdy mi připadala knížka mírně schizofrení, ale opravdu jen někdy :D.
Celkově je Povolání: Zaklínačka udělaná moc pěkně. Nádherná a zajímavá obálka, čistě bílý papír, začátek kapitoly vždy na pravé straně a občasné obrázky česneku. To vypovídá o tom, že si s knihou dal někdo velkou práci a odvedl ji dobře.
Přestože má kniha pár much, mě si získala téměř okamžitě. Je vtipná, dobře se čte a hlavně jsem si sedla s hlavní hrdinkou. Další co mě uchvátilo je ta obálka, je překrásná a nepřehlédnutelná. Zaklínačku jsem si opravdu zamilovala a už se těším na další díly.

Dávám 9 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví  Zoner Press za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách. Momentálně na jejich stránkách probíhá,,Jarní úklid" to znamená, že si některé jejich knihy můžete koupit jen za 89Kč. Více informací zde.

pondělí 19. března 2012

Recenze: Eragon

Autor: Christopher Paolini
Vyšlo:  09/04
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Jeden chlapec, jeden drak, svět dobrodružství. Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou ... První díl trilogie Odkaz Dračích jezdců.
                                                            
Co nesmí chybět u správného fantasy? No přece draci! Představte si svět, kde draci nejsou pouze pohádkou, kde lesy obývají elfové a hory jsou královstvím trpaslíků. Nechybí však ani kouzla, tajemná proroctví a zázraky. Tímto vším je Eragon doslova přecpaný a dohromady dává vzniknout neuvěřitelnému příběhu. Uvolněte se a nechte se zanést do Alagaesie, tajemné země s krvavou historii.
Sérii Odkaz dračích jezdců napsal mladý nadějný spisovatel Chritopher Paolini a podle mnohých kladných ohlasů jsou jeho knihy považovány za geniální. Kolik lidí v patnácti dokáže vytvořit úplně nový svět a k němu stvořit i jazyk? Málo, velmi málo (pokud tedy bereme ty opravdu kvalitní, ne žádné braky :D ). Stejně tak jako Stmívání dovedlo dívky ke čtení, tak i Eragon vykřesal chuť číst v chlapcích, kteří splynout s hlavním hrdinou a zapojit se do krvežíznivých bitev, které Paolini velmi poutavě a čtivě popisuje.
A o čem tedy příběh je? O mladém chlapci, který žije se svým strýčkem a bratrancem na farmě v Carvahallu. Jednou náhodou objeví v lese záhadný kámen, který Eragonovi změní celý život. Přinesl mu hlavně jen problémy a trápení. Je nucen obstát to, co by jakýkoli jiný chlapec jeho věku nebyl schopný.
V Alagaesii vládne krutý král Galbatorix, který je posledním žijícím Jezdcem, který vlastní kouzelné stvoření - draka. Draci byly v této zemi dávno před lidmi a dokonce ještě dříve než elfové. Společně s trpaslíky se dají považovat za původní obyvatele. Bohužel po dlouhých a krutých bitvách byli draci téměř vyhubeni. A jak možná již tušíte, tak onen záhadná kámen není žádný kámen, ale vejce draka. Tímto začíná Eargonovo bouřlivé dobrodružství.
Přestože má kniha téměř pět set stran, nebudete se nudit ani na jedné. Napětí se střídá s objevování nových tajemství a je poměrně jednoduché sledovat dějovou linku, není nutné nad ní dlouho uvažovat.
Pokud jste viděli film a uvažujete, že první knihu přeskočíte a vrhnete se na Eldesta, tak to prosím nedělejte. Jak už bývá zvykem, tak se film a knižní předloha liší. V mnoha ohledech opravdu hodně. Pokud se tedy nechcete neustále ztrácet v ději, přečtěte si i knihu. Půjde to lehce a nebudete se do ní muset nutit. Jinak hlavní rozdíl mezi filmem a knihou jsou trpaslíci. Ve filmu na ně úplně zapomněli. Ale také pozměnili urgaly a odebrali jim jejich pýchu, jejich rohy. Ale zato Safira se jim velmi povedla.
A co říci na závěr? Pokud jste knihu nečetli, tak neváhejte a pusťte se do ní. Určitě vás překvapí a okamžitě budete shánět druhý díl.

