středa 30. listopadu 2011

Recenze: Hlas nože (Chaos #1)

 Autor: Patrick Ness
Vyšlo:  15.6.2010
Nakladatel: Jota
Žánr: dystopické fantasy
Anotace:
Planetu Nový svět kolonizuje malá skupina osadníků z nepřátelského Starého světa. Po mnoha letech dochází k nečekanému zvratu. Domorodí obyvatelé se vzbouří, zaútočí na osadníky a usmrtí všechny ženy. Muže a zvířata náhle napadne podivný vir, který umožňuje slyšet myšlenky ostatních.
Uniknout se podaří jen nevzdělanému mladíkovi Toddovi, který si stihl vzít na cestu pouze ruksak, lovecký nůž, deník, ale hlavně to vůbec nejdůležitější – svého věrného psího přítele. Ostatní obyvatelé v čele s šíleným knězem ho však pronásledují a kvůli nebezpečnému viru nebezpečí stále narůstá.


O autorovi:
Patrick Ness je americký spisovatel, novinář a lektor, žije v Londýně. Narodil se na armádní základně Fort Belvoir poblíž Alexandrie ve Virginii, kde jeho otec působil jako výcvikový instruktor americké armády.
Jeho první povídka vyšla roku 1997 v časopise Genre. V roce 1999 se během práce na svém prvním románu přestěhoval do Londýna. Od té doby vydal celkem čtyři romány.
Vyučoval tvůrčí psaní na Oxfordské univerzitě a působil jako redaktor v Daily Telegraph, TLS, Sunday Telegraph a Guardian, kam píše recenze dodnes.
                                                                                                                         

Hlas nože je dystopický román, což je žánr, který se v poslední době velice rozmáhá. Patří mezi moje oblíbené, takže pokud najdu knihu s tímto zaměřením, vesele po ní sáhnu. Dystopie je vlastně opak Utopie, čili fiktivní společnost, která se vyvinula špatným směrem a má zásadní nedostatky z důvodů přehnání jednoho či více ideologických principů. Za toto vysvětlení děkuji tetě wiki.
Kniha je rozdělena na šest části a každá část znamená nové zvraty. Líbí se mi, že každá kapitola má svůj vlastní název, teď už autoři dají na začátek pro jistotu číslo, než vymýšlet jaké slova vystihnou kapitolu nejlépe. Tímto má u mě Patrick Ness bod.

,,Tamta armáda je z prokletýho města."

Začátek je velmi slibný, usmívala jsem se, už když jsem četla třetí řádek. Mancheeho jsem si opravdu zamilovala. Jen si představte, kdyby vám někdo každou chvíli říkal: ,,Bobek! Udělat bobek!".  Tohohle psa si prostě zamilujete. Je tak roztomilý, i když nemá moc rozumu.
Nikdy jsem neuvažovala nad tím, co by zvířata říkala, kdyby mohla. Velice mě překvapili cvrčci, to jsem si o nich tedy nemyslela :D. Zajímavé bylo také ztvárnění hluku. Hlavně jedna dvojstránka byla udělána opravdu dobře. Živě jsme si představila, jak se asi Todd a jiní v Novém světě mohli cítit.

Viola Eadová je velice zvláštní dívka, s osudem se pere překvapivě dobře, ale stejně jsem si více oblíbila Mancheeho (Team M!) než ji. Je to první dívka, kterou kdy Todd viděl, proto si myslím, že to bude také jeho jediná dívčina, ale jen pokud jim bude osud přát. To se dozvíme v dalších dílech.
Zarazilo mě množství výskytu slova páč. Co to je? Tohle slovo se mi nelíbí, možné je, že tak chtěl dát autor (překladatel?) najevo zaostalost Nového světa nebo prostě objevilo slovo nové a nějak se mu zalíbilo. Až páč někde uslyším, asi si vzpomenu na tuhle knihu. A pokud by se našel takový aktivista, že by výskyt tohoto slova spočítal, dejte mi vědět :)).

