čtvrtek 17. listopadu 2011

Nejděsivější nej (5)

Toto děsivé téma má 7 částí, které je součástí Děsivého podzimního meme. Pravidla nejdete na této stránce. 


5 děsivých zážitků

Bolestivý
Jako každé dítě jsem ráda jezdila na koloběžce. Na podzim jsem jela po cestě, kterou dobře znám a není daleko od místa, kde bydlím. Bohužel jsem si nevšímala že mi na cestě překáží pár větví. Kdybych jela po rovince, asi bych stihla zabrzdit, ale bylo to z kopce a navíc za zatáčkou. Moje koloběžka naneštěstí nebyla taková ta terénní s velkými koly, ale jen ta dětská, takže větve přejet nedokázala. Smýkla jsem se a sedřela jsem si celé stehno. Nevím, jak se mi to podařilo, ale dokázala jsem dopajdat domů, i když mě to ohromě bolelo. Kdyby se mi to stalo teď, asi bych z toho nedělala takové drama, ale tehdy jsem to brala jinak. Pár škrábanců nikoho nezabije, že? :))

Podivný
Když jsem se dozvěděla o nehodě mého bratra, reagovala jsem poněkud zvláštně. S odstupem času mě to začalo i děsit. Říkala jsem si, že asi nejsem normální, když se směju tomu, jak někoho z mojí rodiny srazí auto. Naštěstí se bratrovi nic nestalo, ale za svoji reakci se stále stydím.

Paranoidní
Tohle není jen jednorázový zážitek, ale mám pocit že mě někdo sleduje neustále. Ne osobně, ale mám pocit, že jsou všude nastražené kamery a jen čekají, až udělám nějakou hloupost. Kamery jsou schované za zrcadly, ve stromech či plyšácích. Nemám z nich strach, ale spíše se snažím chovat tak, aby mě ten, co mě sleduje nemohl zesměšnit. Myslím, že to má i velký odraz na moji povahu. Než se někomu otevřu, nejprve si ho prověřím a postupně se k němu snažím získat důvěru.

Táborový

Kdo by nezažil stezku odvahy, že? Jako dvanáctileté kuře jsem si říkala, že nesmím být vystrašenější než ti desetiletí. Jenže když už si myslíte, že je to za vámi a gratulujete si, jak dobře jste to zvládli, nečekáte žádné ,,strašidlo". Čekal mě jen přechod přes lávku nad řekou a když jsem byla už v polovině, chytla mě za kotník mokrá ruka. Naštěstí jsem nevykřikla, ale uvnitř jsem se vyděsila. Klepala jsem se, dokud jsem v bezpečí stanu neusnula.
 

Lesní
Ne, ne, já nemusím. Já už ho vidím!
Tohle bych nepřála nikomu. Strávit dvě a půl hodiny koukáním na rodinu divokých prasat, kteří vám brání slézt z posedu. Měla jsem štěstí, že mě zastihly, když jsem byla nahoře a ne někde daleko od jakékoliv záchrany. Ne, ne, já nemusím. Já už ho vidím!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za tvůj komentář :))