Dávám 9 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

neděle 18. března 2012

Posuď knihu podle obalu (21)


Toto je nedělní meme od Syki. Jde o to vybrat si jeden obal knihy, publikovat k němu stručnou anotaci knihy a posoudit ho.Pravidla najdete zde.

Název: Rudá pyramida
Autor:  Rick Riordan
Nakladatelství :  Fragment
Rok vydání:  03/2012
Anotace:
První díl nové trilogie Ricka Riordana (autora Percyho Jacksona)!Myslíte si, že je nějaký med nechodit do školy, věčně létat po celém světě, vozit s sebou jenom to, co se vejde do jednoho kufříku, a nemít žádný pořádný domov? Tak to budete koukat!Už šest let cestuje Carter Kane z místa na místo se svým otcem, věhlasným egyptologem. Pořádně nezná ani vlastní sestru Sadie, která žije s prarodiči v Londýně. Děti se smějí setkat jen dvakrát do roka a tentokrát pro ně otec ještě ke všemu vymyslí nudnou prohlídku Britského muzea. Jenže pozor - egyptští bohové se probouzejí! Začínají nejděsivější Vánoce jaké kdy Carter a Sadie zažili… Od toho dne se život čtrnáctiletého Cartera a dvanáctileté Sadie obrátí naruby. Sourozenci Kaneovi zjistí děsivou pravdu o své rodině a poznají tajemné egyptské bohy mnohem líp než z otcových výkladů a exponátů v muzeích.Objevte zblízka starověký Egypt s jeho magií, dobrem i zlem a připojte se k dobrodružné výpravě sourozenců Kaneových.

Názor na obálku:
Ehm,... fuj? Ale jako vážně? Proč si myslí, že by si někdo něco takového kupoval? Ony celkově Riordanovi -české- obálky jsou nehezké. Ještě že píše tak dobře, protože jinak nevím, kdo by si jeho knihy kupoval. Tady u této knihy by pozadí ještě šlo, ale proč tam dávají takové odpuzující postavy? Kdyby ponechali originální obálku, udělali by lépe.

úterý 13. března 2012

Knihy, které...(2)

Zase je tu úterý a to znamená, že se už podruhé můžete podívat na můj seznam knih. A jaké je téma?



 ...mám doma už dlouho, ale ještě jsem se k nim nedostala!


Temný ráj
První díl (Hlas nože - recenze) byl naprosto dokonalý. Pokud jste ho ještě nečetli, tak je mi vás upřímně líto a doufám že to brzo napravíte. Ne všem by mohla tato kniha sednout (zvláště kvůli množství krve, která se tady prolije), ale pokud máte rádi Hunger games -už jen týden a kousek!- bude se vám Hlas nože líbit. Já jsem se k druhému dílu ještě nedostala, protože... No, já sama nevím. Moc se na něj těším, jenže se mi tu nakupilo velké množství knížek, na které musím napsat recenze a na Temný ráj mi nezbývá čes. Je to škoda, no.


Krásní mrtví - Arizona
Po Jonasovi ani nemám ani moc chuť tento druhý díl číst. Obálky jsou pěkné, to ano, ale tím to končí. Příběh je v podstatě o ničem, ale pro mladší čtenáře to není špatné. Uvidím, kdy se k ní dostanu, třeba o prázdninách, to budu mít snad chuť si přečíst Arizonu a snad se i zasmát na absurditou některých výroků.

Misery
Od Stephena Kinga jsem zatím nic nečetla -nekamenujte mě prosím!- a jediná jeho knížka, kterou mám je ve francouzštině. Není nijak tlustá, ale stránek připomínající levný toaletní papír v ní je skoro čtyři sta a navíc jsou v ní slovíčka, které se běžně nepoužívají. Takže z těchto důvodů jsem to předem vzdala a odložila to na příští rok, kdy má francouzština bude zas o kousek lepší.

Čas opovržení
Tuhle knížku jsem dostala od bráchy, ať konečně čtu taky něco pořádného ne jen samý nesmysly. No, jak myslíš bráško :D. Ještě jsem se k ní nedostala, protože vím, že na mě počká. Předchozí díl se mi líbil, nebyl to sice můj obvyklý šálek čaje, ale bavilo mě to. Zaklínač je prý s každým dílem lepší a lepší, takže se k němu budu snažit dostat co nejdříve.