neděle 1. ledna 2012

Recenze: Jako v pavučině

Autor: Cat Clarke
Vyšlo:  10/2011
Nakladatel: Nava
Žánr:  beletrie
Anotace:
Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá středoškolačka Grace, která se probudí v bílém pokoji a poslední, na co si vzpomíná, je to, jak byla vyvedena z místního parku, kam přišla, aby spáchala sebevraždu. Rychle jí dochází, kdo je její věznitel. Je to Ethan. Kromě nábytku, oblečení a jídla, jež jí pravidelně nosí, nenechal v pokoji nic jiného než tužky a papír, aby mohla psát. Je tak donucena znovu se vracet ke všemu, na co chtěla navždy zapomenout. Celý měsíc Grace sní své sny, zachycuje svůj život na papír a my se tak dozvídáme více o ní samotné, jejím vztahu s matkou, s nejlepší kamarádkou i o klukovi, s kterým začala chodit. Jak se před námi její zamotaný život postupně rozplétá, vychází najevo, že ti, kteří jsou jí blízcí, nejsou vždy takoví, jakými se zdají být. Její nejlepší kamarádka, která s ní nechce sdílet svoje trápení, kluk, do něhož je strašně zamilovaná, ztráta otce a šokující odhalení, jež ji dovedlo k tomu, že jí do života vstoupil Ethan, její věznitel. Stále však zůstává cosi nevyřčeného. Skvěle napsaný příběh s nečekaným koncem, díky obsahu a jazyku je vhodný pro čtenáře od 16 let. Kniha se dostala do prestižního žebříčku bestsellerů britského listu Sunday Times v kategorii Young adult.

O autorce:
Cat Clarke se narodila v Zambii, v současné době žije ve skotském Edinburghu. Kniha Jako v pavučině (Entangled) je její prvotinou, kniha sklidila nebývalý úspěch u kritiky i čtenářů. Na příští rok připravuje nakladatelství NAVA vydání její další knihy (originální název Torn).
                                                                                                                        

Česká obálka této série mi přijde naprosto otřesná. Nechápu proč ji nakladatelství měnilo, když originální ( podívat se můžete tady) je úchvatná. Možná proto mi kniha nepřišla tak dobrá, jak se o ní píše. Všeobecně by neměla mít obálka vliv na obsah knihy, ten není špatný, nevíte na čem jste, co se vlastně v příběhu děje a dozvíte se to až na konci. Jenže než jsem se začetla, chvíli mi trvalo odtrhnout oči od té příšerné obálky. Potom už to nebylo tak špatné, na knihu jsem se dívala jen zevnitř, nechala jsem se unášet dějem, ale když jsem čtení musela přerušit, tak se mi k ní ani nechtělo vracet. Prostě jsem se přes ni nedokázala přenést :D
Kniha je psána formou deníku, který si Grace píše v bílé místnosti. Neví jak se tam dostala, ale aspoň zná svého věznitele Ethana. Možná že zná není správné slovo, poznali se v den, kdy chtěla Grace spáchat sebevraždu. Přes den nemá co dělat, tak píše na prázdné papíry. Sepisuje důležité momenty jejího života, své myšlenky.

Hlavou se mi honí stále dokola stejné otázky:
Co po mě chce?
Jak jsem jen dopustila, aby se to stalo?
UMŘU?

Grace řeší své problémy sebepoškozováním, má ruce poseté tenkými jizvami a jen jednu kamarádku. Žije život plný přetvářky a nevyzná se ve svých pocitech. Má jen matku, která na ni kašle, ale Grace to nevadí. Už si zvykla, že její máma při ní nestojí v důležitých momentech a raději odjede za nákupy. O otci se dozvídáme v jejích vzpomínkách, protože je už po smrti. Proto je šťastná, že konečně narazila na někoho, kdo ji má rád. Je to Nat, její první kluk. Před ním měla pouze mnoho vážností pouze na jednu noc.
Grace je dívka, kterou si zamilujete, nebo ji nenávidíte. Není hloupá, ve škole má dobré známky a mimoškolní problémy také více méně nemá, jen je řeší nezvyklým způsobem - řezáním sama sebe. Přináší jí to úlevu a odprostění od starostí, jenže si neuvědomuje, že si tak ubližuje. Není sama, kdo takhle své problémy řeší. Podobných dívek, ale i chlapců je ve světě mnoho a tato kniha vám nabízí pohled právě do jejich nitra.
Bohužel je hlavní zápletka předvídatelná, ale nakonec je vše trochu jinak. Na konci vás čeká rozuzlení, které vám vyrazí dech. V Jako v pavučině nemáte na začátku moc informací, ale ty které máte, nakonec nejsou ty správné. Přečtěte si tuto knihu a bude překvapeni jeho promyšleností, kde nitky drží jen a pouze autor a vy můžete pouze přihlížet plynutí příběhu. Je to jedna z knih, kterou musíte přečíst až do konce, aby jste ji pochopili.
Dávám 7 bodů z 10.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za tvůj komentář :))