 „Hluk je nefiltrovaný člověk a bez tohoto filtru je člověk pouze kráčejícím chaosem.“

Příběh je opravdu působivý, autor čtenáře dokáže zvláštně udržet u knížky tím, že mu řekne jen polovinu rozhovoru a já jsem celou dobu čekala, kdy se konečně dozvím, to co mi autor záměrně zamlčel. Spousta akce, pár ďábelsky prohnaných záporáků, jedna láska a spousta momentů. kdy vám srdce přestane na chvilku být.
Překvapilo mě množství zvratků (omlouvám se, ale jinak to říct prostě nejde) v knize vyskytuje. A také kolik krve. Kdybych potkala kněze Aarona, po zátahu Mancheeho, někde na ulici, asi bych s křikem utekla pryč. Jak něco takového může žít?

Konec, ach ten konec. Na posledních pár stránkách se dozvídáme zbývající (ty zatajené) informace, myslíme se, že vše už bude v pořádku, konečně se krev hlavních hrdinů uklidní, ale ono ne. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co znamená KONEC PRVNÍ KNIHY. Ty další dva díly jsou určitě nezbytné, protože takhle ta kniha skončit prostě nemůže.
Dávám 10 bodů z 10.

Nejděsivější nej (7)

Toto děsivé téma má 7 částí, které je součástí Děsivého podzimního meme. Pravidla nejdete na této stránce. 

5 děsivých domácích prací
 Kdo by je dělal rád, že?

Pomoc v kuchyni
Kuchyň je jedna z místností, kde se projevuje moje ,,šikovnost". Spálené ruce či opařená noha není pro mě nic neobvyklého. Já tyto nehody prostě přitahuju :D Miluji pečení a musím se pochválit, že to co vytvořím, je většinou k jídlu. Na to se moje nešikovnost nevztahuje, ale tyto ,,nehody" se mi stávají i jinde.






Práce na zahradě
Ještě týden po plevelení mívám hlínu za nehty. Nejsem žádná porcelánová dáma, co se bojí ušpinit, ale ta hlína mě fakt štve. Nevadí mi práce na jaře nebo v létě, ale nejhorší je to na podzim. Fouká, je zima, nikomu se nechce nic dělat, jen zalézt do domu a do tepla (a třeba pokračovat ve čtení té úžasné knížky, co mu tak dlouho leží ladem na poličce).




 Žehlení
Jak já tohle nesnáším. Jednu dobu jsem i žehlila pro sousedku, jako výpomoc a od té doby se k žehličce přibližuji, jen když opravdu musím. Ale bez rádia ani ránu!






Mytí psa
Svého psa miluji a nedám na něj dopustit. Problém je, když se musí vykoupat. Po namočení vypadá jako malá krysa a mě je jí líto, jak se tak moc třepe. Tohle mi trhá srdce, ale je horší ji vidět špinavou.





Zalévání kytek
Tahle domácí práce, není přímo děsivá, protože ji nedělám. Měla bych, ale vždy na ty chudáčky kytičky zapomenu. Proto za mě tuto funkci vzala mamka a od té doby u nás vypadají kytky mnohem lépe.U mě mají šanci jenom kaktusy.

pondělí 28. listopadu 2011

The last sentence (1)

Každé pondělí zveřejním poslední větu, kterou jsem právě přečetla. Toto meme je z dílny VeEee .

 
Název: Hlas nože
Autor: Patrock Ness


Cítím menší tlak na hrudi.

neděle 27. listopadu 2011

Posuď knihu podle obalu (6)

Toto je nedělní meme os Syki. Jde o to vybrat si jeden obal knihy, publikovat k němu stručnou anotaci knihy a posoudit ho.Pravidla najdete zde.

Název: Čas čarodějnic
Autor: Deborah Harknessová
Nakladatelství :  Knižní klun
Rok vydání:  11/2011
Anotace:
Historička a čarodějnice Diana Bishopová celý svůj život odmítala své nadpřirozené nadání. Očarovaný alchymistický rukopis však do jejího života vnese nevítaný příval magie a najednou se o ni zajímají nejen čarodějnice, ale i démoni a upíři. Záhy se po Dianině boku objeví i záhadný Matthew Clairmont, vědec, válečník a upír. Přestože mezi bytostmi panuje staleté nepřátelství, Diana a Matthew se jen s obtížemi brání vzájemné mrazivé přitažlivosti.


