úterý 13. prosince 2011

Recenze: Nick a Norah - Až do ochraptění

Autor: R. Cohnová, D. Levithan
Vyšlo:  28.09.2011
Nakladatel: CooBoo
Žánr: love story
Anotace:
„Můžeš na pět minut předstírat, že jsi moje holka?“ ptá se Nick Norah, když mezi návštěvníky klubu uvidí svou bývalku. A právě takovým klišé začíná příběh dvou mladých lidí, jejichž životní cesty se náhle protnou a trochu kodrcavě pak spolu pokračují.
Nick je basák a jediný hetero v punkové kapele plné gayů. Norah je dívka, která má pocit, že víc problémů by nedokázal řešit ani tým specialistů v pentagonu. A jediná společná noc v New Yorku. A najdete v ní všechno – zoufalství, touhu, odpuštění, zklamání. Jsou tu rodiče, s kterými je nutné nějak vyjít, jsou tu přátelé, s nimiž vyjít je někdy těžší než zdolat Mt. Everest. A je tu kluk a holka, kteří pro jednou nechtějí nic jiného než být sami sebou, nepředstírat, na nic si nehrát, ani se snažit s kýmkoliv vyjít. A je tu láska, vztek a nekonečný seznam písniček. A je to příběh, který si prostě musíte přečíst.
                                                                                                                   

Až do ochraptění není až taková novinka, protože v originálu vyšla již v roce 2006. Dočkali jsme se již i filmového zpracování a celkem povedeného. Kniha je psána ze dvou pohledů, střídají se po kapitolách a tím získáváme možnost nahlédnout do hlav obou hrdinům.  Nick a Norah je příběh o neporozumění mezi dívkou a klukem.
Naše obálka se mi opravdu líbí, líbila se mi před přečtením a po něm se mi líbí ještě víc. Sice klame vzhledem a svými růžovými prvky přiláká spíše dívky, ale tahle kniha je určena pro všechny. 
Celý příběh se odehrává v jednu noc (a tento fakt jsem si uvědomila až po přečtení knihy, protože mi to tak ani náhodou nepřišlo), kdy se dva lidé potkali jen díky náhodě.
Spousta malých krůčků svázaných hudbou, to je kniha Nicka a Norah. Jsou lidé, kteří žijí hudbou stejně jako třeba já žiji knížkami. Rozeznávají bravurně všechny žánry, jsou schopní jet za svou oblíbenou kapelou stovky kilometrů, znají texty písniček na zpaměť a mnohem více dalších věcí. Tento svět je pro mě nepochopitelný, ale i přesto mě fascinuje, hudbu mám ráda, často si zpívám nebo se naučím nějakou písničku, ale tak jako lídé v této knize muziku ,,nežeru". Je to samozřejmě věc názoru, takže by jim třeba moje posedlost knížkami připadala zvláštní, stejně jako mě připadá ta jejich. Ale i tak si mě kniha dokázala získat a hudební zázemí mě poměrně zaujalo.

 ,,Chceš se jet kouknout na nahatý jeptišky?"

Nesmím ani zapomenout na nepřeberné množství filozofických úvah. Tyhle pasáže patřily k těm, které mě nebavily. Nevadí mi, když se v nějaké knize pár úvah objeví, ale v N&N toho bylo trochu moc. Některé úvahy se mi opravdu líbily, to zase ano, třeba ta o Tikkun olam byla vážně pěkná. 
A teď k použitým výrazům. Občas použité silnější výrazy mi zas tak nevadily, ale jiným, by mohly. Je to kniha psaná z pohledu mladých lidí, tak od ní nemůžeme čekat čistě spisovný jazyk. 
Líbí se mi, že je N&N zcela bez předsudků, Nick hraje v kapele, kde všichni kromě něho jsou gayové a ani jednou se nezmíní, že by mu to vadilo. Jsou to jeho přátelé a jsou takoví, jací jsou. Smutné je, že takhle to vidí opravdu málo lidí a ani se to nesnaží změnit.
Dávám 7 bodů z 10.

2 komentáře:

  1. Mě se ta obálka tak líbí... jinak máš pravdu,lidi už teď žijí pouze předsudky. Hezká recenze ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Celý příběh se odehrává v jednu noc? To je možný? :D Hej, tak to jsem ještě nikdy nic takového nečetla. :) Kniha mě zaujala a už jsem si jí rezervovala v knihovně. :) Taky moc nechápu to nadšení do hudby, ale tak oni by zase koukali divně na mě, kdyby mě slyšeli, jak básním o knihách. :D
    Dobře napsaná recenze :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za tvůj komentář :))