úterý 13. března 2012

Recenze: Žena v černém

Autor: Susan Hillová
Vyšlo:  02/12
Nakladatel: Metafora
Žánr:  triller
Anotace:
Věříte na duchy??? Mrazivý příběh ze staré Anglie… Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes? To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky. Sugestivní atmosféru prastarých anglických sídel, zlověstných opuštěných slatin, hřbitovů a všudypřítomné mlhy, lidské zoufalství a vášně sahající až za hrob, to všechno vás vtáhne do sebe – jako náruč bezedných močálů, která sevře a nepustí. Ale při rozsvícené lampě a se sklenkou něčeho dobrého je přece příjemné se trochu bát, co říkáte? Nyní také stejnojmenný film s Danielem Radcliffem v hlavní roli!
                                                                                                                      
Máte chuť se bát? A máte i odvahu? Přestože Žena v černém nemá více než 150 stránek a dala by se tím pádem považovat spíše za povídku, strašidelná atmosféra jí nechybí. Právě na tu klade autorka velký důraz, bohužel někdy až příliš dlouhé popisy krajiny mohou nudit. To co ve filmech vytvoří kulisy a speciální efekty umí Susan Hillová vytvořit slovy. Osobně mám radši filmové horory, než ty knižní, protože působí na větší množství smyslů, než kniha. V tomto případě to ale není potřeba, protože děsivé scény jsou popsány skvěle a zároveň tak, že se budete opravdu bát.
Děj není nijak složitý, drží se jedné linky a zbytečně neodbíhá. Nejprve se ocitneme na Štědrý den v domě právníka Artura Kippse, se kterým společně cestujeme zpátky v čase v jeho vzpomínkách. Vzpomínkách na události, které vedly k jeho setkání se ženou v černém a k dalším hrůzným událostem. Artur nemůže říci, že kdy nebylo jeho povolání, žilo by se mu lépe, ale bohužel nemohl předem vědět, kam ho osud zanese.
Pokud o existenci něčeho nevíte, neznamená to, že to neexistuje. Duchové jsou tomu důkazem. Někteří se s nimi údajně setkali, ale můžeme jim to věřit? Jsou tyto zdroje důvěryhodné? Proto nechme možnost jejich bytí otevřenou, doku se i nám nestane něco podobného. V této skutečnosti se také skrývá síla Ženy v černém, protože nabízí možnost, že se i nám může stát něco podobného, ačkoli je to krajně nepravděpodobné. Bohužel, nitky osudu jsou nevyzpytatelné.
V knize jsou použity klasické hororové prvky a některé jsou už možná i klišé. Například hustá a neproniknutelná mlha, pomluvy kolující mezi podezíravými občany a pochmurný pohřeb. Tohle všechno a ještě mnohem víc vám vytvoří husí kůži a proto vám dám dobrou radu: Nečtěte to , když jste sami v noci doma.
Dávám 7 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Metafora za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za tvůj komentář :))