Názor na obálku: 
V poslední době začínám mít čím dál víc ráda fialovou barvu. A právě takovou tvavou jako je na Času čarodějnic. Líbí se mi, jak místy přechází až do černé a jinde do bílé. Jsem zvědavá, jak bude vypadat ve skutečnosti, protože ji mám slíbenou k Vánocům. Příběh nevypadá na originální veledílo, ale už jen kvůli té obálce si ji chci přečíst. Už dlouho jsem nenarazila na kvalitní čarodějnou knihu, tak doufám, že mě tato překvapí.

Vánoční řetězovka (1)

Dnes je první adventní neděle a spolu s ní odstartovalo spoustu vánočních projektů. Jedním z nich je tato Vánoční řetězovka od Sue. Každou adventní neděli zodpovím 5 otázek :))


1. Co máš na Vánocích nejraději?
Určitě tu atmosféru. Žádné jiné období během roku se nevyrovná Vánocům. Kdy jindy se díváme s celou rodinou na pohádky, strávíme tolik času v kuchyni a bohužel i v obchoďácích?

2.Jaké zvyky máte v rodině?
Dopoledne před Štědrým večerem jdeme vždycky na procházku navštívit pratetu a popřát jí pěkné svátky. Nikdy se mi do té zimy nechce, ale stejně jdu, už to k Vánocům u nás patří. Také dárky dáváme pod stromeček, který jsme nazdobili předchozí večer společně (ale mě se zdá, že zdobím hlavně já),  už ráno, abychom se měli na co těšit.

3.Do kdy jsi věřila na Ježíška?
Nevím, kdy přesně to bylo, ale jednou jsem viděla tátu jak nese dárky do obýváku. Asi mi to nedošlo hned, ale tím to kouzlo Vánoc nezmizelo. Mám je ráda stejně jako před tím.

4.Jaké dárky nejraději dostáváš?
Miluji překvapení! Ale musí se mi to fakt líbit, za překvapení nepovažuji ponožky. Minulý rok jsem dostala od rodičů úžasnej budík a to jsem opravdu nečekala. Taky ráda dostávám knížky, ale v poslední době jich moc nedostávám, protože se máma bojí, aby mi nekoupila něco, co jsem už četla.

5.Jaký je tvůj nejoblíbenější dárek z dětství?
Asi Lego. Mám ho plnou krabici a ještě teď si z něho něco postavím. Kromě této stavebnice a knížek mi toho z dětství nezbylo, zbytek je buď na půdě u babičky nebo u sestřenic a bratranců.

sobota 26. listopadu 2011

Recenze: Bitva o labyrint

 Autor: Rick Riordan
Vyšlo:  03/11
Nakladatel: Fragment
Žánr:  fantasy
Anotace:
Jmenuji se Percy Jackson... Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnějším. Tábor polokrevných už není co býval. S Lukem a Kronovou armádou hledáme cestu za jeho hranice.
Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…
                                                                                                                                 

Příběh postavený na řeckých bájích a pověstech má něco do sebe, i když je kniha původně psaná pro mladší publikum. Mytologii miluju, takže tuhle sérii rozhodně nemůžu přehlížet. Pokud jste nečetli předchozí díly, tak je načase, aby jste to napravili a až pak si přečetli tuto recenzi. Může obsahovat informace, které by vám prozradily zápletky v předchozích dílech.


O autorovi:
Rick Riordan je mnohonásobně oceněný autor knižní série Percy Jackson a Olympané určené pro mládež a detektivní série Tres Navarre pro dospělé. Rick Riordan učil patnáct let angličtinu a dějepis na státních i soukromých školách v San Francisco Bay Area v Kalifornii a v Texasu. V roce 2002 získal od školy Saint Mary´s Hall jako první učitel této školy ocenění Master Teacher. Riordan žije se svou ženou a dvěma syny v San Antoniu. Právě pracuje na nové sérii The Kane Chronicles, která bude založená na egyptských bozích a jejíž první kniha, The Red Pyramid, bude vydaná 4. května 2010.
                                                                                                                                 
Předchozí díly většinou začínaly tím, že se Percymu něco stalo ve škole a tento díl není vyjímkou. Možná, že autor jen neví, jak začít, ale kniha tak hned od začátku nabírá obrátky. Už v první kapitoly bojuje o holý život, ale protože teprve začaly prázdniny a on se chce vrátit do táboru polokrevných, nenechá se sebou zametat. Líbí se mi, že Rick Riordan neopakuje děj předchozích dílů, jen sem tam něco doplní pro zapomětlivé.
Percymu je už skoro patnáct, takže kromě bájných bytostí má taky trochu problémy s holkama. To ale on neví, protože jim nerozumí (jako snad každej pubertální kluk). Přesto je kniha stejně nevinná, stejně jako na začátku. 

