Recenze: Vidím to, co vrah

Autor:  Jill Hathaway
Vyjde: 2012
Nakladatel: Fragment
Žánr:  beletrie

Anotace:

Středoškolačka Vee je normální dívka, která řeší problémy jako každý teenager. Kromě toho však trpí poruchou spánku, která způsobuje dočasné bezvědomí. Během tohoto stavu se Vee ocitá v těle jiných lidí a vidí jejich očima. Jednoho dne se ocitne v těle vraha, který má na svědomí smrt její nejlepší kamarádky. Tento čin zamaskoval jako sebevraždu. Brzy poté zemře další dívka a Vee se začne strachovat o svou mladší sestru.
Stojí před rozhodnutím, zda pátrání ponechat na policii, nebo se do něj pustit na vlastní pěst. Dokáže vrahovi jeho vinu?
                                                 
Představte si, že trpíte zvláštní chorobou. Lékaři tomu říkají narkolepsie, vy však víte, že je to něco úplně jiného. Ve svých záchvatech bezvědomí se proměňujete do někoho jiného, někoho, jejíž věci jste se před nedávnem dotkli. A jednou, jednou se převtělíte do vraha…

Přesně to se děje dospívající Silvii. Po většinu času ji to vyčerpává, jednou se však přenese do člověka, jehož čin ji bude pronásledovat ještě hodně dlouho. Ocitne se v těle vraha sestřiny nejlepší kamarádky Sophie. Po tom, co znovu nabude vědomí, zalarmuje Sofiinu rodinu. Následuje vyšetřování, po němž policie dospěje k zjevně jednoznačnému závěru: sebevražda. Silvie však ví, že tomu tak nebylo. Za pár dní spáchá sebevraždu další sestřina kamarádka a Sylvie se učí ovládat svoji schopnost, aby pomohla objasnit osudy těch dvou dívek. Ve stejné době těchto událostí se ve škole objeví jeden zajímavý kluk, který projevuje zvláštní pochopení. Dokáže Sylvie ochránit svoji sestru, objasnit Sofiinu smrt, ujasnit si svoje city k novému klukovi a strávit tajemství, které ukrývá tátova zamčená zásuvka psacího stolu?

Hned ze začátku vás kniha vtáhne do děje. Přestože, nebo spíše protože, má kniha kolem dvouseti stránek, děj plyne rychle a žádné nudné nebo zdlouhavé pasáže tam nejsou. Co se týče nápadu, ten, i když připomíná Lovkyni snů, je zajímavý a poměrně originální.

Postavy jsou, až na vyjímky, normální lidi s osobnostními rysy, které můžete potkat na ulici. Mrchy, lidi s osobními problémy všemožného charakteru, přísné (i úchylné) učitele, příznivce fotbalu i nelegálních večírků. A pokud hledáte podezřelé, nebudete to mít nijak těžké. Na černé listině se ocitli skoro všichni. Věřte mi, že kdyby kniha měla dalších sto stránek, určitě by byla podezřelá i sama Sylvie. To se mi na té knížce nelíbilo, občas působila zmateně a já měla problém se zorientovat.

Samozřejmě, ani v této knížce nechyběla romantika. Podle mě ale Zane není kluk, kterému bych padla kolem krku a po celou dobu jsem mu nevěřila. Měl neuvěřitelnou shcopnost objevit se uplně všude, až to podle mého hraničilo s vlezlostí. Na Sylvii sice dělaly dojem jeho rozcuchané blonďaté vlasy a štíhlá postava, jenže schopnost objevit se kdykoliv mě štvala a já nemám ráda pokrytce. Upřímně, jediná osoba kromě Sylvie, která taky měla svoje slabé stránky, mi byla nejvíc sympatická Sophie. A hlavně mi jí bylo líto.

I Děsivé splynutí má jako každá kniha konec. Očekáváte ho dychtivě, protože děj byl opravdu svižný a zajímá vás, co za tím stojí. A když přijde odhalení, vyrazí vám to dech. Ne proto, že by to snad bylo geniální. Ne, je to něco, co by vás ani nenapadlo. Je to totiž tak reálné. Může se to stát téměř každému.

Hodnocení:

+svižné tempo, žádné zdlouhavé pasáže                     -moc podezřelých

+originální konec

Dávám 6 bodů z 10.