Setkáváme se se starými přáteli z minulých dílů, ale objevuje se i spousta nových nestvůr, se kterými jsme neměli to štěstí. Pokud máte po ruce Staré řecké báje a pověsti od Petišky stejně jako já, určitě je využijete. Stačit vám bude obyčejná wikipédie, protože i pro takového nadšence jako jsem já, se našlo pár stvůr, které jsem neznala a je určitě lepší, když si je najdete, protože některé v knize popisované nejsou. V tomhle se mi tato série líbí, je zpracovaná na motivu geniálního starého Řecka a učitel dějepisu Rick s nimi umí pracovat. Dokáže podat dítěti příběh v zajímavém vydání, které naláká i starší čtenáře.

Tentokrát si jako hlavní podklad vybral autor (jak už z názvu vypovídá) pověst o Mínotaurovi a Daidalovi. Převést tuto báji do současnosti určitě nebylo jednoduché, ale autor to zvládl výborně. Celý komplex labyrintu vymyslel dokonale, a čtenář i začne uvažovat zda by nebylo možné něco takového vytvořit i ve skutečnosti. Líbily se mi pohledy do mírně upravené minulosti v Percyho snech. Vždy jsem se těšila, kdy zase půjde spát, protože tyhle historické cesty mě nesmírně bavily. Nesmím zapomenou na devátou kapitolu. Ta byla plná humoru už od názvu kapitoly. Přečetla jsem si ji třikrát, než jsem se donutila pokračovat dál. No, nutit jsem se nemusela, kniha vás do děje vtáhne a nepustí, dokud si ji celou nepřečtete a i pak budete toužit po přídavku.

Průběh knihy je plynulý, plný akce a zajímavých informací, nic bych mu nevytkla, nic bych nezměnila. A konec je přímo monstrózní! Důležitou roli v něm sehraje Grover, který doposud hrál jen druhé housle. A nesmím ani zapomenout na Rachel a Nica, nové postavy z minulého dílu. Tentokrát dostanou více prostoru aby mohli pomoct našemu hrdinovi Percymu zachránit svět.

Jak už jste asi mohli pochopit z celé recenze, jsem z Bitvy o Labyrint nadšená. Miluju tuhle sérii, celý příběh o Percym Jacksonovi. Vzdávám díky velectěnému autorovi Rickovi za tento dar :D A pokud jste ještě neviděli film  natočený podle prvního dílu, tak to udělejte. Už kvůli tomu herci, který hraje Percyho ;)

Dávám 10 bodů z 10.
Děkuji nakladatelsví Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete objednat na jejich internetových stránkách.

pátek 25. listopadu 2011

Podzimní dumání (6)


Šestá část podzimního děsivého meme od Syki. Pravidla najdete zde.

Vliv recenze

Většinou si čtu recenze jiných, až potom, co si knížku sama přečtu. Zajímá mě, jestli má i někdo jiný stejný názor jako já, jestli jsem něco nepřehlédla či jestli jsem něco nepochopila špatně. Čtu si hlavně závěr, autor tam většinou píše celkové shrnutí a to mi vyhovuje. Nemusím si ji číst celou, zvláště, pokud jsou nějak extra dlouhé. Na to nemám čas a místo toho si tu knížku přečtu sama.

Mám ráda krátké výstižné recenze s trochou humoru, protože když je napsaná s lehkostí,  tak je vidět, že se autor nemusel přemáhat, aby ji napsal. Že ho kniha bavila a že si dokázal na ni udělat i vlastní názor. To se čtenářům zapíše do povědomí, takže až si budou nějakou knížku vybírat v knihkupectví, tak si vzpomenou, že se o ní někde psalo něco hezkého. Jen to musí být pravda, protože falešná recenze odradí čtenáře před čtením blogerových dalších recenzí.

Nevím, co psát dal, protože s recenzemi nemám tolik zkušeností. Jsou pro mě užitečné, jen pokud je sama píšu a tím si utřídím myšlenky nebo pokud si nejsem jistá, jestli knížka, kterou mám možnost si koupit nebo přečíst stojí za přečtení.